S názvoslovím této série adventurních her ze soudní síně to je poměrně složité. Zatímco v Japonsku se mění pouze číslovka za názvem Gyakuten Saiban, u nás se má věc tak, že Apollo Justice je čtvrtým dílem Phoenixe Wrighta.
A aby toho nebylo málo, tak zatímco první slovo názvu Gyakuten Kenji Japoncům jasně naznačuje, že půjde o hru spřízněnou s hlavní sérií, tak pro ostatní svět se spekuluje o názvu Perfect Prosecutor (respektive Miles Edgeworth: Perfect Prosecutor). Takové zmatky poměrně nízkou popularitu série v našich končinách zvýší jen těžko. Na druhou stranu, podle aktuálních výsledků naší ankety o nejočekávanější hru se na tento titul těší dokonce dvanáct lidí. Ještě nedávno nás bylo pět.
Herní možnosti rozšiřuje inovovaný způsob práce s důkazy.
Gyakuten Kenji není dalším řadovým dílem série (kolem kterého panuje drásající ticho), ale „pouze“ odbočkou, která hlavní linii dále rozvíjí a doplňuje. Tomu odpovídá i skutečnost, že zde v hlavní roli nevystupuje ani Phoenix ani Apollo, ale sám velký a mocný Miles Edgeworth – Prokurátor.
Pro fanoušky to ale paradoxně představuje o to větší lákadlo, protože zaprvé Edgey rozhodně není tak zlý, jak se zdá na začátku prvního dílu, zadruhé je to jedna z těch nejzásadnějších postav a za třetí je to moc fajn řízek. Zahrát si kousek Kenjiho na stánku Capcomu na loňské Tokyo Game Show tak bylo zkrátka povinností.
Největší změna je patrná hned na první pohled – děj se již neodehrává pouze prostřednictvím v podstatě statických obrazovek, ale leccos se tam už i hýbe. V prvé 
řadě tedy postavičky, které jsou vidět celé a ne pouze do pasu za lavicí obhajoby, obžaloby nebo svědka.
S Edgeworthem se tak po dané lokaci můžete volně pohybovat, přičemž v patách vám bude (přinejmenším tedy v úvodních momentech hry) i váš věrný druh a další dobrý známý, detektiv Gumák. Díky tomu pak můžete prozkoumat prakticky cokoliv, co se v dané místnosti nachází, ale vzhledem k aktuálnímu případu jsou relevantní pochopitelně pouze některé předměty. Prakticky vše ale Edgey trefně okomentuje, ať už se jedná o cokoliv.
| Recenze předchozích dílů |
|
- Phoenix Wright: Ace Attorney (80%) - Phoenix Wright: Ace Attorney - Justice for All (80%) - Phoenix Wright: Ace Attorney - Trials and Tribulations (85%) - Apollo Justice: Ace Attorney (80%) |
Hratelná ukázka začínala zjevně v Edgeworthově kanceláři, kde došlo k čemu jinému než k mordu. Mimo Edgewortha a Gumáka jsou na scéně i řadoví policisté, kteří zajišťují prostor a vedou vyšetřování, ale jak už to tak bývá, nakonec si vše musíte vyřešit sami.
Poté, co v kanclu prozkoumáte svou prokurátorskou trofej a sošku Steel Samuraie, tak přichází čas omrknout mrtvolu. A zde se objevuje další novinka. Kamera se přepne do detailního pohledu, a tak můžete kurzorem narazit na jemnější nuance nebo drobnější předměty.
Vedle typického oblečení postavy disponují i známými gesty.
Vedle toho je možné se svým parťákem rovnou o dosavadních nálezech diskutovat, ale rozhodně se nejedná o nějaký příjemný pokec o nesmrtelnosti chrousta. I v těchto chvílích se totiž dostanete do situací, kdy musíte své tvrzení doložit nějakým důkazem a pokud je vaše argumentace chybná, hra vám nelítostně umaže část „ukazatele života“.
Navíc se zdá, že by to mohlo značně rozšířit všechny možnosti a navýšit míru nejistoty – dokud si nebudete jistí, že jste prohledali všechno a získali všechny předměty a záznamy do svého inventáře (můžete se ale hrabat i v inventáři kolegy), nemusíte tušit, zda pro správnou argumentaci máte dostatek materiálů.
Pravdou ovšem je, že japonština osazenstva naší redakce není tak dokonalá, 
abychom se dostali tak daleko, abychom to dokázali ověřit. Nemluvě o tom, že časové intervaly, které Capcom vyhradil na hraní, dokázaly akorát tak skvěle navnadit, aby vás vzápětí popadl vztek v okamžiku, kdy bylo potřeba vyklidit pozice dalším natěšeným hráčům.
Co ale herní možnosti ve smyslu předchozího odstavce rozšiřuje stoprocentně, je inovovaný způsob práce s důkazy. Nově je zde totiž možné různé předměty „myšlenkově kombinovat“. To znamená, že můžete mít v inventáři několik předmětů, které samy o sobě nedokazují vůbec nic, ale pokud se vám je podaří správně zkombinovat, respektive dát je do logických souvislostí, může z toho vzniknout velmi pádný důkaz. Zda to ale bude opravdu fungovat a nepůjde o spíše frustrující element, to se ukáže až při delším hraní. 
Graficky se Gyakuten Kenji pevně drží všech předchozích dílů, ačkoliv na první pohled to není díky nové perspektivě náhledu zase až tak patrné. Naprosto stejné je ale rozložení akčních tlačítek na dotykovém displeji. Pokud se tedy řadíte mezi fanoušky série, tak teoreticky ani nepotřebujete vědět, jak se japonsky řekne „Objection“, abyste vznesli námitku, ale pochopitelně je otázkou, k čemu vám to bude, když nebudete rozumět dialogům.
Postavičky na displeji jsou docela malé, a tak Edgewortha asi nepoznáte podle obličeje, ale v prvé řadě podle jeho fialového obleku, zatímco Gumáka pak pochopitelně podle jeho nezaměnitelného kabátu (zatím nevíme, zda je to ten původní nebo už ten nový, který dostal od Maggey). Vedle toho se zde ale samozřejmě 
objevují i místa, typicky dialogy, kdy je dění zabíráno podobně, jako v předchozích hrách, a tam již o totožnosti postav není nejmenších pochyb.
Ale to vlastně není ani při pohledu z dálky. Vedle typického oblečení totiž postavy disponují i známými gesty – například klasické Edgeworthovo poklepávání prstem na spánek nebo ono jedinečné povýšenecké ukazování si zkrátka nelze splést s ničím jiným. Navíc se dá očekávat přítomnost i dalších známých postav - bez Phoenixe, Franzisky a Larryho Butze by to zkrátka nebylo ono. A bez Edgeyho věčné ctitelky báby Oldbágy už teprve ne.
Ve výsledku se tak Gyakuten Kenji jeví pro všechny fanoušky jako naprostá povinnost a teď už to jen chce, aby Capcom konečně ukončil naše trýznivé čekání a oznámil datum vydání alespoň nějaké anglicky mluvící verze. A vzhledem k tomu, že hra na pohled vypadá více jako klasická adventura, tak kdo ví, možná že udělá fanoušky i z několika dalších Čechů. Takže nás jednou možná bude i dvacet.
