Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Halo – svět bez hranic

  12:00aktualizováno  3. prosince 9:03
Jak začít. Pokud snad náhodou uvažujete o koupi Xboxu, pokud snad náhodou máte ve velké oblibě žánr FPS a pokud vás v kapse tíží příliš mnoho drobných, může být Halo tím rozhodujícím jazýčkem na vahách vašeho rozhodování. Zvu vás nyní na úžasnou exkurzi do světa, který se pokouší předdefinovat hranice nejenom svého žánru.

BonusWeb HIT Halo

Jsme v roce 2552. Naše země je přelidněna a olbřímí vesmírné koráby s lidskou populací na palubě cestují nekonečným vesmírem ve snaze objevit nové obyvatelné světy. Posléze se tak v mnoha solárních systémech objevuje tvor jménem Homo sappiens.
Jenomže. Před třemi desítkami let došlo ke konfliktu, v němž se lidstvo poprvé setkalo s podivnou aliení rasou Covenantů, jež posléze vyhlásila válku všemu člověčenstvu a rozhodla se zbavit všehomír naší existence. Jejich tažení galaxiemi se pak ponese ve znamení častých vítězství, což dává popud k vytvoření přísně tajného vojenského projektu Spartan II, v němž se podařilo sestavit zcela nový prototyp nesmírně odolného a bojeschopného vojáka-cyborga. Jelikož mělo nasazení těchto vojáků v bojích proti alienům skvělé výsledky, hodlá je lidstvo použít pro převelice důležitou operaci, při níž chce zaútočit na kosmickou loď Covenantů a posléze zjistit, kde je domovská planeta těchto tvorů. Jenomže dva dny před plánovanou operací je řídící středisko Spartan II napadeno Covenanty a před totální anihilací se podaří uprchnout toliko jediné lodi – „Pillar of Autumn“, přičemž na Halo její palubě se nachází poslední přeživší super voják – tedy konkrétně vy. Cesta této lodi vesmírem naslepo je však ukončena atakem Covenantů, po kterém následuje rychlá evakuace všeho personálu ve speciálních modulech, jež vás zavedou na blízký uměle vytvořený orbit Halo, obklopující neznámou planetu, na němž se pak bude odehrávat veškeré další dění. Bohužel tak dojde k roztříštění sil, navíc se některým modulům nepovede přistání zcela podle jejich představ, takže bude jen na vás, abyste shromáždili všechny přeživší a společně odolali nepřátelské přesile, která vás začíná na tomto území systematicky hledat. S postupujícím příběhem se vám však dostane vítané vzdušné a pozemní podpory, neboť přeživší složky lidských oddílů se nepočítají na desítky, ale na stovky, a k tomu si ještě připočtěte přítomnost těžké techniky, pročež to tu místy bude opravdu neuvěřitelná mela, připomínající do značné míry skutečnou válku. A to mi věřte, že tato slova nejsou vůbec řečena s nadsázkou. Až budete na otevřené planině společně s desítkou dalších počítačem ovládaných vojáků coby rychlý výsadek útočit na pozice Covenantů, kdy kolem vás budou létat střely a granáty a do toho křik či povzbuzování vašich vojáků; až pojedete s tankem vstříc Halo kulometným hnízdům s pěchotou rozloženou na bocích tohoto obrněnce a až si z tohoto tanku VYSTŘELÍTE a uvidíte, jak se z místa výbuchu na všechny směry rozletí zlikvidovaný nepřátelský oddíl o síle několika alienů; až budete ve vznášedle pronásledovat své oponenty v duchu leteckých dogfightů poznáte, co vlastně tahle hra znamená. Ale vezměme to pěkně popořadě.

Především tolik, že Halo je čistokrevná FPS. Neboli na celou akci se díváte z pohledu vlastních očí a na obrazovce pak vyjma několika důležitých údajů (jako stupeň vašeho zdraví či množství munice pro momentálně drženou zbraň) máte charakteristický zaměřovací terčík, s jehož vydatnou pomocí musíte likvidovat neskutečně početné zástupy vašich nepřátel, rekrutujících se především z řad aliení rasy Covenantů. Tito se dělí na několik skupin, lišících se vzhledem (máme tady skutečné goliáše, ale také malé „jakoby“ trpaslíky, kteří se nijak neženou do přímých střetů, ale díky granátům vám nejednou nepříjemně zatopí) a zejména výzbrojí. Takový zástupce třídy Halo Elite, jenž vás dokáže bleskurychle proklát mečem je opravdovou výzvou na život a na smrt. Už jenom jeho smrtonosná rychlost a schopnosti, kdy efektním skokem dokáže překonat vzdálenost deseti metrů a v souboji tváří v tvář vás pak jediným výpadem ihned odeslat do říše stínů.
Klíčové samozřejmě bude, jestli si dokážete zvyknout na ovládání skrze gamepad Xboxu (myš není podporována!) a skloubit tak vlastní pohyb – skrze levý analog - s pohybem zaměřovacího terčíku – pravý analog. Pravda, není to myš, to v žádném případě, ale zvyknout se na to dá.

Zbraní tady budete mít k dispozici opravdu široký potenciál a to jak lidských tak alieních. Každá má přitom určitá specifika a účinnost – aliení plasmová pistole (jinak opravdu destruktivní nástroj pomsty) se přehřívá, automat vojáků (assault rifle se skvělou kadencí) je zase nutno často dobíjet, brokovnice je skvělá na blízko a naprosto k ničemu na velkou dálku apod. Dále ještě musíte sbírat náboje (buď po padlých nebo se po skončení každé mise dočkáte automatického doplnění stavu munice) a Halo zde jedna důležitá noticka. Najednou můžete mít ve svém držení jenom dvě zbraně. Je to naprosto logická varianta a je jen na vás a na strategii vašeho boje, jaké alternativní duo z nalezených zbraní vyberete. Chcete mít odstřelovací pušku se zajímavým zoomem, s níž dokážete na jedinou střelu zlikvidovat nepřátelskou hlídku na dálku? Pak musíte počítat s velice špatnou kadencí střelby. Nebo raději raketomet s naprosto zničující silou, ale po každé střele zase musíte zdlouhavě dobíjet? Vedle toho však můžete mít v inventáři ještě několik málo granátů, které často přijdou vhod. Za dveřmi je nepříjemná kumulace nepřátel? Rychlé odhození dvou granátů do jejich středu a je rázem vystaráno. Výbuch a následné vymrštění nyní již mrtvých těl je přitom neuvěřitelně věrohodně fyzicky ztvárněno (promiňte mi v tuto chvíli jistou morbidnost). Ostatně jako spousta dalších věcí. Sestřelíte vznášedlo a můžete se doslova kochat jeho stylovým pádem shůry na zem, po níž naprosto realistiky sklouzne a zastaví se o nejbližší překážku – např. velký kámen.
Přitom ovládání pro akci je vyřešeno jedinečně, tlačítkem R aktivujete střelbu momentálně vybrané zbraně a tlačítkem L házíte granáty. Tedy žádný zbytečný střet zájmů, neustále jste Halo v pohotovosti a pokud vám zrovna nedojdou náboje (dalším tlačítkem musíte zvolit druhou zbraň ve vašem držení), těžko vás něco dokáže výrazně zaskočit. Dokonce i pakliže v zápalu boje vystřílíte celý zásobník, váš voják si sám dobije!

Co se týče vašich nepřátel,, mají rozhodně nadprůměrné AI a mnohokrát vás nemile překvapí svými aktivitami, i když na druhou stranu jejich setrvání na místě, když mají pod nohama granát (s oblibou tak činí Jackalové, kryjící se štítem – pročež se na ně špatně „jde“ se zmiňovanou odstřelovačkou), je poněkud zarážející. Třebaže typový výčet vašich oponentů není nikterak velký, kupodivu to zde až zase tolik nevadí. Tak jako u jiné hry tohoto žánru. Ano, řeč je o Red Faction pro PS2. Jenomže na rozdíl od , kde se přes masivní povstání horníků a následné ozbrojené rebelii o všechno musel postarat hlavní hrdina, na rozdíl od zdejšího ovládání dopravních prostředků, z nichž byl zdaleka nejlepší džíp a to ostatní ani nestálo za řeč, na rozdíl od průměrně zpracovaného multiplayeru v Red Faction je Halo ve všech těchto sférách mnohem propracovanější a zajímavější. Mnohokrát jste totiž v akci s dalšími jednotkami vojáků, kteří se pro vaše lepší povědomí o jejich přítomnosti objevují na radaru v rohu Halo obrazovky jako žluté tečky, zatímco protivníci (tedy pokud se pohybují, neboť máte instalovaný snímač pohybu) jsou zobrazeni červeně. A můžu vám říci, že společné ataky např. nepřátelské základny a prostup do jejich horních pater, kdy o každé svádíte nelítostný boj, je prostě strhujícím dramatem a spolu s ozvučením a sympatickým hudebním doprovodem na pozadí má naprosto neopakovatelnou atmosféru.

A k tomu si připočtěte příležitostné ovládání vozidel – což staví úroveň celého střetu do dalších kvalitativních výšek. V uvedený moment se pak pro lepší přehled dostavuje vždy third person perspektiva, která vám díky možným kamerovým kejklům poskytuje maximální povědomí o momentální situaci. Představte si okamžik, kdy můžete po sestřeleném oponentovi převzít jeho stroj nebo usednout za volant spojeneckých bojových prostředků, kde nechybí ani populární vojenský džíp s otočným kulometem na zádi, přičemž nyní se k vám okamžitě přidají nějací dobrovolníci z jednotky (jeden vedle sedadla řidiče jako podpůrná střelba a další k těžkému kulometu), pročež přichází čas na naprosto neuvěřitelnou jízdu, v níž si nestačíte dělat Halo zářezy na pažbě, neboť vojáci ovládaní počítačem se skutečně činí – ale pozor, nejsou nesmrtelní. Zprvu jistá výhrada ke trochu hůře pojatému ovládání dopravních prostředků se po nějaké době vypaří do vzduchoprázdna, ne, ani tady nebudete mít připomínek. A jak jsem již shora uvedl, nasednete-li do tanku, díky jeho destruktivnímu potenciálu (nicméně po každé střele chvíli trvá než dobije – což je znovu logické) si dokážete poradit s řadou problémů. Objevilo se vznášedlo ostřelující pozemní jednotky potažmo vás? Jaká troufalost, jedna vydařená trefa a můžete s úžasem sledovat, kterak se nepřátelský stroj proměnil ve zlomku sekundy v ohořelý vrak, přičemž po jeho výbuchu se vůkol rozlétla tříšť úlomků. A pozor, nemyslete si, že se vás tahle informace nijak netýká a je to tady všechno jen pro efekt. Pokud vám kulometné stanoviště po zničujícím ataku tanku spadne na hlavu, může vás tato pěkně rozbolet. A třebaže se zde nenadějeme pro mne osobně vděčného systému Quicksave, při prostupu úrovní narazíte na spoustu checkpointů (jež se vám vždy zobrazí na obrazovce - tedy nejsou viditelné - a je tomu zpravidla při přechodu do další lokace) a s nimi tu přichází pravidlo Halo automatického uložení momentální pozice ve hře. Takže případná chyba, resp. ztráta života nemusí až tolik bolet, „respawnujete“ se zpravidla velice blízko místa úmrtí, ale vše si musíte projít ještě jednou. Ke strojům ve hře ještě důležitou poznámku. Díky terénním nerovnostem se mnohokrát připravte na skutečnosti, že někam spadnete a obrátíte jej na „krovky“. Pak však stačí jenom k němu přijít a prostým stisknutím adekvátního tlačítka jej znovu uvedete do pozice, že naň můžete ihned nasednout. Což je třeba u mnohatunového tanku hodně zvláštní mechanismus, ale na druhou stranu to napomáhá dobré hratelnosti.

Poslední věcí, kterou jsem tu chtěl zmínit v souvislosti s přirovnáním Halo k Red Faction je multiplayer. Který je právě u Halo jedním slovem nářezový. Představte si, že můžete všech deset rozsáhlých singleplayerových misí absolvovat v kooperativním režimu dvou – čtyř hráčů (podle počtu ovladačů) a garantuji vám, tohle je prostě úchvatná záležitost. Vzájemné krytí zad, jeden řídí džíp, druhý sedí vedle a kontroluje bok a NPC voják vám inteligentně pokrývá okolí kulometem na zádi vozidla, no Halo tak to je prostě famózní a neuvěřitelně návyková záležitost, kterou nebudete chtít nikdy opustit. Navíc, nemůžete postoupit dále v singleplayeru? V kooperativním módu jednoduše vstupte do poslední otevřené singleplayerové mise a jejím dokončením si zpřístupníte další úroveň jak pro režim vícera hráčů tak pro single. No prostě bomba. Co se týče framerate musím uznale říci, že ve dvou to bylo naprosto shodné co v singlu (čtyři nebylo možné vyzkoušet), jedinou vadou na kráse tohoto představení byla podivná skutečnost, že nám hra uprostřed společné akce několikrát zamrzla a museli jsme pak celou misi začít znovu. No nic. Vedle kooperativního módu, jehož nemusíte hrát na rozdělené obrazovce, ale díky možnosti linkového propojení i na čtyřech konzolích a čtyřech TV, se tu nadějete také opravdu pestrého výběru versus režimů se spoustou nastavení a módů a speciálně pro tento účel navržených úrovní, ale také absencí botů, což z toho spektáklu činí trochu zbytečně komorní záležitost. Nicméně avizované sloučení čtyř konzolí nabízí možnost hraní až 16-ti hráčům najednou, což zní rozhodně slibně.

Halo

Vaše pohybové aktivity a schopnosti dovolují chůzi a běh, skákání, přikrčení (v němž se pomalu, ale hlavně velmi špatně postupuje vpřed) a vedle standardních zde vyjmenovaných ataků i precizní úder pažbou zbraně na blízko, takže takto např. dokážete velice účinně rozhodit obranné postavení Jackala schovávajícího se za svým obranným štítem (skutečný štít jako pro rytíře ve středověku). Nezanedbatelným pomocníkem při práci v temných prostorách (jako je noc) je baterka, jež sice má limitovanou energii pro použití, nicméně po jejím vypnutí se díky auto dobíjení nemusíte nijak zvlášť stresovat. Podobné to je i s hodnotou vašeho zdraví, neboť jako experimentální voják disponujete jakýmsi specifickým energetickým štítem o několika stupních, který se po chvíli (za předpokladu, že na vás není veden útok) též nabíjí - chybějící články pak doplňujete sběrem příležitostných medipacků.
A pakliže zrovna nabíráte druhý dech a je na vás veden atak, na obrazovce se objeví červená šipka zohledňující, ze které strany je tomu tak činěno, takže jste neustále v obraze.

Halo

Koncepce Halo nabízí veskrze lineární cesty jednotlivými úrovněmi, takže nemrzí absence mapy a pokud v interiérech ztrácíte orientaci i při skutečnosti, že z té spousty vchodů a východů se otevře vždy jenom jeden jediný, stačí se držet směru, v němž se vyskytují noví a další protivníci, kteří vás svou přítomností posléze dovedou na místo určení. Navrch se čas od času zobrazí speciální indikační ikona navádějící vás k důležité oblasti, takže s celkovou orientací by tu opravdu neměl být výrazný problém. Při pauze máte zviditelněný jasně daný úkol pro splnění mise a k tomu se ještě ozývá navigátor, který vám dává další nutné instrukce.

Pravda, mnohdy se budete muset obejít bez zmiňované palebné podpory (spojenecké složky jsou buď totálně anihilovány, nebo střeží jinou pozici), ale pravidelně přilétá Dropship s dalšími posilami, takže se nemusíte bát, že tu všechno budete muset odřít sami - konečně, až bude nejhůř, od čeho je kooperativní režim?

Design jednotlivých levelů je skvělý, jenom ty špičkově zpracované exteriéry a třebaže Halo celkově nedosahuje takových kvalit, jak by se dle traileru z minulosti dalo očekávat, Halo rozhodně lze říci, že působí i tak vynikajícím dojmem. Voda vypadá téměř jako skutečná (byť se v ní nedočkáte jejího charakteristického vlnění při vašem pohybu), skály a stromy jsou téměř jako opravdické a skutečnost, že kulky všude zanechávají stopy jsou pak takovým dovršením mistrovského designerského díla. Určitým negativem na tomhle zpracování je však skutečnost, že řadu míst tvůrci vysloveně odbyli, resp. značně si zjednodušili svou práci. V některých interiérových mapách si totiž připadáte jako na kolovrátku. Např. projdete jednu palubu vámi atakované vesmírné lodi, výtahem sjedete/vyjedete na další a máte před sebou ÚPLNĚ shodně zpracovanou lokaci. A jestliže se tohle schéma opakuje několikrát po sobě, nemáte z toho právě dobrý pocit a občas poněkud monotónní vybíjení nepřátel, zjevujících se navíc na shodných místech pak značně ztrácí na původní přitažlivosti objevování neznámého. Takže i s ohledem na výše zmiňovaný neduh lze říci, že se o poznání lepším dojmem prezentují exteriérové lokace a to i přes svá jistá citelná omezení, protože také ony nabízejí v podstatě jen silně lineární prostup soutěskami, kaňony či třeba po ostrově po pobřeží kolem dokola s oceánem za zády (což je ostatně výtečná podívaná shůry – když vylezete na nějaký kopec). K tomu si připočtěte skvěle detailní modely postav a máte tady představení, na němž jistě zálibně spočine každé hráčské oko.

Jak to tady zrekapitulovat. Halo je prostě úžasná hra. Působivé enginové sekvence pomáhající dotvářet příběhový scénář, snaha o interaktivitu prostředí, neznatelná doba nahrávání při přechodu jednotlivých oblastí v rámci jedné mise (zde můžu trochu škodolibě poznamenat, že majitelé PC by si toho krátkého škubnutí obrazu snad ani nepovšimli, neboť na fenomén neplynulého hraní mají patent právě jejich stroje), několik stupňů obtížnosti jako skutečná výzva pro hardcore hráče a výborná atmosféra, díky níž se mnohdy cítíte jako skutečná součást fungujícího týmu!
Jistě, singleplayer může být přese všechno po čase poněkud jednotvárný a to i přes jinak výtečné schéma používání vojenských prostředků. Ale multiplayer a tady zejména jeho kooperativní část, tak ta vás chytne za srdce. Tohle prostě musíte mít!

P.S. A pokud se chcete pokochat trailerem a dalšími screenshoty, zkuste to přímo

Halo
Výrobce/Vydavatel Bungie Studios/Microsoft
Platforma Xbox
Multiplayer: ano, 2-4 hráči, resp. 4-16 hráčů (linkové propojení)
Vibrace/Analog: ano/ano
Další ovladač: ano
Paměťová karta: ano
Verdikt: Možná nejste zrovna velcí příznivci FPS a pak vás singleplayer nemusí tolik chytit. Ale multiplayer vám ukáže cestu za hranice vašeho chápání.
Hodnocení: 90%

Autor:




Nejčtenější

Gesto Inkling Girl před patchem
Tohle se nepovedlo. Nintendo muselo odstranit ze hry obscénní gesto

Společnost Nintendo v novém patchi odstraňuje vítězné gesto jedné z herních postaviček, protože je v některých státech vnímáno jako silně urážlivé.   celý článek

Get Even
Co budete hrát o víkendu?

Prozraďte, na které hry se chystáte o víkendu. Pustíte se do něčeho nového, nebo rozehrajete nějakou klasiku?  celý článek

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Harley Quinn v Injustice 2
Superman, Joker i Batman. První chvilky obrazem v bojovce Injustice 2

Batman, Superman, Catwoman a další superhrdinové a neřádi si dají v bojovce Injustice 2 opět pořádně do nosu. První díl nás bavil dost a druhý je na tom zatím...  celý článek

Mortal Kombat: Legacy
Třetí film Mortal Kombat měl být jako brutální Avengers

Jak to aktuálně vypadá s filmem Mortal Kombat? V plánu bylo natočit drsný film s komiksovým nádechem. Co však zůstalo ze slibných plánů, je ve hvězdách. Film...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.