Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hellboy: The Science of Evil – pekelný průměr

  0:01aktualizováno  0:01
V multikinech je nový Hellboy a v obchodech tématická konzolovka. To nedává moc velké naděje na kvalitní herní zážitek.
50

Hellboy: The Science of Evil

Platforma: PlayStation 3
Výrobce: Krome Studios

  • Hellboy sám
  • Hlasy původních herců
  • Teoretická pestrost násilí
  • Kooperativní multiplayer
  • Kolísavá grafika
  • Linearita
  • Celková zastaralost

Čas se otočil a běží pozpátku: Hellboy by budil rozpaky i na minulé generaci konzolí. Hrát se to ale dá.

Herní karta

Hellboy: The Science of Evil

Hellboy: The Science of EvilHellboy je sympaťák a o pořádnou hru si už léta hlasitě říká. Bohužel, nejnovější titul se typicky snaží přiživit na vlně zájmu o aktuální film, a to tak okatě, že dokonce v krabici americké verze, kterou jsem obdržel k recenzi, je vedle manuálu i poukázka na jednu vstupenku do kina na představení Hellboy II: The Golden Army. Třebaže hra kromě značky Hellboy s filmem nikterak nesouvisí. Na poukázce je mimo jiné napsáno, že se hradí cena lístku jen do výše dvanácti dolarů a dar lze využít do 4. srpna 2008. Čili jsem to prošvihnul, ale i tak by se asi nevyplatilo táhnout se kvůli dvanácti dolarům přes oceán.

Už po prvních pár hodinách hraní je jasné, že nic lepšího než postavu Hellboye ve hře nepotkáme. Ten je však, jak už bylo výše napsáno, opravdu sympaťák, excelentně nadabovaný samotným Ronem Perlmanem, a docela dobře se ovládá, byť je jasné, že se opisovalo u kdekoho, Dantem počínaje a Kratosem konče. Rád si bouchne a svět, jímž prochází, se poslušně rozsypává a zásobuje ho modrou energií na Hellboy: The Science of Evilspeciální útoky.

Trosky se po dopadu na zem hbitě vypařují.

Totiž, rozsypává se samozřejmě jen to málo, co je k rozsypání viditelně určeno, a trosky se po dopadu na zem hbitě vypařují, aby to chudák devítijádrový Cell zvládnul počítat. Ke všemu zmíněné trosky neoplývají zrovna realistickou fyzikou a když po prvních deseti krocích rozbijete svou „Pravačkou Zkázy“ dveře kaple, doslova vám spadne čelist nad těmi kusy polystyrénu, jež se líně povalují v prostoru, než se konečně uráčí dopadnout na zem a chvilku neúspěšně předstírat zbytky rozbitých dveří.

Samotná grafika, ke všemu s maximálním rozlišením 720p, vypadá zpočátku naprosto zoufale a člověk uvažuje o tom, že předchozí generace konzolí předváděla výrazně hezčí kousky. Když ale zatnete zuby a překonáte déjà vu „hrome, v té samé Hellboy: The Science of Evilkryptě už jsem byl – a nejen před minutou, ale už před šesti lety“, odměna vás nemine. Hranatý styl úvodní kapitoly „les, krypta, hřbitov, les, krypta, hřbitov“ totiž naštěstí neplatí pro celou hru a už na druhou kapitolu, odehrávající se v Japonsku, se docela dá dívat. Že se jde pořád dopředu, asi nikoho nepřekvapí, občas však alespoň musíte něco najít: pak si zajdete pár kroků doprava nebo doleva.

Nelze otáčet kamerou, ale je možné ji maličko pootočit do stran. Připočtěte si, že po průchodu dveřmi, branami a podobnými předěly kamera nezřídka předvede klasický skok „jdeš na sever, jdeš na sever – a jdeš na jih“, a výsledek se moc nevzdaluje od stařičkých her s pevným renderovaným pozadím. Předěly v lokacích jsou ke všemu zpracovány tím nejhloupějším představitelným způsobem. Nejde ani tak o to, že se magická bariéra, bránící v postupu, uvolní vybitím veškeré místní fauny.

Hellboy: The Science of EvilHorší je, že se obdobné magické i realističtěji se tvářící bariéry staví bez bližšího zdůvodnění i za vašimi zády – munici si proto nabírejte hned, s návratem bývají potíže – a to někdy tak směšně, že třeba mezi sloupy vyvrácené brány spadne asi třicet centimetrů vysoký kámen, ale Hellboy už ho nepřekročí. Kdo by i v tomto jednosměrném tunelu bloudil, případně upadal do zákysů, což není pravděpodobné, může si v menu nastavit zvýrazňování důležitých míst – moc dalších věcí tak jako tak nastavit nejde.

Boj vypadá docela dobře ve videu, ale když bojujete sami, už to taková sláva není. Je ale třeba říci, že nejde ani o žádnou katastrofu, k dispozici je dost „zákonem povolených hmatů, chvatů a kopů“ a především s malými protivníky se i pobavíte. Hellboy může mlátit pěstmi, především Pravačkou Zkázy. Může sebrat ze země krám a mlátit krámem. Může kopat. Může chytit protivníka nebo krám a házet protivníkem nebo krámem. Může soupeře chytit a zakončit jeho bytí speciální Hellboy: The Science of Evilfatalitou. Může soupeře vyhodit do výšky a přivlastnit si jeho životní energii.

Jednotlačítková metoda bývá nejefektivnější.

Při dostatečném množství modré energie může stisknutím obou analogů spustit zuřivý Hellmode. Dokonce může i střílet ze svého Milosrdného Samaritána – jde o bubínkový revolver, aby si snad někdo neznalý nepředstavoval nějaké nesmysly. Leváci konečně našli svou hru, protože Hellboy a tudíž i hráč střílí levou - a to několika typy munice. Při soubojích s bossy dojde i na kopírování zobrazovaných tlačítkových sekvencí. Dohromady má tedy boj teoreticky všechny předpoklady zásobovat hráče uspokojením. Žel, jak známo, teorie šedá, život zelený – uspokojení je pomálu.

V čem je problém? Komb je slušné množství a správně provedena i celkem hezky vypadají, ale tupá jednotlačítková metoda bývá nakonec zdaleka nejefektivnější. Hellboy: The Science of EvilNapříklad se soupeři, které chytíte, můžete provádět opravdu veselé věci, jenomže ti, kteří vám sahají výš než po pás, se i řádně otlučení stále ještě chycení brání jako kočka pytli – z celkem pochopitelných důvodů. Takže, když vám současně masíruje hřbet tucet dalších démonů, rezignujete a už se staráte jen o to, jak je umlátit, zvlášť když to navíc s těmi nejtupějšími metodami jde jako po másle. Čímž se ovšem zákonitě otupuje i herní zážitek.

Jak to s těmi komby, jakož i obecně s logikou hry skřípe, je pak nejlépe vidět tam, kde je jeden určitý konkrétní postup povinný. Například v japonské kapitole otevíráte vrata zapalováním kamenných luceren. K tomu jsou určeny ohnivé náboje do Samaritána, jenže ty zpočátku nevlastníte. Jediný způsob jak projít, je tedy sebrat hořící lampión místnímu démonovi. K tomu ho musíte chytit a použít na něj ultimátní, hrudník trhající fatalitu. Když ho totiž normálně umlátíte – což je snadné – vypaří se lampión spolu s ním! Jak už ale bylo řečeno, démon se nechce nechat chytit. Když Hellboy: The Science of Evilho však zpracováváte pěstmi, aby se chytit dal, pravidelně vám u toho zhebne. Případně ho sice chytíte, ale při pokusu o fatalitu s ním mrsknete o zeď. Nevadí, přiletí nový a máte další pokus.

Když jsem napodesáté lampión získal, ukázalo se, že netuším, jak lucernu zapálit. Hra, jež jinak oplývá nápovědami, najednou mlčí. Nevadí, jistě to bude v manuálu. Není to tam. Tedy metoda pokusu a omylu – a Hellboy jednou ranou o lucernu lampión likviduje. Lucerna nehoří, vynořuje se další tydýt s lampiónem. Nuže, lucerna se zapaluje tlačítkem s trojúhelníkem. Tisíce děkovných dopisů.

Jak se šplhá z pekel

Ač se Hellboy tváří jako životem ošlehaný drsňák, ve skutečnosti sotva získal právo projít prvním kruhem nepřístupných filmů: je mu teprve patnáct. Narodil se roku 1993 v San Diegu v Kalifornii a jeho otcem je spisovatel a kreslíř Mike Joseph Mignola. Po něm Hellboy zdědil nejen vlasy nepříliš obdařenou hlavu, ale nejspíš i schopnost trpělivě vyhlížet správný okamžik. Zatímco v oblasti komiksů a filmu už si svou nekonformní slávu vydobyl, na pořádný videoherní zářez teprve čeká. Zabugovaný Hellboy: Dogs of the Night vyšel na PC koncem roku 2000 coby dílko nechvalně proslulého a nedlouho poté právem zesnuvšího Crya a port na PlayStation - Hellboy: Asylum Seeker - následoval až o tři roky později, což úspěchu taky zrovna nepřidalo. Hra posklízela hluboce podprůměrná hodnocení a přívlastky typu „extrémně nudná“. The Science of Evil už se tedy alespoň odlepila od úplného dna. A dřív nebo později to taky musí vyjít.

Hellboy: The Science of EvilProtivníků je místy tolik, že to až připomíná Dynasty Warriors. Žel, těm velkým nedělá žádný zvláštní problém se někde zaseknout a mlít se tam donekonečna. No, nevadí, máte výhodu. Ti menší dovedou na hrdinu vyskočit, přichytit se a zlovolně ho ožírat. Lze je shodit spoluprací tlačítka R2 a tlačítka se čtverečkem, ale stalo se mi, že vše uvízlo v bodě, kdy přichycené mini-démony setřást nešlo a ti na oplátku nebyli s to Hellboye dorazit – ukazatel zdraví se zastavil pár milimetrů od nuly a tvrdošíjně odmítal pokračovat v sestupu. Restart.

Vítanou možností je strčit druhý ovladač do ruky kamarádovi a střihnout si kooperativní multiplayer, buď online nebo – což dobře doplňuje celkový retro-pocit: na horizontálně rozdělené obrazovce. Hlavní hráč pak hraje za Hellboye a ukládá pozice, zatímco kolega si může vybrat, zda mu bude krýt záda coby Liz Sherman nebo Abe Sapien. Hudba, podkreslující dění na obrazovce, není špatná a má určitou atmosféru, Hellboy: The Science of Evilale chtělo by to přinejmenším výrazně protáhnout stopu.

A příběh? Přes ozvláštňující systém reminiscencí jde jen o nevýraznou kulisu pro běh tunelem mezi Žižkovem a Karlínem – ještěže alespoň na výprask nácků dojde. Dohromady tak titul, k němuž radami přispěl i sám Guillermo del Toro, nabízí sice hratelnou, ale současně dosti řídkou a fádní zábavu. A pokud jste fanoušky komiksu, případně prvního filmu, těžko odhadnout, zda to při posuzování kvalit této hry spíš body přidá nebo ubere.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

50 %

Čtenáři

54 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 53 čtenářů



Nejčtenější

Příznivci krajní pravice v Charlottesville ve Virginii (11. srpna 2017)
Končím s vtipy o nacistech slibuje populární youtuber PewDiePie

Po nedávných událostech v Charlottesville se jeden z nejpopulárnějších youtuberů rozhodl, že už nebude dělat žádné vtipy o nacistech.  celý článek

Iron Harvest
Strategie Iron Harvest obohatí 1. světovou válku o bojové roboty

Nový trailer očekávané strategické hry Iron Harvest ukazuje, jak by vypadala bojiště 1. světové války, kdyby mělo lidstvo k dispozici obří bojové roboty.  celý článek

Fishing Planet
VIDEO: Simulátor rybaření aspiruje na nejlepší trailer roku

V podání autorů chystané hry Fishing Planet vypadá rybaření napínavěji než většina současných stříleček. Volume doprava!  celý článek

Matterfall
Retro na steroidech: Matterfall je mistrovská střílečka se vším všudy

Vývojářské studio Housemarque se vrací s další arkádou, která zaujme nonstop akcí a retro feelingem.  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Další z rubriky

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Sniper: Ghost Warrior 3
RECENZE: Sniper: Ghost Warrior 3 se příliš veze na vlně zájmu

Série Sniper: Ghost Warrior se vždy řadila spíše mezi ty, od kterých se toho očekávalo méně. Mezi vydáním druhého dílu a tím současným však uběhly čtyři roky a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.