Heavy Gear II (ve volném překladu něco jako "těžká výzbroj"), je hra plná kovových monster, z nichž některá připomínají lidi (tj. dvě nohy, dvě ruce a v jedné z nich pořádná "bouchačka").
Nyní jsou už zapomenuty dny Aliance, kdy se všechny svazy Terra Novy spojily, aby bránily svou planetu proti invazi ze Země. Po čtyřech letech hrozivé války, Země konečně uznala nezávislost své bývalé kolonie a stáhla se za bránu světa Caprice. Asi o třicet let později se rozpadl spolek založený během "Války Aliance" a Terra Nova je roztříštěna konflikty mezi jednotlivými národy. Ale nyní je Terra Nova opět ohrožena, a znovu se musí sjednotit k obraně svého světa proti chomoutu pozemské nadvlády.
Po minimální instalaci cca 450MB a spuštění hry Vás jistě zaujme intro (více po obsahové stránce). Na úvodní obrazovce je velice efektivně zobrazen jeden mech a je tu k dispozici pár tlačítek. Například hra pro více hráčů. Tato volba nabízí hru pouze po síti a po internetu. Další možností je hra pro jednoho hráče (jako u většiny her), ale co je ještě před samotným začátkem třeba udělat, aby jste předešli chaotickému pobíhání a střelbě po všech okolních objektech (kromě nepřátelských mechů), je nastavení. Konkrétně nastavení ovládání.
Podle vlastních zkušeností bych doporučil dvojklávesové zkratky, které v zápalu bitvy docela zdržují, předělat na jednoklávesové (zejména rozkaz pro podpůrnou skupinu "útok na můj cíl") a zmenšit citlivost myši při pohybu torzem robota (jinak se špatně míří). A nyní se můžeme vrátit k volbě, která nás, osamělé pařany zajímá nejvíce, tj. "single player". Po stisknutí se objeví další nabídka, která od Vás očekává přesnější specifikaci. Zaprvé: každému (nejenom začátečníkům) se bude hodit "training", kde máte na výběr dvě bojové mise, které prověří Vaši pozornost u předchozích pěti (kde se učíte ovládat všechny systémy robota). Ale nenechte se mýlit, že jde pouze o trénink. Když se nebudete hodně snažit a využívat všech možností svého bojového stroje, nemáte šanci. Dále můžete zvolit "historical". Pod touto možností se skrývá několik jednotlivých misí, ve kterých si můžete zvolit robota a tým. Také můžete svého mecha upravit, ale o tom až později. Tyto mise se hodí k procvičení sehranosti a maximálnímu využití nejen palebné síly celého týmu.
Předposlední možností je "instant action", zajímavá zejména pro ty, kteří si chtějí jen tak zabitvit. Zde nastavujete počet (1-5), výzbroj, výstroj a vlastně i typy robotů na nepřátelské straně a na Vaší straně (samozřejmě, jeden robot je i Váš). Také určujete terén, kde souboj(e) proběhne. Klidně můžete zkusit nefér boj pět proti jednomu, kde Vy budete ovládat jeden stroj a čtyřem dalším velet.
V tomto případě je ale reálná šance, že konec bude dříve, než nepřátelského mech zahlédnete (Vaši podřízení jsou někdy velice iniciativní), nebo pokud si věříte, můžete Vy sám bojovat proti pěti oponentům (v tomto případě je ale také reálná šance, že konec bude dříve, než nepřátelského mech zahlédnete ). Ale i když si z robota uděláte "super robota" a počítač bude ovládat jen stroj se standardní konfigurací, vůbec není jisté, kdo přežije (počítačem řízené mech se vždycky nechovají úplně tupě!).
A nakonec "campaign". Zde se musí každý zaregistrovat, tj. napsat své jméno a vybrat si jednoho z šesti robotů, který ho bude provázet po celou dobu kampaně. Pokud doufáte, že se po každé misi budete o svého robota muset postarat, opravit škody, doplnit střelivo, popřípadě zakoupit právě vyvinutou zbraň, a to vše za kredity, jejichž množství záleží na úspěšnosti mise, tak doufáte marně. Za úspěšně zakončenou misi nezískáte nic, kromě přístupu k další. Ve hře ani není zahrnut prvek technického vývoje. Do první mise si klidně můžete vzít nejlepší energetickou zbraň (heavy pulse laser cannon).
Po úspěšné registraci se dostanete do dalšího okna, kde naleznete "celkem" podrobné informace o následující misi a odkud můžete upravit celý tým (squad detail-pokud máte někoho pro danou misi k dispozici).
A teď k úpravám robotů (modify gear). Každá mise je z hlediska náročnosti ohodnocena jistým počtem "kreditů". Čím je číslo vyšší, tím náročnější úkol Vás čeká. Toto číslo najdete u položky "threat" (ohrožení).
Vlastně jsou zde dvě čísla "maximální ohrožení na jednoho robota" a "maximální ohrožení na tým". V skutečnosti jde o to, že čím lépe svého robota vybavíte, tím má větší hodnotu, a pokud máte svůj stroj tak dobrý, že má větší hodnotu, než jaká je daná pro nadcházející misi, tak vás do ní počítač nepustí (dokud se neumírníte a nezhoršíte si "trochu" vlastnosti Vašeho robota či robotů celého týmu). A co se vlastně dá upravovat:
1) Zbraně: každému robotovi můžete dát až šest různých zbraní z několika oborů (projektilové, energetické, nepřímé střelby, raketové) a určit množství munice
2) "Perks/Flaws": tato vylepšení/nedostatky slouží (kromě jiného) ke konečné úpravě hodnoty Vašeho robota. Je jich mnoho a po nakliknutí se ukáže popis (silnější pancíř kolem pilota, modifikace pro pobyt a pohyb po vesmíru, a na druhé straně nebezpečné uložení paliva a střeliva, snížené pancéřování,...
3) HLAVNÍ SYSTÉMY:
Když skončíte s mechem, je na řadě tým. Máte k dispozici sedm pilotů (někteří z nich jsou pilotky), každý z nich má jiné bojové charakteristiky a je jen na Vás, kterého z nich si vyberete, a jakého robota jim přidělíte.
Tím se konečně dostáváme k samotnému hraní. Když jsem si zapnul kampaň a poprvé spustil misi, byl jsem naprosto uchvácen. Bylo k večeru, venku zuřila bouře, hřmělo a co chvíli do země udeřil blesk, pršelo. Ztemnělou krajinou se pohyboval osamělý bojovník. Osamělý až do té chvíle, než narazil na nepřítele. A tak se v tento chladný večer rozpoutal lítý boj na život a smrt. Krajina, ve které se pohybujete je opravdu dobrá, ale nebi se nevyrovná. Jestli chcete zjistit jak dobře graficky jsou zpracovaní(zvenčí) roboti , máte dvě možnosti. Takže, externí kameru kterou si můžete téměř libovolně nastavovat, ale tak si prohlédnete leda svého mecha, ty nepřátelské máte šanci pořádně obhlédnout, jen když se budete krýt (při extrémní koncentraci nepřátelských raket a hvizdotu létajících kulek se budete jen velmi těžko kochat výrobními detaily soupeřova stroje, nehledě na to, že Váš mech se při zásahu klepe, takže by bylo všechno pořád rozmazané). Ve hře je pár způsobů jak se této nepříjemné publicity zbavit. Aby Vás nepřítel nezachytil na radar, musíte splnit pár podmínek:
| ||||||||||||||||||||||||||||
2) pasivní radar
3) klečet, nebo se plazit schován za terénními nerovnostmi
4) být nepříteli v zádech a dostatečně daleko (tam sice nemá oči, ale možná tam má kamery)
5) samozřejmě nestřílet (ale pokud se vám přeci jen zachce a Váš cíl je příliš daleko, můžete použít až šestnácti násobný ZOOM
Když už Vás nepřítel zaregistruje, není dobré se příliš dlouho zdržovat na jednom místě (i když jste daleko, počítač má dobrou mušku). Takže Vám zbývá pohyb a současná střelba. K tomu pohybu: můžete běžet, skákat, posouvat se do strany, nebo jet na kolečkách, což je asi o polovinu rychlejší, ale nezdoláte všechny překážky a někde Vás to může i zpomalit (např. ve vodě). Á, málem bych zapomněl, pohybovat se budete i ve vesmíru (velice zajímavé a obtížné), kde probíhají některé mise. A teď ke střelbě : Málo kdy se stane, že cíl (střelby) je přesně před Vámi, takže - mech může natáčet torzo, čili střílet jiným směrem než, se pohybuje. Ale aby jste se to naučili (tj. trefovali se do nepřítele), musíte mít pořádnou praxi.
K celkovému hodnocení. Hra HEAVY GEAR II je dobrá mechovská střílečka s obrovským výběrem robotů, zbraní a krajin umožňující uplatnit mnoha taktik, fint a léček, hlavně při hře více hráčů, kde každý ovládá svůj vlastní tým. Jedna z mála věcí, o kterých si myslím, že jsou nedostačující, patří znázornění poškození a nedostačující informace o cíli, i při nejlepších senzorech, a téměř nemožnost ustřelit robotovi např. jednu nohu (a pak si s ním pohrávat dle libosti). Ale myslím, že v zápalu boje tyto drobné nedostatky lehce přehlédnete. Takže, všem fanouškům tohoto žánru, ale nejen jim, bych tuto hru doporučil. Určitě si ji oblíbí.
