Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Half-Life

  3:25aktualizováno  13. října 2001 7:57
Half-Life
Half-life BonusWeb doporučuje!

Hele, co kdybys konečně odpráskl tu bandu idiotských emzáků?

Představte si, že jednoho krásného dne vám dojde dopis od výzkumného institutu v USA, že jste přijat do jejich služeb. Radostná zpráva, řekl bych. Šel bych to někam zapít, možná i nějakou dcerečku (ale, ale...Leechův jihomoravský původ se projevuje - VRECO) někde sbalit a pak se dosytosti... Možná to i Gordon Freeman udělal, kdo ví? Každopádně byl Gordon v této době ve Vídni na univerzitě, pracoval tam jako učitel kvantové fyziky. Určitě dobře placené místečko, pěkně svůj zadek bych v teple měl. E-mail mu došel zrovna v průběhu vyučování, hned si ho musel přečíst. Jak dočetl řekl studentům, že dnešní hodina odpadá a samou radostí se... teda chci říct, že šel za děkanem zvjestovat (a teď si Leech vzpomněl na své ruské prapředky - VRECO) tuto senzační zprávu. Ale u děkana si teprve uvědomil co to znamená odjet pracovat do..., to se nesmí prozradit. Ano, znamenalo to odejit od svého rozrýpaného korýtka. Smůla, ale co už člověk nadělá, kariéra je holt kariéra. Gordon dostal e-mail někdy v únoru, v době kdy se celá střední Evropa klepe zimou ve sněhových vánicích. V dopise taky stálo, že se má dostavit do institutu do 13. Května. Jak idylické, když to zrovna vychází na pátek 13. To ale Gordona nezastaví, kráčeje své nové budoucnosti a ještě netušíc, jaká ta budoucnost bude.

Half-life

Gordon dorazil onoho 13. května do institutu pro nábor nových sil. Tam mu sympatická sexy, blond sekretářka oznámila, že pro něj za půl hodiny doletí vrtulník. Gordon si říkal, pánečku, to je něco, přiletí si pro mě vrtulníkem z bůhví kama. Jak sekretářka řekla, tak se i stalo. Gordon si při čekání na svůj odvoz představoval, jak se sekretářkou dovádí. Představoval si, že jí prsty... (hej, hej, hej Leechi, brzdi se, tohle si napis do NeiReportu nebo do Lea, ale ne na BONUS! - VRECO) ale dost, to sem nepatří, snad někdy jindy a někde jinde! Ještě ve vrtulníku se mu chtělo se sekretářkou za obcovat. Ale tyto myšlenky ho hned přešly, kdy se mu jedna ze tří osob letících s ním, představila a řekla mu, jak pokračuje výzkum dimensionální brány. Že už ví, jak vyvolat zakřivení vesmíru, a že čekají se spuštěním série pokusů jen na vás. Po asi hodině letu nad opuštěnou krajinou se vynořila z hlubokých kaňonů malá přistávací rampa. Helikoptéra pomalu v kruhové trajektorii začala klesat do hluboké rokle. Gordon si uvědomil, kde je, někde strašně daleko od civilizace, na tajné základně v Novém Mexiku. Po chvilce problémů se vzdušnými proudy konečně přistáli. Hned na rampu přišel nevysoký, bělovlasý muž. Pronesl nějaké slova jako, že vás vítá na super tajné vědecké stanici Black Mesa. Pronesl ještě něco takového: "vážený Gordone, jsem velmi rád, že jste už dorazil, s prvním pokusem začneme už dnes. A protože času je málo odeberme se do laboratoří." Chvíli si Gordon s vědcem povídali, až došli k místnímu dopravnímu systému, jakési lanové dráze. Vědec stiskl tlačítko a dveře od kabiny se otevřely, vyzval Gordona aby vstoupil. Gordon se divil proč nejede s ním, ale aniž by své myšlenky vyslovil mu byla dána odpověď. Má dojet ještě jedna návštěva, musím na ní počkat a pak se k vám přidám, zatím se jděte připravit na pokus. S těmito slovy se za Gordonem uzavřely dveře a náš budoucí hrdina se vydává na svoji cestu za neznámou budoucností, což je určitě dost skvělá věc, kterou mu leckdo bude závidět.

Half-life

Po několika dlouhých minutách jsem konečně dojel. Cestu mi přišel otevřít příslušník ochranné služby. Vše bylo absolutně zabezpečeno, abych se mohl dostat do vstupní haly, bylo za potřebí očního scanneru, již zmiňovaného strážce. Chvíli jsem jen tak bloumal po základně, občas jsem zastavil nějakého vědce a pokecal jsem si s ním. Nakonec jsem došel do šaten, kde jsem našel již pro mě určený speciální oblek do nebezpečného prostředí. Tak jsem se do něj oblékl a zjistil jsem, že mi měří můj aktuální zdravotní stav, a také jsem zjistil, že jde oblek udělat ještě odolnější, když do něj naláduji takový zvláštní materiál. A ještě měl oblek u sebe samodobíjecí baterii. Tak oblečen jsem se vydal do laboratoře. Prošel jsem přes několik stráží, sjel jsem o několik pater níže, poslechl jsem si drby kolegů a nakonec jsem došel až do nitra laboratoře. Toto nitro bylo tvořeno obrovským generátorem ve velmi velké místnosti. Po žebříku jsem vylezl k počítači a jakmile jsem dostal povolení, spustil jsem generátor. Ten se během půl minuty roztočil na své nejvyšší otáčky a spustil se volný tok elektronů, který vytvořil obrovské množství energie. Samozřejmě mohl bych danou problematiku rozebrat daleko podrobněji, ale myslím si, že by toto běžného čtenáře příliš nezaujalo, proto ty, kteří by si chtěli něco o tomto tématu přečíst, tak ať si seženou moji knihu Elektrony, dielektrony, toky a jiné poznatky atomové fyziky. No ale to už jsme zase odskočili od vyprávění. Po dosažení maximální hranice energie vyjel vozík s nepatrným množstvím látky dovezené z poslední vesmírné výpravy až z daleké soustavy Alpha Centaury, vím, že o tomto se nesmělo mluvit, ale lidé by měli vědět o této nebezpečné látce z cizího světa. Já jsem se bláhově domníval, stejně jako všichni ostatní vědci, že dojde k postupném rozpadu, ale bohužel se tak nestalo, veškerá energie látky se okamžitě sloučila s energií generátoru. Bylo to nevyčíslitelné množství naprosto čisté energie, ale jedna věc se nám podařila, opravdu jsme na několik sekund zakřivili vesmír a to se nemělo nikdy stát. Half-lifeOcitl jsem se někde, nevím jak to mám pojmenovat, snad na druhém konci nekonečného vesmíru, možná v jiné dimenzi, ale nejspíš jsem byl v pekle. Protože to, co se odehrávalo po návratu do laboratoře, bylo opravdové peklo. Náš generátor byl zničený, po místnosti se procházely kreatury, které naštěstí neútočily. Všude ležely mrtvoly vědců a ostatních pracovníků, měl jsem štěstí, že jsem byl v době, kdy generátor vybuchl, někde jinde. Tak jsem se vydal na průzkum základny, říkal jsem si, že když se dostanu k lanové dráze, tak jsem za vodou. Zjistil jsem, že všichni neumřeli, naštěstí, jinak bych se z laboratoře nedostal, protože dveře byly hlídané očním scannerem. Došel jsem k výtahu, ve kterém byli zrovna dva vědci. Jelikož viseli jen na jednom laně, tak jsem věděl, že to dlouho nevydrží. A taky že ne. Když jsem se snažil vylézt po žebříku nahoru, tak výtah se urval. Slyšel jsem jen krátké zakřičení, velmi hlučný náraz a pak ticho. Bylo mi jich líto, ale co jsem mohl dělat. Pokračoval jsem dál, došel jsem ke dveřím, které byly zaseklé, nijak nešly otevřít. Ale řešení bylo poblíž, tím řešením bylo prach obyčejné páčidlo. Vyzbrojen páčidlem jsem se jal rozbít skleněnou výplň dveří. Šel jsem dál, měl jsem takový nepříjemný pocit, jakoby se mělo ještě něco semlet. A taky že jo, na chodbě jsem potkal to, co z jednoho vědce zbylo. To nemohl udělat výbuch a navíc měl cosi divného na hlavě. O kousek dál jsem potkal něco, co se vymykalo mému chápání. Byl to jeden z mých kolegu, ale s jakousi příšerou na hlavě a měl navíc jakési pařáty místo rukou. Bylo to útočné, začal jsem to mlátit hlava nehlava, po chvíli to zemřelo. Když už jsem se blížil k lanovce, přepadlo mě několik stvůr, všechny jsem je zabil. Po cestě mi pomohl i jeden chlápek z ochranky, domluvili jsme se spolu, že bude bezpečnější, když půjdeme spolu, než kdybychom šli každý po svém. Konečně jsme se dostali do vstupní haly. Hned jsme šli k lanovce. Bohužel jsme zjistili, že je zničená, a tak nezbývalo, než se vydat jinou cestou. Vrátil jsem se...a tak by se mohlo pokračovat dál a dál, my už teď Gordona opustíme a řekneme si, jak dopadla hra podle Gordonova příběhu, který se skutečně stal.......

Half-life

Ano, Gordon ani nevěděl jaký zájem bude o jeho příběh. Firma Valve se rozhodla zakoupit jeho příběh a převyprávět ho nám, počítačovým hráčům. Také se rozhodla, že příběh bude vykládán jako 3D akční hra. Na jeho realizaci si koupila od firmy ID Software engine starého Quake jedničky, slyšíte dobře prvního dílu! Ale ve hře to naprosto nepoznáte, programátoři ho natolik pozměnili, že je to až neskutečné. Díky tomuto se taky hra bude poměrně dobře hýbat i lidem s pomalejšími počítači jako jsou 166-200Mhz. Samozřejmě to chce 3D kartu. Velmi zajímavě jsou řešeny animace postav ve hře. Jsou založeny na skeletoálním systému. To znamená, že v těle každé postavy ve hře je soustava kostí. Takto bylo dosaženo velmi realistických animaci, perfektně jsou udělána hlavně velká monstra. Grafika celé záležitosti je hezká, často se měnící textury, spousta detailů - toto všechno dotváří opravdu skvělou grafiku hry. Nebo taková hudba je sice v podobě audio stop na CD, a tak se nedokáže dynamicky měnit jako hudba v Unrealu, ale to až zas tak nevadí, protože tady jste v nebezpečí relativně pořad. Je taková úplně až hororová, perfektně podbarvuje tíživou atmosféru hry. Je vhodná i pro pouštění v CD přehrávači, ale to už je dost podle vkusu, každopádně ke hře se velmi hodí. Vlastně hudba tvoří asi největší část atmosféry hry, která je skvělá. Ale abych nepěl je samou chválu, tak si teď řekněme o nějakých záporech hry. Tak předně zhruba kolem půlky hry se dostanete do takových krizových míst, kde se všechno pořád opakuje a je to tam nudné, ale pak o kousek dál hra dostane zase ďábelský spád. A druhý zápor je totálně odfláknutý multiplayer. Očekával jsem, že v Half-Life půjde hlavně o hru jednoho hráče, ale myslel jsem si že aspoň trochu více lidského vraždění si užijeme, no škoda.

Half-Life
Výrobce: Valve Software
Distributor: Sierra
Minimální konfigurace: Pentium 133, 24 MB RAM
Doporučená konfigurace: Pentium 200, 32 MB RAM, 3Dfx
3D karty: ano
Multiplayer: ano
Verdikt: Nejlepší 3D akční hra roku. Unreal je killed.
Hodnocení 9/10
Druhá strana mince

by Vreco
Myslím si, že Leech se do této hry prostě zamiloval a podle toho vypadá i jeho recenze. Není na tom nic špatného, od toho tu přece máme druhé strany mince. Já si myslím, že Half Life je bezesporu dobrou hrou, možná nejlepší 3D akční hrou roku, ale rozhodně není nejlepší hrou roku 1999.
Hodnocení: 8/10

Z tohoto vyplývá, že se mi hra opravdu líbila. Všem ji můžu doporučit. A mezi námi pro mě je Half Life hrou roku a doufám, že to prosadím i v redakci (nevím, nevím Leechi, já pro ni rozhodně hlasovat nebudu - VRECO). Myslím si, že Half Life teď dlouho nic nepřekoná, bude to asi na hodně dlouhou dobu nejlepší 3D akční pařba. Samozřejmě myslím tím ve hře pro jednoho hráče, tímto odpadá hlavní nebezpečí ze strany Quake 3 Arena. Jediné co může překonat Half Life je Half Life 2 a nebo snad ještě Prey a Daikatana, ale poslední jmenovaná je ve velkých potížích, takže si myslím, že vyjde až za hodně dlouho (pokud vůbec vyjde - VRECO) a Prey ten vyjde až někdy před vánocemi 1999 a to vůbec jestli. Holt Valve a Sierra umí.

Autor:




Nejčtenější

Albion
RETRO: V Albionu se herní doba nepočítala na hodiny, ale na měsíce

Připomeňte si s námi fantastickou hru na hrdiny, kterou u nás hrál snad každý, kdo měl v půli devadesátých let počítač.  celý článek

Antihrdinové
Hrdina, nebo padouch? Vybíráme nejlepší herní antihrdiny

Během herní historie jsme měli možnost zahrát si za spoustu hlavních postav, které z nekonečné řady klasických klaďasů nějakým způsobem vybočovaly. Podívejme...  celý článek

Call of Duty: WW2 - Zombie Mode
Notně krvavý trailer představuje Zombie Mode pro Call of Duty: WW2

Kombinace druhé světové války a zombies snad ani nemůže dopadnout špatně, přesto je první trailer na oblíbený Zombie Mode pro letošní Call of Duty ještě lepší,...  celý článek

Bojovnice Cammy ze Street Fightera 5
Až příliš sexy kostým. Soutěžící musel změnit své bojovnici oblečení

Postava Cammy ze série Street Fighter je na televizní vysílání zřejmě až příliš sexy. Na turnaji vysílaném stanicí ESPN proto musel jeden ze soutěžících změnit...  celý článek

Obal prvního Dooma je nezapomenutelný
Tajemství odhaleno. Předlohou „Doomguye“ je samotný John Romero

Slavný vývojář John Romero se na svém blogu pochlubil tím, že právě on se stal předlohou slavného „Doomguye“, který zdobil obal prvního dílu kultovního Doomu.  celý článek

Další z rubriky

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Kona
RECENZE: Na tajuplnou detektivku Kona jen tak nezapomenete

Soukromý detektiv Carl Faubert přijíždí do bezútěšného severního Quebecku, aby řešil případ, na který do smrti nezapomene. A vy, pokud máte rádi netradiční...  celý článek

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Mnoho podobných jich je na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.