Vítejte v roce 2019, v roce Headhuntera. Vítejte ve slunné Kalifornii, ve světě násilí, zločinu, velkých peněz. A našeho hrdiny jménem Jack Wade, který při jedné důležité akci ztratil svou paměť, a tak začíná úplně od začátků budovat svou kariéru Headhuntera, lovce hlav, kterýžto v této nelehké době slouží spravedlnosti. Ta přitom má několik názvů. Jednak je to ACN – Anti-Crime Network, najímající schopné headhuntery, kteří za peníze „loví“ zločinecké živly, a potom organizace LEILA, což je spíše zpravodajská agentura, mající širokou databázi informací o zdejším podsvětí. LEILA je však také střediskem pro trénink budoucích headhunterů.
Každopádně poté, co se Wade probudí v nemocnici se zmiňovanou amnézií, je kontaktován svým bývalým nadřízeným jménem Hawke, který mu oznámí, že jeho licence headhuntera byla zrušena, přičemž další podrobnosti mu nemohou být sděleny. Dalším šokem je dívka jménem Angela Stern, jejíž otec byl šéfem ACN a protože došlo k jeho záhadnému zavraždění, žádá vyřešení tohoto ožehavého případu právě po vás. Jelikož je vaše maličkost momentálně bez práce, nabídku přijímáte, čímž se
však dostanete do kolotoče podivných událostí, v němž hraje hlavní roli nelegální obchodování s lidskými orgány a přítomnost bosse zdejšího podsvětí, jehož pravou podobu sice nikdo nezná, ale jeho aktivity mají hodně široký záběr a prsty jeho zločineckého syndikátu sahají až do politických sfér. Zajímavým motivem je příležitostný kontakt skrze speciální náramkové hodinky našeho hrdiny s Angelou a Hawkem, nemluvě o dalších zprávách, jež získáváte od agentury LEILA, kde si postupně zlepšujete svou licenci Headhuntera zejména z tohoto důvodu.
Tohle všechno má pak skvělý rámec ve formě prvotřídního dabingu neherních enginových sekvencí (i když v MGS jsou lepší) a zdejší téměř filmové vystoupení je dále umocněno výborným hudebním doprovodem a hlavně vynikajícím grafickým enginem, který je víceméně shodný na Dreamcastu co na PS2. K tomu si připočtěte zajímavou interakci s objekty a máte tady na první pohled navýsost sympaticky vyhlížející akční titul.
Hlavní story se posléze značně komplikuje a tak se dočkáte i stále obtížnějších misí, kde budete muset dokázat, co ve vás opravdu
vězí.
Především tolik, že se ocitáte na mapě většího města, jehož ulicemi zaplněnými dopravním provozem (bez lidiček) kličkujete se svou silnou motorkou, s níž se vždy musíte dostat na místo určení. V exteriérech se tedy pohybujete na motorce a nelze jinak, jakmile přijedete do požadované oblasti, vyznačené na mapě a ve hře pak jasně viditelnou barevnou zónou (velice podobnou té použité kupř. v titulech jako či prvních dojmech z PS2 verze, ale stojí za to si je znovu připomenout:
Tedy klasická chůze a běh, obé však bohužel hodně toporné, kotouly do stran či dozadu, přikrčení se (skvělé pro schování se např. za bednami) s možným opatrným prostupem vpřed a především speciální mód, kdy se stiskem adekvátního tlačítka přitisknete zády ke zdi a podél ní se pak plížíte k jejímu okraji, pročež tak velice snadno a bezpečně seznáte, co vás za ním čeká. Inu a pak lze, stejně jako ve hře 
model, kdy se dokážete odlepit ode zdi, doslova vytancovat do uličky za ní, kde na již dopředu zacíleného oponenta vypálíte dávku z nějaké dosud získané zbraně a rychle se zase schováte do bezpečí. Tento mechanismus je jedinečný a i když jej díky relativní krátkosti této hry a vcelku skromnému počtu oponentů na scéně nevyužijete tak často jako v již zmiňovaném Winbacku, nabízí ve své podstatě to pravé nepopiratelné kouzlo „stealth“ akce!
Určitý problém zde však představuje kamera, jíž si až příliš často musíte rovnat za svá záda, což vás ve zdejším nepřátelském ovzduší příliš nepotěší a nutí vás to k velké opatrnosti, resultující ve stisknutí a držení dvou tlačítek naráz, abyste měli kameru těsně za sebou za jakékoliv situace. Je to nepohodlné a v okamžiku nutnosti rychlé protiakce to dosti devalvuje počáteční kladný dojem. Nicméně Headhunter je hra, v níž se hlavně schováváte, takže to tak často nemrzí.
Leč v souvislosti s ovládáním ještě důležitou poznámku. Je prakticky nemožné umístit vaší postavu tak, jak byste ji chtěli mít a díky jejímu „plavání“ v prostoru si moc neužijete ani další její zajímavé dovednosti, jakou je lámání vazu nepřítele v případě, že k němu přiblížíte dostatečně blízko. Neřku-li o
tom, že je tato činnost duplicitní a nezřídka se nadějete vyvolání jiného ataku, než byste požadovali, což je jednoznačně šlendrián.
Pokud jsem nakousl chyby, jež Headhunter má, rozvedu to dále. Je samozřejmě výborná alternativa, kdy odhozením prázdné nábojnice dokážete odlákat strážce, jehož úhel vidění a momentální postavení máte podobně jako v MGS ozřejmený na mapě v rohu obrazovky. Nicméně opravdu nechápu, proč u tohoto aktu (stejně jako u házení granátu) není zřetelně indikován směr odhozu (jako tomu je naopak v ), což mnohdy dosti zbytečně mate!
Dalším diskutabilním faktorem je jízda na motorce. Třebaže tohle zprvu vypadá jako vynikající a nadstandardní nabídka, později může být zdrojem zbytečné frustrace. Předně, motorka se špatně ovládá. Pravda, dá se na to zvyknout, ale zdejší arkádové ježdění v ulicích plných předpisově jedoucích aut má jedno pravidlo. Totiž abyste mohli podstoupit další zkoušku v agentuře LEILA pro zvýšení své licence Headhuntera, musíte dosáhnout jistého počtu „skill“ bodů. Tyto se dají získat toliko
jízdou na motorce a to tak, že dokážete udržet vás stroj po nějakou dobu ve velké rychlosti bez toho, že byste se s někým či něčím srazili. Idea to je však vysloveně špatná, nemluvě o tom, že se nápadu se získáváním bodů dalo využít mnohem, ale mnohem zajímavěji. Kupříkladu dokážu-li projet těsně okolo nějakého vozu, dokážu se dostat z místa A do místa B v žádaném časovém limitu, atp. Nápadů na vyřešení otázky, kterak nabrat zajímavým způsobem body je tady spousta, ale tvůrci si kupodivu vybrali ten nejhorší z možných, takže až najdete nějakou vhodnou rovinku, budete tudy muset
jezdit z jednoho konce na druhý, až dosáhnete požadovaného bodového maxima!
Nicméně pokud tuhle část nebudete pojímat příliš vážně, může vás akční divoká jízda ve městech resp. jejich jednotlivých částech na určitou dobu zaujmout.
Mou další připomínkou je podivný systém zapisování. Mise je zpravidla rozdělena na několik checkpointů, ale nikdy nevíte, kde se tyto nacházejí. Až v okamžiku, kdy vás zastřelí, zjistíte dle svého „respawnu“ jejich místo, což mi přijde přinejmenším jako hloupé. Korunu svého snažení však nasadili autoři v misi, kdy jezdíte mezi různými lokacemi na motorce a musíte deaktivovat bomby v šibeničním časovém limitu. Jelikož se tato
pasáž dílem odehrává v sedle rychlé motorky a dílem v interiérových lokacích, kde musíte najít kufřík s bombou a jeho deaktivováním (jinak prima nápad - je nutno vyťukat přednastavené tlačítkové kombo jako zadání správného kódu) zabránit Game Over, nadějete se zde jednoho velkého faux-pass - na Dreamcastu totiž přechod mezi interiéry a exteriéry zabere nepříjemně dlouhou loadovací prodlevu. A jelikož je těch bomb opravdu požehnaně, očekává vás cca na každý 30 sekund hraní přibližně deset sekund načítání další herní obrazovky. Veškeré napětí je tím pádem pryč a pokud přidám, že tady z nějakého nepochopitelného důvodu nefungují checkpointy, tedy selžete-li, musíte si to celé projít od začátku, musím říci, že tento způsob trávení zimy se mi zdá poněkud nešťastným.
Ale pokročme dále. Jelikož se povětšinou budete muset snažit vyřešit prekérní situace rychlou střelbou, jistě vezmete zavděk vizuálním zohledněním zacílení oponenta, pokud máte vícero nepřátel na scéně, lze mezi těmito manuálně cyklovat. K tomu tu existuje spousta interaktivního materiálu jako jsou výbušné sudy, kdy jedna trefa do černého a po následné detonaci je blízké
okolí rázem vyčištěné. Náboje z nějakého důvodu nesbíráte po padlých, kteří rychle mizí v prachu, ale nacházíte je porůznu ve hře jako kupř. v regálech. O munici si však není třeba dělat strach, neboť základní pistole jí má neomezené množství. Nicméně akce, kdy pálíte v krátkých dávkách po oponentech a mezi střelbou provádíte efektní kotouly do stran, či se vždy kryjete např. za blízkým autem, akce, při níž zpoza zdi vystartujete na právě obráceného chasníka a vyprázdníte do něj zásobník dříve, než se tento stačí vzpamatovat, má svůj silný náboj a výtečnou atmosféru.
Stejně jako tomu je výše to je s nalézáním ostatních předmětů - uzdravovačky či další potřebné věci, s jejichž pomocí řešíte příležitostná puzzle. Ty jsou zpravidla v takovém tom „residentovském“ duchu, kdy musíte někde najít předmět A, použít jej na místě B, aby se otevřely dveře vedoucí do další lokace apod. Hlava vám z toho rozhodně neupadne a třebaže tento pokus registruji jako vcelku příjemné žánrové povyražení, je většina zdejších hádanek přese všechno trochu zbytečná, jelikož hráče, který již má něco odehráno, nedokáže téměř nijak překvapit.
Takže, jak to tady zrekapitulovat. Headhunter je dobrý titul (pro Dreamcast), s ohledem na možnosti PS2 však musím trochu snížit své hodnocení (více jak 65%
se na této platformě nedočká), který má zajímavý a slibný potenciál, ale také
zbytečné chyby. Interakce prostředí potěší (přepínače, kulky ve zdech, sypající se sklo atd.), jeho variabilnost též, méně již malá komplexnost interiérových lokací, v nichž se odehrává vaše hlavní působení, jejich nevelká členitost a zejména malá rozlehlost. Častá akce má však velice sympatické rozrůznění v podobě možného vyhnutí se strážím, jejich nenásilné pacifikace pomocí uspávacích šipek či volby brutální střelnice s využitím vašeho zbrojního arzenálu, jehož kvality se navyšují úspěšným plněním výcvikových úrovní v LEILA.
Přičemž tyto do značné míry připomínají VR Mission u MGS, kde v jednoduše designovaných lokacích postupně absolvujete stále náročnější úkoly jako je jízda na motorce mezi checkpointy nebo přechod z jednoho konce levelu na druhý bez vašeho detekování četnými hlídači. Nemluvě o skutečnosti, že si ty vydařenější části (ty již splněné) můžete kdykoliv zopakovat!
A tak navzdory skutečnosti, že se tady mnohokrát dostaví pocit „dé ja vu“ má dreamcastová verze mé sympatie také z toho pohledu, že se Sega na své evropské fanoušky „nevykašlala“ a na rozdíl od minulosti podržela starý kontinent slušnou várkou kvalitních titulů jako Virtua Tennis 2k či Shenmue II, za což ji patří nejenom můj dík.
| Headhunter | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
