(Ondřej Zach) Mlčením jehňátek odstartovala dráha slavného filmového kanibala doktora Hannibala Lectera v podání Anthony Hopkinse. Dvě další pokračování (Hannibal a Rudý drak) sice sklidila slušné ohlasy, přesto na úspěch Mlčení jehňátek navázat nedokázala. Ostatně NOVA u příležitosti aktuálního počinu Hannibal: Zrození odvysílala všechny tři díly.
Děj nového Hannibala byl do značné míry limitován tím, že Anthony Hopkins již má svoje léta a účast na dalším pokračování odmítl. Nabídlo se proto osvědčené schéma – nahlédnout hluboko do minulosti, která podá svědectví. Tím zlomovým okamžikem není smrt rodičů během 2. světové válce v Litvě, ale následující hrůzná událost v lovecké chatce, kde se Hanibal se svou sestrou ukrýval. Do ní brzy vpadne banda kolaborantů, kteří nejdříve chtějí děti použít jako důkaz pro vojáky, ale později je hlad donutí sestru zabít a sníst. Hanibal utrpěl těžký šok, z nějž se jeho duše nikdy nedokázala vzpamatovat. Pokřivené rysy osobnosti nevědomky rozvíjí pobyt v Paříži u své japonské tety a její vyprávění o mytologii samurajů čítající i obraz useknuté a následně naservírované hlavy protivníka.
Děj filmu se nese v intencích pomsty, nejvíce pak doplácí na linearitu a předvídatelnost. Trochu připomíná odškrtávání položek v seznamu při nákupu v supermarketu. Divák k mladému Hannibalovi snadno pocítí sympatie, jakoby film i jeho činy morálně omlouval; vždyť jeho protivníci nejen že zavraždili a snědli jeho sestru, navíc kolaborovali s nacisty a ani po válce se nenapravili. Zkrátka grázlové nejtěžšího kalibru, kteří si nezaslouží nic jiného než pomalou smrt. O scéně, kdy je Hannibal podroben výslechu na detektoru lži se můžeme jen dohadovat, zda-li zde je jako součást vyšetřování, nebo proto, aby se divák dozvěděl, že Lecter nereaguje na žádné podněty (= je to monstrum). Bohužel film ani nevysvětluje mnohé z předchozích dílů, zaměřuje se čistě na pomstu. ALE: přesto se jedná o řemeslně velmi dobře zvládnutý film, jenž místo překvapivé zápletky nabízí atmosférické barevné tónování, parádní kameru, vhodně zvolené herce a i zajímavé herecké kreace. Finále má docela grády. Hanibal jako Gaspard Ulliel, jehož známe z filmu Příliš dlouhé zásnuby, zaujme charakteristickými, až šílenými škleby v nichž se mísí pocit uspokojení nad dobře odvedenou prací. Právě na jeho výkonech stojí podstatná část filmu. Mezi Hannibalem a tetou lze vypozorovat náznaky erotického jiskření, sama pak s Hanibalovými činy sice nesouhlasí, ale ani je nezavrhuje. Trojlístek hlavních postav završuje charismatický hlavní padouch Grutas.
Děj nového Hannibala byl do značné míry limitován tím, že Anthony Hopkins již má svoje léta a účast na dalším pokračování odmítl.
Celkově film hodnotím vesměs kladně, byť intenzita zážitku není taková, jako u top filmů. Ani tentokrát Mlčení jehňátek překonáno nebylo, otázkou je, zda-li to bez Hopkinse vůbec šlo. Hanibal: Zrození je zkrátka jiný a pokud si uvědomíme, že měl jasně vytyčené mantinely, špatně to nedopadlo. Sám za sebe říkám: líbil. Co ale na film říkala obtloustlá dívčina s kýblem popcornu sedící po mé pravici, jež scénu, v níž byla jedna z obětí přivázána ke stromu a kůň s jedním koncem špagátu pomalu stahoval smyčku, komentovala slovy „chudák kůň“, opravdu nevíme. Mimochodem, Marek Vašut nechybí!
Hodnocení: 79%
(Ladislav Leimer) Mít v oblibě Mlčení Jehňátek a netěšit se na další zpracování příběhu Hannibala Lectera, je opravdu věc obtížná. I když jsem neviděl původní filmovou adaptaci knižního Červeného Draka z roku 1986 a dle mého skromného názor má i trilogie s Antony Hopkinsem v hlavní roli sestupnou kvalitu, tak stejně nedokáži dalšímu filmu o Hannibalovi odolat.
Hannibal – Zrození divákovi nabídne pohled na vývoj charakteru populárního filmového kanibala, od jeho velmi raného dětství prožitého v druhou světovou válkou zmítané Litvě, až po dospívání ve Francii, kde najde mladý Hannibal útočiště u vdovy po jeho strýci. Film se až příliš okatě snaží znázorněním Lectorova utrpení morálně ospravedlnit jeho krvavé skutky, což na mě nepůsobilo příliš adekvátně. Jinak je ztvárnění této postavy francouzským hercem Gaspardem Ullielem velmi osobité a působivé. Zatímco byl ve všech filmových zpracováních Hannibal již naprosto vyrovnanou a velmi chladnokrevně uvažující postavou, tak ve Zrození poznáváte jeho první krůčky ke dráze masového vraha, poprvé uvidíte jeho konfrontaci s kanibalismem. Tohoto nelehkého úkolu se Ulliel zhostil opravdu na jedničku. Nevybouřený Hannibal, plný hněvu, který teprve odhaluje svoje vražedné sklony, je v jeho podání opravdu podařený. Scény násilí nikdy nebyly v celé sérii explicitní a v tomto směru vykročil právě i prequel Zrození, což bude divák jistě kvitovat. Film obsahuje bohužel spoustu hluchých míst a i některé dialogy působí příliš strohým dojmem, nehodným Hannibalova intelektu.
Hodnocení: 65%
Zakomponování historické japonské kultury také nepůsobí ve filmu, odehrávajícím se v drtivé většině v evropských lokacích, bůhvíjak oslnivě. Na druhou stranu se alespoň mohla pořádně rozjet reklamní kampaň k filmu. I u nás narazíte v celé republice na plakáty zobrazující hlavní postavu v masce samurajského válečníka, evokující známý vězeňský náhubek, ve kterém byla filmová postava přetvořena i do podoby akční figurky. Diváky našince pak možná zaujmou některé scény natáčené na území České Republiky a kamea několika českých herců, v čele se zprofanovaným Markem Vašutem. Hannibal – Zrození stojí za shlédnutí, ale divák si z kina odnese spíše rozporuplné pocity, než vyložené nadšení. Hannibal nám omládl a s ním je pryč mnohé, co jsme na jeho Hopkinsově ztvárnění milovali, ale přesto je tato postava jednoznačně největším lákadlem celého snímku.
