Simulátor zemědělce je záludná věc. Vzpomínáme, jak před lety doputoval Harvest Moon: Back to Nature na Playstation a získal od řady recenzentů průměrná hodnocení, aby si tito po čase sypali popel na hlavu, že nerozpoznali mocný potenciál skrytý v rolničení. Série má ovšem ještě starší kořeny – první HM vyšel na konzoli SNES již v roce 1997. Těžko říci, zda si Yasuhiro Wada dovedl tenkrát představit, že zakládá sérii, která během deseti let získá více než dvě desítky pokračování, aniž by se v současnosti zdálo, že je konec na dohled. Ke všemu jednotlivé díly nikdy neoplývaly ohromující grafikou a takový trojrozměrný Wonderful Life pro GameCube a PS2 by se přímo mohl ucházet o zvláštní cenu za vizuální ohyzdnost. Všechno tudíž stojí a padá s hratelností a vezmeme-li v potaz samotný neuvěřitelný a asi jen v Japonsku realizovatelný nápad zpeněžit virtuální škubání plevele, představuje HM malý zázrak. Jak se tedy malému zázraku vede na dvou malých displejích?
Začíná se na zelené louce, přesněji řečeno na řádně zapleveleném poli.
Verze pro NDS se odehrává ve stejném „Forget-Me-Not Valley“ neboli Pomněnkovém údolí jako výše zmíněný Wonderful Life. Na handheldu ovšem hra třetí rozměr jen předstírá a drtivou většinu herní doby se díváte na svět shora. Kdo hrál WL, může jít hned napoprvé popaměti na známá místa - základní orientační body jsou stejné. Co ale poněkud překvapí, je alegorický úvod jak z fresek ve Zlaté kapličce se střetem dobra a zla v podání „Bohyně úrody“ a „Čarodějnické princezny“. Bohyně úrody je magickým útokem odtransportována do alternativní dimenze i se svou stojednačlennou svitou „skřítků úrodníčků“ a Čarodějnická princezna má v údolí volnou ruku, čehož ihned využije k vašemu sekýrování. Kupodivu dostanete za úkol svou usilovnou prací Bohyni úrody a její skřítky vrátit zpátky na svět, protože se po nich Čarodějnické princezně stýská a bez soupeřů se nudí. To vše je
samozřejmě jen dosti prapodivná a nucená kulisa pro tvrdou dřinu na farmě a nemůžeme se ubránit dojmu, že věcný úvod WL, kdy jde hrdina farmařit prostě proto, aby jeho život získal pevnější obrysy, by byl přinejmenším smysluplnější. Už to tak vypadá, že se tvůrci cíleně obracejí na malé děti, které by bez motivace v podobě vracejících se skřítků mohly nedejbože dojít k závěru, že vrtání se v hlíně je prostě pouhé nezáživné vrtání se v hlíně.
Začíná se na zelené louce, přesněji řečeno na řádně zapleveleném poli. Kromě svého políčka vlastníte ještě psa, kočku a dva domky: stáj a obytný srub. V obytné budově je mimo jiné postel, kde si můžete dát dvacet a telefon, kterým voláte do obchodů a nakupujete, což je dobrá vychytávka, zvlášť když je volání zadarmo. Když se vyspíte, zjistíte, že je zdarma i snídaně v podobě rýžového koláče nebo chleba, jež se vynořují přímo ze vzduchu. Zkusíte-li pracovat non-stop bez dalšího vydatnějšího jídla a spánku, práce postupně vázne, postavička dělá srdceryvné grimasy a nakonec padne. Vzápětí se bleskově přižene některý z vesničanů, odnese hrdinu do postele, odlehčí jeho peněžence a jede se dál.
Připočtěte si různé svátky, soutěže, minihry, sousedy a překvapení, a máte tu něco jako zrcadlový obraz série GTA.
Políčko musíte nejprve odplevelit, zbavit větví, pařezů a kamení. Poté se půda zkypří motykou a oseje. Čekali jste, že k tomu všemu použijete dotykový displej? Chyba lávky, tlačítka a zase jenom tlačítka, zatímco na nevyužité dotykové ploše jsou v lepším případě nepříliš uživatelsky přívětivá menu a v tom horším tapeta. Nějaké osivo najdete pro začátek v ruksaku, který nosíte pořád s sebou. Ten jinak supluje obří náklaďák a můžete do něj umístit stavební materiál, stejně jako svou sklizeň nebo rudu vytěženou v dolech. Semena je třeba použít ve správné roční době a následně půdu pravidelně zalévat. Nezapomeňte při osevu dělat mezi řádky uličky, protože základní konev nemá nejdelší dostřik. Naštěstí všechno roste rychleji než v okolí Černobylu a pro sklizeň je předem zajištěný odbyt, stačí ji u domku souseda Takakury hodit do schránky.
Za získané oběživo nakupujete další semena, domácí zvířata, či stavebniny, platíte řemeslníkům a podobně. Vzhledem k tomu, že je, jak již bylo řečeno, jedno jídlo denně zajištěno za všech okolností, není nic obtížného dosáhnout ve vaší mikroekonomice malého, ale trvalého růstu, takže potom jediné, s čím se potýkáte, je vlastní trpělivost. Zvířata pochopitelně vyžadují péči: musíte jim vypěstovat krmivo a myslet na to, že v zimě nic neporoste, čili sehnat stavební materiál, nechat z něj postavit silo a vytvořit dostatečnou zásobu píce. Dále je třeba zvířata kartáčovat a mýt, což zjevně nahrazuje kydání hnoje, které ve hře chybí – stejně jako jiné v reálném životě zemědělce naprosto zásadní aktivity. Zato na kostel se kupodivu myslelo, i když jen formou zneškodňování zlých kouzel, prováděného po telefonu a za cash.
|
K mytí zvířat a mazlení se s nimi používáte bizarně rukavici – ta není v základní výbavě, ale musíte si na ni nejprve vydělat. Hrátky s rukavicí jsou poté jednou z mála příležitostí, kdy dotykový displej k něčemu kloudnému využijete. Němé tváře se vám za péči odvděčí symboly srdíček, ale co nás zajímá víc, především příslušnými produkty: vlnou, mlékem, vejci. S těmi pak nakládáte podobně jako v reálném světě, takže například z vajec můžete nechat vylíhnout kuřata, pokud vlastníte líheň, nebo je prodat, případně je použít na vaření. Na kuřecí rolky a krvavé bifteky zapomeňte, maso si dopřejete nanejvýš rybí, až si obstaráte prut. Vaří se podle receptů, které postupně získáváte, a hotový pokrm pak lze buď sníst, darovat nebo prodat.
Realita se mísí s prapodivně implantovanou pohádkou, takže vám s prací, která časem s rozvojem farmy začne být poněkud hektická, nepomáhají zaměstnanci, ale
můžete si najímat týmy skřítků úrodníčků. K tomu ale potřebujete vyhrát medaile v jedné z karetních her v kasinu, vedeném pro změnu nečekaně - skřítky.
K upgradování nástrojů zase musíte strávit nějakou dobu v dolech, kde lze těžit měď, stříbro, zlato, tajemný kov mystril a drahokamy nebo nalézat nejrůznější bonusové, nezřídka magické předměty. S takovými poklady pak půjde pěstovat tuřín mnohem lépe. Doly jsou celkem čtyři a jde o monotónní akční dungeony dezinfikovatelné kladivem, s počtem pater 10, 255, 999 a 65 535, takže vám nějakou dobu vydrží.
Až budete úplně udolaní, možná podlehnete svodu a rozhodnete se najít si v Pomněnkovém údolí partnerku. Na výběr je ze sedmi běžných a dvou extrémních slečen a kdyby chtěl náhodou někdo namítat, že je moderní být single, vyhrožují mu tvůrci, že tak nezachrání Bohyni úrody. Pro získání výjimečné partnerky musí hráč splnit řadu speciálních úkolů, jako například stokrát padnout vyčerpáním, což u HM nepředstavuje žádný zvláštní problém. Běžné partnerství je završeno tím,
že dívka požádá o návštěvu lékaře, odpudivého jednookého podivína jménem Hardy, a po nějaké době se zázračně objeví potomek, jehož vlastnosti odpovídají
vlastnostem matky.
Připočtěte si různé svátky, soutěže, minihry, vstupování do osudů vašich sousedů a nečekaná překvapení, a máte před sebou něco jako zrcadlový obraz série GTA: volnost a bohatství možností je podobné, ale místo velkého města je tu jen několik domků, místo násilí a zločinu mír a řád, místo erotiky vznik života zahalený tajemstvím a místo hříšné zábavy – eh – usilovná práce. Dovedeme si představit i použití hry coby rafinovaného mučidla: „Ale jistěže můžeš jít s kamarády lovit potkany do opuštěného pivovaru, ale nejdřív mi vypěstuješ lán okurek v Pomněnkovém údolí, zlatíčko.“ Než nebohé dítě splní úkol, usne před půlnocí vysílením a bude se mu zdát, jak běhá s krátkou konví a marně se snaží zalít okurky uprostřed záhonu. Ne, vůbec nechceme říci, že je to slabá hra.
|
Svérázný mix RPG a budovatelské strategie
Hanebně promrhaný potenciál dotykového displeje| Harvest Moon DS | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
