a voda padá, padá, padá...
Někdy v roce 1995 se jedna americká firmička (Webfoot Technologies) rozhodla vyrobit opravdu originální logickou hru, která by bavila hráče na celém světě a okouzlovala by je ne svou technickou dokonalostí, jak o to usilovala spousta her té doby, ale svou hratelností. A to se Webfootu také povedlo, přesně v roce 1996, kdy vypustili na trh H20, hru, která sice uchvátila spustu hráčů na americkém kontinentu, ale jako spousta her nenašla distributora v Evropě a proto se nikdy se nedočkala oficiálního vydání ani v České republice, kam se dostala jen jako "press verze" pro herní magazíny a "pirátská verze" pro nejširší hráčskou veřejnost :o).
Myšlenka téhle hry je opravdu jedinečná. Představte si, že jste někde na poušti, kde je voda vzácností, a proto jste vděčni za každou kapku této životodárné tekutiny, která vám spadne z nebe. Snažíte se jí tím pádem nachytat co nejvíc, abyste vůbec přežili a k tomuto účelu vám slouží všelijaké předměty. Neúspěch při chytání vody pak znamená smrt, přežít můžete jen v případě, že máte pod čepicí (ne termínované vklady, ale mozek :o)) a dokážete si v této těžké situaci poradit.Hra H2O sice nezachází až do takovýchto extrémů, ale její smysl je velice podobný. Namísto mraků jsou ve hře obrovské roury, z nichž krátce po začátku každého kola začne téci voda a vaším úkolem je dopravit ji do nádoby, která je většinou v dolní části každé obrazovky. Samozřejmě to ale není tak snadné, neboť vodě brání v cestě spousta překážek, podle prostředí, v němž se dané kolo odehrává. S jejich pomocí a s pomocí bloků, cihel a bomb (podle toho, které z těchto věcí dostanete na začátku každého levelu k dispozici) musíte z celkového počtu dvou tisíc kapek určité množství z nich (je předepsáno na začátku každého kola) dopravit do oné nádoby.
Navíc to všechno musíte stihnout za určitou dobu, neboť každé kolo je omezeno časovým limitem.Mám-li se bavit o grafice, je na dnešní dobu a vlastně i na dobu, v níž hra vznikla, příšerná a pasuje mi tak do roku 1993, 1994. Je pravda, že smyslem každé hry je co nejvíce uchvátit hráče hratelností, ale vydat v roce 1996 hru v kostičkované VGA grafice a ještě ji prodávat za normální cenu mi připadá trošku uhozené. Nicméně účel možná světí prostředky a díky tomu, že se ušetřilo na grafice, nestál vývoj hry tolik peněz a náklady se velice rychle vrátili, protože hratelnost všechno napravila. Nevím a ani to raději nechci vědět, přece jenom tady jde pouze o svobodnou volbu tvůrců.
Na rozdíl od grafiky je hudba docela příjemná. Je taková nevtíravá, melodická a nezatěžuje mozek při přemýšlení nad způsobem přemístění vody z místa A na místo B :o). Jediné, co mě trošku znervózňovalo, byl zvuk tikání hodinek, který upozorňoval na to, že každý level je časově omezený.
Je to sice zvuk hodně tichý, ale přesto, když ho zaregistrujete, je to docela nepříjemné a stále vás to vyrušuje (teda vás možná ne, ale mě docela určitě ano). Myslím si, že tuhle vymoženost si mohli autoři nechat od cesty. Ale to je vlastně jejich rybíz :o).I přes zastaralé technické zpracování, které však u klasik nehraje téměř žádnou roli, byla H2O ve své době hrou oblíbenou, warezákům ji mnozí hráči rvali z rukou a namísto distributorům platili nekřesťanské peníze (pokud neměli známosti :o)) softwarovým pirátům. H2O je totiž skvělou logickou hrou se spoustou levelů, která svou jedinečnou myšlenkou zaručuje zábavu na dlouhou dobu a možnost začít hrát od kola, v němž jste skončili, díky passwordům, z ní dělá pařbu, která budě těch pár mega na vašich harddiscích zabírat hodně dlouhou dobu.
