Peníze a svoboda. Dvě věci, které vám nikdo v životě jen tak nedá. Zvláště pokud jste herní vývojář. Tedy s výjimkou, že patříte mezi týmy, které již vydavatelům dokázaly, že se vyplatí sypat jim penízky, na nic se neptat a do ničeho nemluvit. Jen málokdo má ovšem takováto privilegia. Asi si vybavíte Rockstar, ICO team, či Kojima Productions.
Nově se do klubu zařadili i hoši z Quantic Dream. Po představení hratelné ukázky jejich chystaného PS3 exkluzivního titulu Heavy Rain: The Origami Killer přihlížející jen zatajili dech. Uviděli totiž odpověď na otázku, jak má vypadat hra pro dospělého hráče, tedy pojem, o kterém se v poslední době tolik mluví a který se tolik rozebírá, aniž by se k něčemu srozumitelnému došlo.
Heavy Rain není rozhodně typickou hrou.
Základem úspěchu hry je poutavý příběh vyprávěný přímo ve hře jako takové, který se 
mění dle vašich skutků. Jak to funguje? Představte si kámen hozený do rybníka. Vytváří na hladině kola, která se šíří. Jak narážejí na předměty plující na hladině, různě s nimi pohnou, odrazí se a postupně vymizí, aby vzápětí dopadly další kaménky, tvořily jiná kola a jiné vlnky.
Přesně takto funguje Heavy Rain. Každá akce se někde odráží, vyvolává reakci, ale ta nikdy není ve formě zlomové tsunami, jak tomu obvykle u her bývá. Tam je reakce buď správná a pokračujete, nebo špatná a jdete na věc znovu. V Heavy Rain je samozřejmě příběhová páteř neměnná, ale vše ostatní je jen na vás. Veškerá rozhodnutí nějak ovlivní celý příběh, takže se patrně nenajdou dva lidé, kteří by prožili celý příběh stejně.
V demu, které vývojáři z Quantic Dream předvedli, přijíždí novinářka Madison na motocyklu k domu muže, živícího se vycpáváním zvířat, o kterém se domnívá, že by mohl být sériovým vrahem žen. Za deště se vydává do akce. Madison sice vidíte z pohledu třetí osoby, ale 
přesto je vše jinak, než jste zvyklí. Na ovladači stisknete R2 a dívka se vydává dopředu. Pravým analogem pouze určujete rychlost pohybu, levým pak natáčení hrdinčiny hlavy, což mění jak směr jejího pohybu, tak neuvěřitelně flexibilně i kameru.
Šéf vývoje David Cage vysvětluje, že se nechtěli dostat do situace, která je tradiční u her s hlavní postavou viděnou z pohledu třetí osoby. Tedy náhlé změny pohledu kamery způsobující dezorientaci. Systém ovládání pohledu funguje i tehdy, pokud se chcete na nějakou konkrétní věc v okolí podívat. Podstatná je pak interakce s okolím. Ta je naprosto neuvěřitelná. Každé dveře, které vidíte, někam vedou, všechny předměty se chovají jako ve skutečnosti.
Můžete se dostat do souboje, zabít vraha, ale i zemřít.
Zpět ale k demu. Madison přichází k popelnici, kde nachází ženské boty. Vždy, když 
můžete provést nějakou akci, máte na výběr z několika možností, jak ji provést. Například pouze zkusit, zda lze akci provést, nebo rovnou použít násilí, což v demu hezky demonstrovalo prohlížení schránky na dopisy, kdy řídíte přímo ruku hrdinky.
V demu Madison po marném zvonění na majitele objeví okno do kuchyně, kam však nedosáhne. Pohybem Sixaxisu povalí barel, dalšími pohyby otevře okno a po něm vleze dovnitř. Pokud se v domě pohybujete nešikovně, Madison může shodit nějaký předmět. Rychlá reakce stisknutím blikajícího tlačítka při ukázce například zastavila pád vázy a její rozbití. Střepy by majitele domu upozornily na vetřelce. Když prohlížíte skříňky, nezapomeňte je zase zavřít. I mikrozměny mohou mít velké následky.
Poté, co Madison objeví v domě množství vycpaných žen v bizarních pozicích, udělá snímek a chce zmizet. Jenže v tu chvíli se nic netušící vrah vrací, obrazovka se 
rozdělí a vy zároveň sledujete jeho i Madison, kterou je potřeba rychle a hlavně nenápadně dostat ven. Když nejste dost tiší, nastává krutá hra na schovávanou s mužem, vyzbrojeným nožem. Existuje až 30 možností, kde se ukrýt, můžete se dostat do souboje, zabít vraha, ale i zemřít.
Hra smrt Madison vezme na vědomí, stejně jako to, když nešikovně sestupujete po schodech a dívka upadne, načež až do konce hry chodí s ošklivou modřinou. Jak cynicky prohlásil David Cage, její smrt ale může příběh i popostrčit. Tedy kdyby demo bylo součástí vlastní hry a ne pouze speciálně vyrobené, aby se z vlastního děje nic neprozradilo. Situací či scén, jako ukázalo toto demo by mělo ve hře být 60 a vše je spojené bez jediné sekundy loadingu.
Velmi zajímavý je systém interakce s okolím MPAR.
V Quantic Dream dobře vědí, co znamená řeč obličeje, zvláště pak očí, které jsou pro živý vzhled postav naprosto klíčové. Vyvinuli proto speciální technologie pro snímání pohybů obličejového svalstva a očí, které umožňují postavám dokonale vyjadřovat emoce. Ačkoliv ve chvíli, kdy Madison například ve vaně objeví rozřezané tělo ženy, jsou emoce jasné a čitelné i bez dokonale zpracovaných očí.
Pokud byste byli výrazně nechápaví vůči jemnějším emocím, odrážejícím se ve tváři, stisknutím tlačítka se dozvíte, co si Madison vlastně v tu chvíli myslí. Jak váhá, zda do domu, kde se může skrývat mnohonásobný vrah žen, vůbec lézt. Jak panikaří ve chvíli, kdy se zabiják vrací domů i totální pocit bezmoci, když motor jejího motocyklu po útěku z budovy ne a ne nastartovat.
Co vedle naprosto úchvatného vzhledu obličejů a spontánního pohybu postav vyráží také dech, je to, jak se Madison intuitivně chová při míjení předmětů. Rozhodně se 
vám nestane, že by se zarazila o zeď nebo podobné nesmysly, které tak kazí dojem ze všech her, kde ovládáte postavu z pohledu třetí osoby.
Velmi zajímavý je systém interakce s okolím MPAR. Asi nejlépe byl demonstrovaný ve chvíli, kdy se vrah snažil při honičce domem Madison probodnout nožem. Podle toho, kde se nacházíte, nabízí hra Madison volbu použít na obranu předmět, či směr útěku stisknutím určité kombinace tlačítek. Tak můžete například rozbít vrahovi o hlavu vázu, nebo ho dokonce údajně rozřezat motorovou pilou, k dispozici je množství dalších variant, jak ho zprovodit ze světa.
Heavy Rain není rozhodně typickou hrou, což ostatně nebyl ani Fahrenheit od téhož týmu. Je znát, že autoři přesně vědí, čeho chtějí dosáhnout a jdou si přesně za svým cílem. Hrou, která již vlastně ani tak není hra, ale skutečná interaktivní zábava, v níž máte konečně pocit, že neovládáte loutku, ale živou bytost, s jejímiž pocity se 
dokonale ztotožníte. Demo pak rozehnalo hlavní obavy, které se okolo tohoto titulu kupily. Totiž, zda Heavy Rain nebude opakovat největší chybu Fahrenheita – zběsilé série mačkání kontextových povelů, kdy chyba znamenala často nekonečné opakování. Tak přesně tomu se naštěstí v Heavy Rain vyhnuli. Ať provedete cokoliv, ponesete za to po celý zbytek hry odpovědnost.
Index očekávání 95%
