Motivy pro vydávání Half-Lifu jako epizodického obsahu přitom byly šlechetné. Studio s vývojem druhého dílu strávilo šest let, a to hra vyšla v roce 2004, kdy standardní vývojářské cykly byly zlomkové. Jenže Valve nikdy nebyla společnost skromných cílů a druhý díl měl být nejlepší střílečkou všech dob. A tou se také stal.
Pokračování příběhu za pomoci kratších dodatků tak dávalo smysl hned z několika důvodů. Vývoj Half-Lifu 2 autorům zabral třikrát tolik času co první díl. Šéf Valve, kterým je Gabe Newell, v souvislosti s tím žertoval o vydání třetího dílu v době, kdy budou všichni vývojáři v důchodu.
Epizodický obsah proto měl zkrátit tvůrčí cykly a využít také nové a obdivuhodně nenáviděné platformy zvané Steam.
Hovoříme totiž o období před více než deseti lety, kdy byla herní distribuce ještě v plenkách a její funkce častěji spíše nefungovaly. Steam však přinesl revoluční přístup k vývoji her.
Alyx Vance hrála v Episode 1 prominentnější roli.
Umožnil totiž tvůrcům shromažďovat hráčská data a zkoumat tak například, v jaké úrovni titul přestanou hrát nebo u kterých rébusů stráví nejvíce času.
Další pointou epizod proto byla reakce na zpětnou vazbu i shromažďovaná data. Newell ostatně od začátku upozorňoval, že je epizodický obsah experimentem a společnost od tohoto modelu může opět upustit. Zprvu však zdůrazňoval, že výsledky ve Valve vyhodnotí až po vydání třetí epizody.
Newell dokonce po vydání Episode 1 tvrdil, že je epizody možné vnímat jako třetí Half-Life rozdělený na části. Původně přitom studio o prvním novém obsahu hovořilo jako o Half-Life 2: Aftermath (dozvuky). Epizoda 1 totiž měla přiblížit, co se s herním světem stalo po likvidaci monumentální Citadely.
Práce na všech epizodách navíc měly probíhat souběžně. Vytvářet je měly odlišné týmy v rámci Valve. Kromě reakcí na zpětnou vazbu tak vývojáři mohli snížit rizika spojená s velikým projektem, rychleji vylepšovat technologické jádro hry a posouvat děj na poměrně pravidelné bázi.
Epizoda 1 totiž vyšla 1. června 2006 a další dvě se na trhu měly objevit v průběhu následujícího roku a půl.
V tomto období nakonec vyšla jen epizoda 2 a z vydání závěrečného rozšíření plánovaného na konec roku 2007 sešlo. S ubíhajícím časem se proměňovaly i reakce na dotazy ohledně Half-Lifu.
První roky tvůrci hovořili o tom, že je třeba zakončit příběhovou osu epizodického obsahu. Zpravidla na dotaz odpovídali alespoň v několika větách, ve kterých načrtli základní plány.
Jak však léta ubíhala, autoři hry o titulu hovořili méně a méně. Ještě v roce 2011 však potvrdili, že na projektu pracují. Jenže o dva roky později Gabe Newell již reagoval jen slovy: „Nemám k tomu co říct.“
Perfekcionismus se obrátil proti tvůrcům hry
Působí to až ironicky. Ta samá snaha, která vedla k vývoji tak výtečných titulů, zabránila i završení příběhu v podobě epizody tři či Half-Lifu 3.
Ačkoliv by totiž většina studií průměrné hodnocení 87 % pro Episode 1 a 90 % pro Episode 2 oslavovala, pro Valve to byl jen obstojný úspěch. První dva díly hry totiž patří mezi vůbec nejlépe hodnocené tituly všech dob.
Situace dává smysl. Obě rozšíření jsou mistrovsky odvedenou prací, chybí však inovativnost, nápaditost a velkolepost předchůdce. Projekty nebyly zdaleka tak ambiciózní a z veliké části pracovaly s obsahem, který byl hráčům již důvěrně známý.
Tvůrci ostatně slibovali, že třetí epizoda bude delší a propracovanější. A právě to je dost možná uvrhlo do cyklů donekonečna restartovaného vývoje.
Valve tak samo sebe postavilo do pozice, kterou mu lze závidět jen těžko. Čím více času totiž od vydání druhé epizody uběhlo, tím více očekávání rostla. A tvůrci jsou si toho jistě vědomi. Dost možná tak v průběhu let upustili od několika verzí, které by při vydání v roce 2007 obstály.
V průběhu let přitom čas od času na povrch vyplují informace o pokračujícím vývoji. Předpokládat lze, že se z třetí epizody stal třetí díl a že využívá moderní technologie.
Použít dnes původní Source engine, jak to společnost učinila u předchozích epizod, by působilo úsměvně. První dva díly Half-Lifu přitom posouvaly hranice technologických možností. Proto dnes dává větší smysl vydání třetího dílu.
Myslíte, že na Half-Life 3 nikdy nedojde?
Jen těžko lze uvěřit spekulacím o zrušení hry. Jistě, firma by mohla žít jen z provozu distribuce Steam. Half-Life je však pro Valve součástí DNA a studio se nespokojí s ničím jiným než s novým králem stříleček.
Nejlogičtějším vyústěním by tak bylo vydání třetího dílu jako hry exkluzivně dostupné v rámci virtuální reality. Technologie je natolik nová, že vytváří prostor pro onen dechberoucí revoluční zážitek.
Ačkoliv Valve připouští možný vznik menší VR hry ze světa Half-Lifu, třetí díl pro tuto platformu zatím vyvrací. Ostatně pokud by třetí díl pro virtuální realitu skutečně měl vyjít, čekat ho lze nejdříve za pár let. Technologie totiž časem bude excelentní, stávající generace však má k dokonalosti daleko.
Obrázky ze zrušené Episode 4, na které pracovali autoři Dishonored. Tedy Arkane Studios.
Pro plnohodnotné zážitky zatím chybí dostatečně detailní displeje, bezdrátový přísun dat a přijatelný výkon počítačů. Grafika tak zaostává za standardní velkorozpočtovou produkcí, obraz je nedokonalý a kabely mírně nepraktické.
Experiment v podobě epizodického obsahu tedy ve vztahu k Half-Lifu nevyšel. Valve však v posledních letech vydání her začalo vnímat jako službu. Projekty tak průběžně vylepšuje a rozšiřuje. Většina moderního katalogu jsou nicméně on-line tituly.
I tak ale Gabe Newell hovoří o tom, že je klíčem k úspěchu společnosti pestré portfolio a nechce vše vsázet na jednu kartu. Já tedy upřímně věřím, že na Half-Life 3 jednou dojde. Jen si možná ještě pár let počkáme.
