Jak jsem minule slíbil, ještě než se pustíme do chronologického přehledu dalších her, vrátíme se k sériím Might & Magic a Wizardry. Sága Might & Magic (dále jen MM) vznikla již roku 1987 a má ji na svědomí firma New World Computing. Jedná se o více méně klasické RPG zpracované z vlastního pohledu, jejíž zatím poslední (osmý) díl vyšel roku 1999. Zpracování samozřejmě prošlo znatelným vývojem, od prvních dílů s jednoduchou grafikou přes díly klasické v duchu velikánů typu EOB či Black Crypt až k dílům novějším, které již umožňují plynulý pohyb po krajině. Pro všechny díly MM je typická velká rozlehlost světa, ve kterém se odehrávají. Obecně vzato patří sága MM mezi velmi oblíbené, i když mně novější díly již nepřipadají tak povedené jako třeba díl třetí, čtvrtý a pátý. Kdo si pod pojmem kvalitní RPG představuje promyšlený nelineární příběh, duchaplné rozhovory a realistické souboje s inteligentními protivníky, ten asi této sérii na chuť příliš nepřijde.
Počátky série Wizardry jsou ještě starší nežli je tomu v případě MM. Sága Wizardry je produktem kanadské firmy Sir-Tech a není bez zajímavosti, že její zakladatelé - bratři Sirotkové, jsou českého původu. První díl se objevil již v první polovině osmdesátých let a stejně jako díl druhý a třetí byl více méně textový. S grafikou si lidé ze Sir-Techu začali pohrávat až v díle čtvrtém, ale stejně jako ve dvou následujících dílech se jednalo o grafiku nevalné
úrovně. Technické zpracování se zlepšilo v díle šestém a až díl sedmý (a zatím bohužel i poslední) z roku 1993 je graficky skutečně povedený. Jedná se stejně jako v dílech předchozích o RPG z vlastního pohledu s pohybem po čtvercích. Hlavní síla ságy Wizardry však nespočívá ve zpracování, ale v neuvěřitelné rozsáhlosti, 
propracovanosti a propojenosti herního světa, výbornému kolovému systému bojů a chytlavému vývoji vašich postav. Zejména díly 6 a 7 se u nás těšily velké oblibě a není proto divu, že hráčská obec volá už dlouho po dalším pokračování. Sir-Tech na něm pracují již několik let a my můžeme jen doufat, že se dočkáme už letos.
Po povídání o dvou legendárních ságách se vraťme k našemu chronologickému přehledu. Na řadě je rok 1997. Že už si nemůžete vzpomenout, čím byl tento rok tak výjimečný ? Jako nápověda stačí jedno slovo - Diablo. Kdo by neznal tuto fantasy řežbu, která je dnes už legendou. Má ji na svědomí firma Blizzard a minulý rok se všichni pařani konečně dočkali druhého dílu. Hra Diablo v podstatě dala vzniknout novému hernímu žánru, který je označován jako akční RPG, i když já bych ho spíš označil jako akci s RPG prvky. Ať tak či onak, Diablo mělo obrovský úspěch, o který se přičinilo nejen skvělé zpracování, ale hlavně výborná hratelnost a zábava. Jak hoši z Blizzardu docílili toho, že hráči u Diabla trávili všechen svůj volný (a mnohdy i pracovní) čas ? Přesto, že hráč se svým hrdinou jenom prochází podzemí a postupuje stále níž a níž, neustále se něco kolem něj děje a hráč je stále v akci. Navíc je zde použit velmi nakažlivý systém zlepšování postavy, takže hráč se stále těší na další level a neustále přepočítává zbývající zkušenosti. V podzemí se povaluje obrovské množství více či méně magických předmětů a velké množství je také možno zakoupit v obchodech, takže Vaše postava každou chvíli mění svou výzbroj a v závislosti na tom i vzhled. Mnoho hráčů se nespokojilo s jedním dohráním této smažby a prošlo ji hnedle několikrát. Po druhé už to sice není ono, ale díky tomu, že podzemní labyrint je variabilní (nový půdorys, nové questy, nové potvory, nové předměty), nehrajete nikdy tu samou hru. A 
navíc je průběh hry trochu jiný s každou postavou, za kterou hrajete (bijec, zlodějka, čaroděj). Jak už jsem se zmínil, nedávno vyšel druhý díl. To, co platilo pro díl první, platí většinou i pro díl druhý. Sice mi připadá, že zpracování hlavní postavy se dost zhoršilo, ale jinak se objevila spousta vylepšení - na výběr je pět hrdinů, z nichž každý má své speciální dovednosti, objevila se možnost běhat, do některých předmětů lze vsadit gemy a tak vylepšit jejich magické schopnosti, postupem času se díky jistému artefaktu objeví možnost kombinace magických předmětů atd. Co se týče náplně hry, je to stále řežba, a díky poměrně velké rozsáhlosti (a tedy i velkému množství potvoráků) si každý krvelačný hráč vychutná hektolitry krve. Krom dvou hlavních dílů firma Blizzard vydala k oběma kouskům datadisky, což je vzhledem k prodávanosti všeho s podtitulem Diablo celkem pochopitelné.
Postupem času se vyrojilo poměrně velké množství her, které se snažily Diablo více či méně kopírovat. Z těch povedenějších jsou to hlavně hry Darkstone, loňský Nox a o něco starší Revenant, který se mně osobně líbil asi nejvíc. Rok 1997 však nebyl jen ve znamení ďábla, ale vryl se do paměti RPGčkářů i vydáním již zmiňované pecky Ultima Online.
A co přinesl rok následující? Kromě pokračování známých sérií, konkrétně třetích dílů fantasy ság Lands of Lore a Realms of Arkania, se ke slovu dostala distribuční firma Interplay, resp. softwarová firma Bioware a její divize Black Isle Studios. Díky této partičce (a Bůh jim za to žehnej) dochází v poslední době v oblasti RPG doslova k renesanci. A všechno to začalo právě roku 1998, kdy spatřila světlo světa dnes již notně provařená hra Fallout. Jedná se o RPG 
zasazené do nedaleké budoucnosti, konkrétně do neradostné doby pár let po nukleární válce. Hra je zpracována v přehledné grafice, hráč vše sleduje z izometrického pohledu. Systém vývoje hlavní postavy je perfektní (částečně čerpá z herního systému Gurps), velký důraz je ve hře kladen na adventurní (dialogovou) část, boje jsou vyřešeny tahovým způsobem. Když se k tomu všemu přidá kvalitní zpracování a temná atmosféra zdevastované severní Ameriky, výsledkem je postapokalyptická pařba, která ve své době (a nepočítáme-li druhý díl, tak ani dnes) neměla obdoby. Lidé z Black Isle však neusnuli na vavřínech a kromě svých fantasy počinů (o kterých se zmíním dále) vypustili na konci roku 1999 druhý díl. Je sice pravda, že zpracování ani systém bojů se nezměnily (proč taky), ale hra byla mnohem rozsáhlejší, obsahovala pár nových zbraní, objevilo se několik nových nápadů, přibylo postav doprovázejících hlavního hrdinu a tak dále. A hlavně - hra opět poskytla mnoho hodin perfektní zábavy, a o to přeci jde. Oba díly hry Fallout patří mezi RPGčka, na která mnoho hráčů (včetně mě) nedá dopustit, navíc se už všichni můžeme těšit na hru Fallout Tactics: Brotherhood of Steel, která bude sice více strategicky zaměřená, ale o RPG vývoj a další pozitiva rozhodně nepřijdeme. Podle zatím dostupných informací by Fallout Tactics měl vyjít letos v březnu.
Tolik k roku 1998, podívejme se, jak se RPGčkům vedlo roku následujícího, tedy roku 1999.
Tohoto roku se krom jiného objevila i záležitost System Shock II, jejímž distributorem byla společnost Electronic Arts. První díl této hry nebyl příliš známý (řekla bych, že jak pro koho - by editor :-), ale o to větší bombou byl díl druhý. Jedná se o RPG z vlastního pohledu, kdy hráč ovládá hlavní postavu na její cestě po kosmické lodi Von Braun. Nesetkáme se zde tedy s luky, sekyrami a magickými zaříkadly, ale ke slovu přijdou
brokovnice, lasery a nějaké ty psionické dovednosti. Boje zde probíhají v reálném čase a o překvapení ve hře není nouze. To vše a mnoho dalšího přispívá k tomu, že hra System Shock 
II je hrou vysoce atmosférickou, kde musíte zvažovat každý svůj krok a trocha nepozornosti se rovná velmi ošklivému konci.
A co dalšího nás potěšilo roku 1999? Jak jsem již naznačil, Black Isle Studios nezaháleli, kromě Falloutů se věnovali i fantasy žánru a výsledkem bylo úžasné epické RPG Baldur´s Gate. Lidé z Black Isle pro tento účel (a nejen pro tento, viz dále) zakoupili licenci na herní systém AD&D a perfektně ho do hry implementovali. Hra Baldur´s Gate (dále jen BG) je zpracována v izometrickém pohledu a využívá engine Infinity. Hráč začíná s hlavním hrdinou a postupem času si do party může přibrat až pět dalších souputníků. Hlavní příběh se odehrává v části světa Forgotten Realms, a je sice více méně klasický, ale přitom poutavý, navíc je obohacen opravdu velkým množstvím vedlejších nepovinných úkolů. Navíc zde funguje interakce mezi postavami ve Vaší družině (hraje se tu na přesvědčení), což hru obohacuje o osobnější atmosféru. Boje jsou řešeny (dle mého názoru) nejlepším možným způsobem - v reálném čase s možností pauzy v jakémkoli okamžiku (navíc je možno nastavit různé autopauzy a docílit i de facto kolového způsobu boje). Takto vyřešený boj působí naprosto realisticky (postavy do sebe mlátí a kouzlí najednou, a ne na střídačku), ale přitom neklade nároky na akční náturu hráče - není nutno zběsile klikat, ale naopak hlavním klíčem k úspěchu je zde taktika. Hře BG v podstatě není co vytknout, systém AD&D je do počítačové podoby převeden obstojně (i když tu samozřejmě rezervy jsou a dlouho ještě v počítačových hrách budou), zpracování je povedené a hratelnost i zábava jsou na opravdu vysoké úrovni. Není divu, že to netrvalo dlouho a příznivci se dočkali datadisku s názvem Tales of the Sword Coast, o něco 
později se dokonce objevil i neoficiální datadisk Dark Side of the Sword Coast. A na počátku podzimu 2000 se fanoušci konečně dočkali toho nejlepšího - druhého dílu BG s podtitulem Shadows of Amn. Grafické zpracování se ještě vylepšilo, konečně je zde možnost hrát i ve vyšších rozlišeních, délka hraní se více než zdvojnásobila, přibylo velké množství kouzel, předmětů a nepřátel. Příběh je ještě zamotanější a nelineárnější, mezilidské vztahy spletitější a navíc na většinu Vašich akcí okolní svět reaguje. To vše přispívá k tomu, že BG II je jedním z nejlepších RPG všech dob.
Ještě se na moment vraťme do roku 1999, resp. na přelom roku 1999 a roku 2000. Touto dobou se na pultech obchodů objevila hra s názvem Planescape: Torment, rovněž od skupiny Black Isle Studios. Hra je to svým zpracováním dosti podobná sérii BG, ale děj je zasazen do světa Planescape, což je vlastně křižovatka cest do všech světů ostatních. Díky tomu se na svých cestách setkáte s opravdu roztodivnými bytostmi, z nichž některé se k Vám dokonce přidají - například levitující lebka, krásná sukuba, duch v plátovém brnění a mnoho dalších. Planescape: Torment je vůbec hra prošpikovaná úchylnostmi a zvrácenostmi, je opravdu s podivem, jak se autorům podařilo do hry vnést bizarní atmosféru zvláštního světa Planescapu. Tato hra je jen dalším důkazem toho, že lidé z Black Isle znají svou práci a momentálně jsou pro mne firmou číslo jedna na poli RPGček.
Plynule jsme se v našem povídání dostali až do minulosti vcelku nedávné, tedy do roku 2000. Co dalšího kromě již zmíněných záležitostí od chlapců z černého ostrova nám loňský rok přinesl ? Jednak to bylo již zmiňované pokračování ďábelské hry Diablo a pecka BG II, ale objevilo se i pár titulů méně očekávaných. Jenom krátce bych zmínil německé dílko s názvem Arcatera, 
které se sice může chlubit poměrně promyšleným příběhem a některými zajímavými detaily, ale svým zpracováním ani hratelností toto RPGčko příliš mnoho hráčů neoslnilo. Daleko lepším výtvorem je akčně laděné RPGčko Vampire The Masquerade: Redemption od Nihilistic Software. Hra je plně 3D, kamera je pohyblivá a grafika je i přes velkou propracovanost úžasně rychlá. Navíc je hra obdařena mnohými originálními prvky, tím hlavním je samozřejmě fakt, že ovládáte partičku upírů, z čehož pramení leckteré nadpřirozené schopnosti vašeho hlavního hrdiny i jeho kumpánů (a také jejich nepřátel, samozřejmě). Děj hry je navíc rozdělen na středověkou a novodobou část, takže si hráč může vychutnat jak boje na meče, tak přestřelky zkrácenými brokovnicemi. Pro české pařany je navíc atraktivní i skutečnost, že hra začíná (a nějakou dobu se odehrává) v matičce Praze. Přesto, že tato hra nebyla předem nijak zvlášť medializována, pro mne se stala jednou z nejpříjemnějších her loňského roku. Dalšími počiny roku 2000 byla hra Soulbringer od firmy Gremlin a také klasický "dungeon" Wizards & Warriors od společnosti Activision.
Loňský rok nám také přinesl již osmé pokračování ságy Final Fantasy od společnosti Square Soft. Všechny díly této původně pouze konzolové ságy se vyznačují obrovským rozsahem a promyšleným příběhem a ani díl osmý není výjimkou. Stejně jako u dílů předcházejících však není PC konverze provedena tak, jak bychom si představovali - rozlišení 640x480, trhaná animace a textový inventář. Dnes už si na PC přeci jenom pod pojmem kvalitní zpracování představuji něco víc. I když na druhou stranu, RPGčka nejsou jen o technickém zpracování. Sečteno a podtrženo, Final Fantasy je kvalitní RPG sérií, která na PC zaujme především dějem a filmovými sekvencemi, na půdě konzolí je pak FF skutečnou jedničkou.
Že byl rok 2000 na RPGčka opravdu bohatý, potvrzuje i další hra z dílny Black Isle Studios, a to sice fantasy dobrodružství Icewind Dale (dále jen IWD). Hra je vytvořena v enginu Infinity použitém již v BG, i když krajina je o něco detailnější. Děj je zasazen do severní části světa Forgotten Realms a je poměrně lineární. Opět jsou zde použita pravidla AD&D, je zde pár nových kouzel a také většina příšer je jiná než v BG, což je dáno severským prostředím. IWD je poměrně strhující a vysoce zábavná hra, takže ji většina milovníků RPG žánru dohraje po pár dnech. V současné době Black Isle Studios pilně pracují na datadisku s podtitulem Heart of Winter, takže se již všichni můžeme těšit na pokračování tohoto úžasného zimního dobrodružství.
A co nás čeká letos? Kromě již zmíněného datadisku k IWD by se také (snad) měl objevit datadisk k BG II, všichni doufáme ve vydání hry Wizardry VIII, firma SSI dokončuje hru Pool of Radiance s licencí AD&D, měla by se objevit tech-fantasy Arcanum a doufejme, že i mnoho dalších kvalitních RPGček.
Tak, vážení přátelé RPG zábavy, tímto naše ohlédnutí končí. Vím, že jsem nepřipomněl všechna RPGčka (teď mě napadá třeba Dark Sun), ale to ani nebylo cílem mého článku. Doufám, že jsem pamětníkům připomněl neopakovatelné chvíle strávené u krásných dobrodružství, a těm mladším jsem snad alespoň nastínil vývoj RPG žánru. Těším se na brzkou shledanou a loučím se úchylným pokřikem hraničáře Minsca: HAMSTERS AND RANGERS EVERYWHERE, REJOICE!
