Místo řvaní automatickým pušek lupání vzduchu, místo hvízdání kulek sotva slyšitelné svištění, místo bubnování střel do kamenů jen čvachtavé šplouchnutí. A nakonec místo akce a taktiky jen nuda zmatek.
Již z prvního odstavce je asi každému zřejmé, že tato hra asi nedopadne v celkovém hodnocení nijak růžově. Protože věcí, o kterých se dá u této hry mluvit, je víc než dost, vezmeme všechno hezky popořadě a můžu se vám zaručit, že se budu snažit o maximální objektivitu.
Ať si říká kdo chce co chce, základem každé hry je zábava. Nebo, řekněme, hratelnost. HIP je po této stránce vlastně docela dobrý. Pokud máte rádi akce typu Quake, kde ovšem střílíte s přesností maximálně do dvaceti metrů a kadence zbraně za nic nestojí, zvlášť když se vám každou chvíli zasekne. Ano, logicky je to nesmysl, protože paintball přece není žádná doomovka. Naopak - co zásah, to vyřazení. Člověk by čekal spíš takové tréninkové Rainbow Six. Ale nic takového se nekoná. V praxi nakonec budete muset, tak jako všichni počítačoví hráči, pobíhat šíleně po hřišti a pálit jako šílení.
Tímto bych se rád dostal k malému varování. Jste-li příznivci paintballu a proto vás tento titul zajímá, nepočítejte s tím, že by vám mohl skutečnou hru nějak přiblížit. Pokud dokonce patříte k vyznavačům military stylu, zapomeňte na HIP rovnou, protože ze hřiště se nehnete.
Když jsme se tak hrubě prodrali stylem hry, nemůžeme si nepovšimnout další věci, která ve hře tohoto typu rozhoduje o hratelnosti. Tím je chování počítačových hráčů. Víte, strašně rád bych nějak hodnotil umělou inteligenci (AI), ale co neexistuje, to nelze popsat. Jeden příklad za všechny. Při celkem známé hře Capture the Flag (ukořistění vlajky soupeřícímu družstvu) se proti sobě všichni rozeběhnou středem hřiště a střílí jako šílení. Jestli některá z postav myslí na krytí sebe samé nebo svých spoluhráčů, pak to velmi úspěšně zastírá. Na poli plném zátarasů se útočící skupina pohybuje přímým během odkrytou uličkou. Po prvním kole to prokouknete a pak stačí oběhnout hřiště bokem, kde se zásadně nikdo nezdržuje, doběhnout k nehlídané vlajce, sebrat ji, s trochou kličkování zmizet mezi stromy a prchat ke své vlajce. Hurá, máte vyhráno.
Kladnou stránkou hry je střelba. Kuličky jako ve skutečnosti doletí sotva padesát metrů, na větší vzdálenost zahýbají a vy jste nuceni střílet s náměrem jako z minometu. Právě v tom je rozdíl mezi HIP a hrami se skutečnými zbraněmi a ostrou střelbou. Zatímco v takové hře byste na sto metrů s dobrým zaměřovačem trefili soupeře do sotva viditelné hlavy, v HIPu jste někdy rádi, když na třicet metrů trefíte půlku odkrytého těla, zvlášť s některou ze slabších zbraní. Na druhou stranu, když vám protihráč zaběhne do vašeho krytu a s klidem si klekne zády k vám a kouká ven, nemáte problém ho trefit. Přesně tohle se mi totiž v HIPu několikrát stalo.
Obávám se, že o logice, inteligenci a strategii by se dalo mluvit ještě dlouho. Momenty, kdy vše tohle chybí, ve hře převládají poměrem 8:2. Oněch dvacet procent je hra všichni proti všem, kdy zmatený běžecký styl počítačových hráčů slaví úspěch, protože na hřišti to bzučí jako v úle a nikdy nevíte, kdo se za vámi objeví. Nějaké krytí v takovou chvíli skutečně postrádá jakýkoliv smysl.
Jaké styly hry jsou tedy pro vás připraveny? V nabídce je pět druhů her, všechny na hřišti. Free for all (všichni proti všem), Capture the flag, Speed ball (vystřílení soupeřícího družstva), Siege (dobývání nebo bránění pevnosti) a Practice field (tréninkový prostor). Před hrou se vyzbrojíte zbraní, zásobníkem, bombou, případně dovybavíte zbraň delší hlavní pro vyšší dostřel nebo zaměřovačem. Nakonec si vyberete spoluhráče a rovnou do hry. V ní je pak po zastřelení každý hráč mávnutím kouzelného proutku opět nasazen na počátečním místě svého družstva nebo zcela náhodně. Pouze v případě Speed ballu se střelení nevrací, protože jde o to vystřílet soupeře.
Ještě je třeba se zmínit o volbě Quick Play. Tímto tlačítkem se přímo z hlavního menu dostanete do hry, kterou jste zvolili při posledním hraní. Nemusíte se tedy zdržovat žádnými parametry a ocitáte se rovnou na hřišti.
Ještě ke hrám. Pro každý typ jsou bohužel v nabídce jen dvě mapy. Stejná hřiště se ale brzy omrzí, protože je po pár kolech znáte jak své boty. Ke hře je sice dodáván i map editor, ale možná mohli tvůrci sami u něj strávit o nějaký čas déle a nabídnout hráčům víc možností.
Nesmíme zapomenout ani na hru v módu multiplayer, protože ta se díky špatně naprogramované AI stává asi jedinou možností, jak si zahrát s rozumným protivníkem. HIP nabízí hru přes internet, pomocí LAN a nakonec i přes server GameSpy, kde máte možnost se připojit k některé z běžících her.
A teď k technické stránce HIPu. S oblibou je nejdřív zmiňovaná grafika, která v dnešní době často hraje prim. V tomto případě je grafika ve srovnání se zbytkem hry nadprůměrná. Lidé vypadají jako lidé, stromy jako stromy a světe div se, nebe je modré. To grafice úplně stačí k tomu, aby získala medaili za Nejlepší vlastnost hry. V porovnání s jinými hrami je však grafika přinejlepším průměrná. Navíc by nebylo špatné trochu lépe odladit kolize, protože postava probíhající prostředkem autobusu, dívající se skrz zeď nebo stojící na stromě není nic neobvyklého. K onomu stání na stromě. Tohoto efektu dosáhnete tím, že se nenecháte vylekat zvláštní situací, která někdy nastane po vašem zastřelení nebo sebrání střeliva. Najednou jste vymrštěni do výšky asi sto metrů, díváte se na hřiště z ptačí perspektivy, a pak pomalu padáte zpět.
Hudba se ve hře objevuje jen v menu, ve hře už ji neuslyšíte. Vzhledem k tomu, že orientace pomocí zvuků střelby je při boji velmi podstatná, absence muziky je spíš kladem. Zvuky se omezují na střelbu, pleskání kuliček a občasné výkřiky "I am hit".
Suma sumárum, Hight Impact Paintball je hra podprůměrná. Pokus o vytvoření počítačové náhražky hry, která je bezpečnou náhražkou boje, je sám o sobě riskantní. Ovšem i tak, při lepší práci na grafice, alespoň nějaké práci na taktice a umělé inteligenci a rozšíření hry si tento titul mohl najít svou cílovou skupinu. Obávám se ale, že za těchto okolností si HIP zahrají jen skalní paintballisté ve stavu pokročilých abstinenčních příznaků, a pouze multiplayer. Ve hře proti počítači se totiž k realitě nepřiblíží ani na dohled. A tak nezbývá než zvolat: "HIP, HIP, hurá pryč!"
| High Impact Paintball | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
