Abeceda sběrnicí
Po
celá dlouhá léta byly neodmyslitelnou součástí kvalifikovanějších pokusů
o přetaktování procesoru úvahy o tom, zda příslušně vyšší pracovní
frekvenci zvládnou také přídavné karty osazené v daném počítači. Tyto karty
totiž běží na frekvenci své sběrnice (AGP, PCI, dříve ISA atd.), přičemž
frekvence těchto sběrnicí si čipset základní desky vyrábí jako součin frekvence
systémové sběrnice (Front Side Bus –
FSB) a určitého koeficientu.
Sběrnice AGP je konstruována pro rychlost 66,6 MHz a sběrnice PCI pro rychlost 33,3 MHz. Máme-li tedy například motherboard nastavený (přepínači nebo v BIOSu) pro procesor s FSB 100 MHz, odvozuje čipset frekvenci PCI tak, že násobí frekvenci FSB číslem 1/3. Můžeme si být jisti, že pokud výrobce u dané základní desky deklaruje podporu více frekvencí FSB (např. 100, 133, 166 MHz), má také pro každou tuto frekvenci připraven odpovídající koeficient pro výpočet frekvence přidružených sběrnicí.
Sběrnice jdou
mimo
S příchodem prvních overclockerských základních desek se
objevila možnost, která je dnes už naprosto běžná: nastavovat frekvenci FSB na
hodnoty, pro něž čipset nemá vhodný přepočtový koeficient. Lze například
z BIOSu nastavit všechny hodnoty mezi 100 a 132 MHz, ale pro
výpočet frekvence PCI bude vždy použit koeficient 1/3 a pro AGP 2/3.
Z toho plyne, že se zvyšováním frekvence FSB nebudeme zvyšovat jen pracovní
frekvenci procesoru, ale i karet ve slotech AGP a PCI. To ale jistě
není pro většinu z vás nic neznámého.
Rychleji běžící přídavné karty sice principiálně nejsou špatná věc, ale mohou zde nastávat dvě iritující záležitosti (pominu-li zkazky o krácení životnosti): za prvé budeme při padání systému jen obtížně zjišťovat, je-li na vině procesor nebo nějaká karta, a za druhé, pokud už zjistíme, že za to může karta, poneseme si nepříjemný pocit, že náš procesor je schopen běžet rychleji, ale kvůli té kartě nemůže ukázat, co skutečně umí.
PCI a AGP na
zámek
Vzhledem k tomu, že se drtivá většina výrobců základních desek
a čipsetů teď snaží vycházet vstříc i overclockerům, objevila se
relativně nedávno v BIOSech některých motherboardů volba nazvaná AGP/PCI lock (či podle chuti výrobci
nějak podobně). V zásadě by se mělo jednat o lék na výše uvedené
neduhy; pokud tuto volbu aktivujete, měla by se frekvence sběrnicí AGP
a PCI uzamknout na nominálních hodnotách a nadále nedbat na to, jakou
frekvenci vnucujeme procesoru.
Zní to hezky, jenže v internetových diskusích se množí stížnosti majitelů základních desek, kterým se zdá, že uzamknutí AGP/PCI na jejich motherboardech nějak nefunguje – výsledky overclockingu mají překvapivě chabé. Jenže jak se přesvědčit, zda je frekvence PCI skutečně uzamčena? Server AnandTech podnikl zajímavý pokus: chlapci použili zařízení jménem PC Geiger (PCI karta s displejem umísťovaným do 5 1 šachty) k prozkoumání šesti základních desek s různými čipsety, aby zjistili, zda uzamknutí frekvencí AGP/PCI skutečně funguje. V tabulce vidíte naměřené frekvence sběrnice PCI při frekvenci FSB 220 MHz:
Athlon 64 – zatím
smůla...
Výsledky byly překvapivé, leč dodatečné úvahy je plně
ospravedlňují. Ukázalo se, že všechny
desky pro Pentium 4 mají AGP/PCI lock funkční a všechny desky pro
Athlon 64 ho mají nefunkční! Zde zřejmě leží jedna z příčin, proč
nejsou výsledky overclockerských pokusů na Athlonech 64 takové, jaké by se podle
teoretických možností jádra daly očekávat. Anandtech se zatím zdráhá tato
zjištění zobecnit na všechny desky s čipsety pro Athlon 64, leč
události tím směrem zatím jednoznačně ukazují. Pokud by nebylo fyzicky možné
frekvenci sběrnicí PCI a AGP na žádném čipsetu pro Athlon 64 uzamknout,
nelze než konstatovat, že intelovský tábor zde poskytuje overclockerům významnou
výhodu.
Zdroj: AnandTech
