Historie žánrů: real-timeové strategie #2

  12:00
Minulý týden jsme vám přinesli pojednání o počátcích realtimových strategií. U těch zůstaneme i tentokrát, ale přesuneme se blíže k současnosti. Snad se mezi nimi konečně najde i ta vaše oblíbená. A stejně, jako jsme minule končili úvahou o realističnosti těchto her, i dnes tu máme malé zamyšlení.

Earth 2150 Ještě než se pustíme do samotného popisu jednotlivých her a navázali tak tam, kde jsme minule skončili, povíme si, jak by měla vypadat ideální realtimovka. Jedná se pochopitelně pouze o náš názor, pokud máte jiný, nebojte se jej vyjádřit v diskuzi pod článkem :o).

Ačkoli to není zdaleka u všech strategií samozřejmostí, měla by mít ideální RTS silný příběh a pokud možno alespoň jednu lineární kampaň – měla by však obsahovat i možnost kampaně dynamické. Příběh by měl být nenásilným způsobem integrován do hry, aby se nestala jen stereotypním vybíjením nepřátelských základen: jednou budete třeba zachraňovat přátelskou postavu, jindy budete bránit vesnici spřátelených civilistů – invenci se meze nekladou. V průběhu mise by se měla situace dynamicky vyvíjet a vaše cíle se měnit: zjistíte, že nepřátelé mají drtivou převahu, a tak se cíl – zničení nepřátelské základny – změní v cíl udržení se do příchodu posil…
Tím jsem zároveň sfoukl druhý požadavek – hra nesmí být za žádných okolností stereotypní. Samozřejmě by měla obsahovat mise klasické, kdy si postavíte základnu a vybijete základnu soupeře, ale ty by měly být doplněny ve vhodném množství misemi jiného ražení – zachraňovacími, obrannými, eskortovacími – jak je libo. 7th Legion
Co je důležité – složitost hry by měla být nepřímo úměrná rychlosti, tedy čím složitější hra, tím by měla běžet pomaleji, aby hráč stíhal. V ideálním případě by RTS měla obsahovat vyváženou a nepříliš rozsáhlou (to je důležité) sadu jednotek a budov, které se dají takticky kombinovat – zbytečností jsou různé speciální budovy pro upgrade a podobné zhůvěřilosti. Počítač by neměl být vyloženě hloupý a posílat na vás jednotky po jedné a přímo k vám, ale neměl by být na druhou stranu ani příliš chytrý, aby na vás útočil z pěti stran – hra je pak frustrující a nezábavná.
Prostředí hry by mělo být interaktivní, měl by se střídat den a noc, měnit počasí a vítr, vaše střely by měly „upravovat“ krajinu, terén by měl hrát roli pro dostřel a efektivitu střelby vašich jednotek.
To vše by mělo korunovat jednoduché a intuitivní ovládání, abyste mohli jakoukoli akci provést velmi rychle pomocí jednoho, nejvýše dvou kliknutí a nemuseli se v průběhu hry prohrabávat všelijakými menu. Hra by měla obsahovat funkci pauzy spojené s možností vydávat v pauze příkazy jednotkám, nebo aspoň nabízet možnost zpomalení času.
Co se zpracování týče, hra nemusí nutně obsahovat 3D mód, mohla by jej ale nabízet jako volitelnou možnost. Jak říká v Levelu 1/01 M. Rybka (a já s ním plně souhlasím): „3D Dark Reign pohled by měl být volitelnou možností (ano, je zábavný) a ne jedinou variantou (ano, je nepřehledný). Technologie stará několik tisíc let – mapa – totiž nebyla dosud překonána pokud jde o přehlednost a jednoduchost taktického rozhodování“ .

Minule jsme skončili rokem 1997, dnes začínáme přelomem let 1997/1998 a postupně se dostaneme do roku 1998, kdy se obchody s hrami plnily desítkami RTS, avšak my si povíme pouze o těch nejlepších.

Earth 2140 přišla spolu s velkou vlnou RTS v letech 1997 až 1998. Naštěstí byla ale tak kvalitní, že ani v této době přesycené téměř identickými tituly nezapadla a kromě úspěchu mezi hráči vynesla také německým autorům – firmě TopWare – spoustu peněz. Earth 2140 byla v podstatě klasická RTS dovedená k dokonalosti. Na svou dobu měla vynikající grafiku, podařený design misí, výrazný příběh a skvěle se hrála. Jinak se ovšem nevymanila z bariér žánru daných Dunou 2 a nestala se tak v očích zmlsaných recenzentů takovým hitem, jako její pokračování Earth 2150. Ta totiž kromě 3D terénu přinesla ještě tolik vítané změny v herním konceptu, kdy na sobě jednotlivé mise nebyly nezávislé, ale byly Seven Kingdoms spojeny nutností těžby surovin pro odlet z mrtvé planety Země. Earth 2150 měla skvělou atmosféru a výborně se hrála. V očích mnoha hráčů je stále ještě nejlepší RTS (ostatně i v očích mých (v mých ne - Bedra)).

7th Legion je další hrou z řady kopií Duny 2 s pár inovacemi. První a nejlepší je povyšování. 7th Legion byla totiž první RTS, která tuto dnes již standardní věc nabízela. Podle počtu ustřelených hlav a zničených robotů se jednotky stávají zkušenější a zlepšují se jim nejrůznější vlastnosti - dostřelí dále, získají více života/pancíře, jsou rychlejší, apod. Další inovací jsou boje uvnitř budov. Některé mise se odehrávají pouze za zavřenými dveřmi, takže celou misi musí hráč dohrát pouze s vojáky, ven se prostě nedostane (i když s tímhle přišel již stařičký Warcraft). 7th Legion je hra dobrá, nicméně postupem času upadla v zapomnění.

Hra Dark Reign přišla se třemi zajímavými vylepšeními, přičemž dvě z nich ovlivnily celou řadu dalších RTS. Prvním nápad, velice zajímavý, je kopcovitý terén mající vliv na dohled a střelbu jednotek. Jednotka na jedné straně kopce pochopitelně nevidí jednotku na straně druhé. Toho se dá skvěle využít, pokud zastrčíte dělostřelectvo za kopec a palbu z jeho zbraní Myth navádíte pomocí vzdušných jednotek. Dark Reign je také jednou z prvních RTS nabízejících nastavení chování jednotek. Poté, co nějaká jednotka opustí výrobní pásy, jednoduše nastavíte mód chování (např. scout – jednotka sama prozkoumává, harass – rejdí po mapě a otravuje nepřátele, atp.). Také můžete zadávat waypointy, tedy trasu, po které má jednotka jít (skvěle se hodí pro hlídky kolem základny). DR se dá označit za jednu z nejtěžších RTS strategií. Momenty, kdy nepřítel přišel na návštěvu s padesátkou jednotek, nebyly ničím neobvyklým. Druhý díl (2000) vylepšil nápady a hlavně grafiku (plně 3D, střídání dne a noci, počasí, atmosférické efekty).

Seven Kingdoms je jednou z mála RTS, které jakž takž simulují opravdovou válku. Princip hry je jednoduchý, ale dokonalé zvládnutí této hry je záležitostí delší. Na začátku si vyberete jeden ze sedmi národů, nastavíte nejrůznější parametry mapy a podmínky vítězství a šupky hupky do hry. Po mapě jsou roztroušeny nejrůznější neutrální vesnice (hra se odehrává v pseudo-středověku) a vaším úkolem je vytvořit co nejsilnější a největší říši. O totéž se snaží další vládci ostatních národů. Metoda výcviku co největšího počtu vojáků a následné anexe nefunguje. Jednak musí být říše dostatečně ekonomicky silná, aby si mohla obrovskou a StarCraft kvalitní armádu dovolit, a jednak se v SK objevuje aspekt v RTS nevídaný. Pokud vesnici dobijete, bude sice vaše, ale bude mimo jiné také totálně vyvražděná. Proto je lepší se na militarizovaný stát vykašlat a odebrat se cestou odlišnou. V praxi to vypadá tak, že blízko neutrální vesnice postavíte tržiště a začnete obchodovat nebo postavíte továrnu a začnete zaměstnávat místní obyvatele. Postupem času se loajalita obyvatel zvyšuje, až se nakonec k vaší říši připojí dobrovolně. SK je hrou velice těžkou, nicméně velice zábavnou.

Novověk:
Roku 1492 objevil Kryštof Kolumbus Ameriku a od té doby se etapa lidské existence nazývá novověkem. V našem případě je tím Kolumbem hra Myth a Amerikou 3D karta. Myth je totiž první hrou plně využívající potenciál 3D karty.

Myth: The Fallen Lords a její pokračování Myth 2: Soulblighter byly povedené RTS z prostředí dark fantasy. Podobně jako u Warhammerů jste ani tady nic netěžili, ba dokonce ani nevyráběli, všechny své síly jste soustředili na boj. Ve vynikající 3D grafice jste komandovali jednotky přidělené vám do každé jednotlivé mise – a že to nebyla žádná legrace! Bylo třeba využívat terénních nerovností, každá jednotka měla své unikátní vlastnosti a vy Commandos jste to museli vymyslet tak, abyste všechny využili (při kontaktu s nepřítelem pak třeba lučištníci vystřelili dávku šípů, zařadili se dozadu, trpaslíci vyhodili nepřátelům pod nohy výbušné láhve, načež nemrtvé zmasakrovali „mečouni“).
Ano, Myth byl hrou velmi obtížnou, avšak zároveň velmi zábavnou – především v singleplayeru. Ačkoli nabízel i hru více hráčů, ta se nikdy nestala nijak zvlášť oblíbenou. Singleplayerový příběh o vyhánění nemrtvých přeci jen táhl víc…

Tak. První 3D realtimovku využívající 3D kartu máme za sebou, nyní se nacházíme v roce 1998 a hned začneme jednou z nejlepších RTS...

Blizzard v jarních měsících roku 1998 opět dokázal, že umí dělat hry, jež se vymykají průměru. StarCraft má prostě něco do sebe a je pořád nejlepší – tedy co týče rozmanitosti proti sobě bojujících stran a atmosféry. Právě rozmanitost jednotek a ras zapříčinila obrovské rozšíření StarCraftu mezi všechny hráče. Každá ze tří ras staví naprosto odlišným způsobem. Taktéž i jednotky jsou značně diferencované, každá má naprosto odlišný vzhled, způsob boje a využití. Skvělou atmosféru navozuje melodická hudba MechCommander (nejlepší hudbu měli lidé) a všechny zvuky – od výkřiků lidí, přes temný hlas templářů až po mlaskavé zvuky Zergů. Zajímavě pojaté brífinky a příběh udělaly ze StarCraftu legendu. Blizzard udělal chytrý tah k zvýšení návštěvnosti svých stránek a replayability StarCraftu. V době dominance této hry nad všemi RTS Blizzard na svých stránkách zveřejňoval map of the week (díky skvělému a lehce zvládnutelnému editoru map si každý může udělat mapu jakou chce), v současné době pouze map of the month. Blizzard to však vykompenzoval tím, že dnes si mohou fanoušci přečíst nejrůznější povídky a příběhy ze světa StarCraftu. Co víc si přát!? Snad jen druhý díl...

Když A.Hitler 1.9.1939 rozpoutal napadením Polska druhou světovou válku, určitě netušil, že za pár desítek let tohoto aktu využijí Pyro Studios a udělají fantastickou hru Commandos: Behind the Enemy Lines. V Commandos nestavíte žádné budovy, pouze ovládáte šest vojáků. Každý z členů speciálního týmu ovládá něco jiného. Řidič řídí (ehm...) všelijaká vozidla a tanky, navíc jako jediný umí zacházet s pobřežními děly a kulomety. Funkce ostřelovače je jasná. Potápěč, kromě toho, že plave pod hladinou, vlastní tichou harpunu, dovede řídit čluny a sám jeden nafukovací vlastní. Technik pomocí výbušnin likviduje mosty, Rage of Mages bunkry a přehrady, navíc je někdy vybaven granáty a vždy má po ruce kleště ke štípání drátů (jedině touto cestou se dá překonat plot). Špion, pokud najde nepřátelskou uniformu, se dokáže s rychlostí blesku převléct a vydávat se tak za nacistického oficíra, takže odláká pozornost. Toho může využít poslední člen týmu, velitel. Pomocí lopatky se umí zakopat pod zem, podřezávat krky nožem a přenášet mrtvá těla. Cílem ve všech 20 misích je jednak přežití všech členů týmu a jednak nějaký úkol (potopení Bismarcku, likvidace velitelů a nejrůznějších objektů, vysvobozování rukojmích, atd.). Vše musí proběhnou v naprosté tichosti, nacistů je obrovská přesila, takže klasické vraždění se míjí účinkem, neboť každé mrtvé tělo či střelba většinou vyvolá poplach a je zle. Problém je, že v drtivé většině misí nejsou k dispozici všichni členové týmu. V praxi to vypadá tak, že hodinu pečlivě studujete mapu a vymýšlíte postup, dalších několik hodin střídavě nahráváte a ukládáte po každém menším úspěchu pozici, po několika hodinách se mise zdaří a další hodinu svůj úspěch oslavujete (obvykle popíjením kávy, abyste měli v žilách dostatečné množství kofeinu a mohli hrát dalších několik hodin). Detailní grafika běhající i v rozlišení 1024x768 (pohled se dá libovolně zoomovat; připomínám, že Commandos vyšlo před třemi lety) a variabilní prostředí donutilo všechny hráče strávit desítky hodin před monitorem. Všichni Magic & Mayhem netrpělivě čekáme na druhý díl, a pokud bude stejně tak dobrý jako ten první, máme na dlouhou dobu o zábavu postaráno.

Velmi originální strategií byl MechCommander od Microsoftu (vedle Age of Empires jedna z jeho prvních povedených her). Ve hře jste komandovali vaše oblíbené roboty z her ságy Mechwarrior, tentokráte ale v podobě klasické RTS. Každého bavilo sestavovat si před bojem roboty, jak je tomu zvykem ve stolních hrách z řady Battletech, a každého bavilo koordinovat akci, které se dříve účastnil jen jako jeden z mnoha bojovníků. I svou hratelností byl MechCommander diametrálně odlišný od dune-like RTS. Kladl mnohem větší důraz na bojovou taktiku (museli jste využívat toho, že některé zbraně mají kratší a některé delší dostřel, že někteří roboti jsou rychlí, a tak mohou kolem nepřítele kroužit atd.), čímž se velmi přiblížil deskové předloze, která však byla tahová. Reálný čas ale – podobně jako v případě Warhammeru – hře nijak neubral na zábavnosti. MechCommander je prostě klasika. Microsoft navíc už pracuje na druhém díle ve vynikající 3D grafice – máme se na co těšit.

Black Moon Chronicles Projekt ruského týmu Rage of Mages spojil strategii a RPG originálním, ale velmi hratelným stylem. Hra se skládala ze dvou částí – městské, kde jste si prošli několik budov ve městě (obchod, chrám, hospoda) a mohli nakoupit vybavení, získat nějaký quest a najmout si na něj žoldáky a v neposlední řadě také svou partičku stálých hrdinů vycvičit. Samotný quest jste potom plnili v podobě RTS, kde jste ovšem netěžili ani nestavěli, ale ovládali jen omezený počet jednotek – vaši družinku a najaté žoldáky – a plnili úkol daný questem (zachránit zajatce, zničit doupě obrů, zabít draka…). RoM mělo skvělou atmosféru a spousta hráčů si tento netradiční počin zamilovala. Není divu, že po roce vyšel druhý díl, který byl v podstatě stejný jako ten první, avšak neztratil zhola nic na své hratelnosti, což jej v očích většiny hráčů rehabilitovalo.

Magic & Mayhem byla jednou z nejoriginálnějších RTS vůbec. Hráli jste za postavu kouzelníka, se kterým jste museli projít řadou úrovní, kde bylo vaším úkolem jediné – porazit nepřátelského čaroděje. Abyste měli z čeho čarovat, je třeba zabírat zdroje magie. Takové místo musíte obsadit a stát na něm, aby vám přibývala mana. Abyste mohli zabrat více zdrojů, přivoláte si nestvůry, které pak využijete i v boji. Počet vašich nohsledů je ale omezen, takže Tiberian Sun musíte přemýšlet a taktizovat. Už samotný nápad by stačil, aby se M&M prosadila do našeho seznamu. Navíc však v M&M hráči nalezli rozmanité mise, kdy jste museli použít pokaždé jinou taktiku boje, silný příběh a v neposlední řadě notnou dávku hratelnosti.

V druhé polovině roku 1999 jsme si mohli zahrát plno kvalitních a originálních RTS, takže si o těchto hrách povíme více.

Black Moon Chronicles přišly jako blesk z čistého nebe, přesněji řečeno jako blesk z dílen francouzské firmy Cryo. Šlo o povedenou RTS z fantasy prostředí, která svedla vítězný boj se svým přímým konkurentem Total Annihilation: Kingdoms. Šlo o realtimovou strategii z dark fantasy prostředí, která se vyznačovala velkou akčností, ale na druhou stranu jste mohli celou akci podobně jako v Baldur's Gate stopnout jedním tlačítkem a rozdat příkazy, takže pokud jste chtěli, udělali jste si z BMC tahovku jak vyšitou. Zajímavé bylo grafické ztvárnění hry – jednotky byly oproti jiným RTS nepoměrně větší, což ale grafikům umožnilo propracovat je více do detailu. Někomu se to líbilo, někomu ne, ale bylo to originální.

Age of Empires 2 Třetí pokračování série C&C, tedy Tiberian Sun, v podstatě nepřineslo do žánru RTS vůbec nic nového. Skirmish mód už nebyl žádnou novinkou, grafika také nebyla nijak zázračná, příběh o Kaneově návratu – ač vyprávěn pomocí úžasných filmečků – jedno velké klišé, ale – což je přinejmenším zvláštní – Tiberian Sun se opět skvěle hrál a díky tomu se v očích mnoha hráčů stal králem do příchodu Red Alertu 2 (který byl ale spíše zklamáním). Ano, existuje mnoho hratelnějších a graficky o třídu lepších her, ale C&C je klasika, která nezklame.

O tom, že Age of Empires 2 je jednou z nejlepších RTS, svědčí milióny prodaných originálek po celém světě (a další milióny pirátských kopií). Microsoft, přesněji řečeno Enseble Studios, dokázal, že lze udělat hru, kterou si zahraje naprosto každý. Ať už se jedná o naprostého začátečníka, jenž se se hrou seznámí díky výukovému tažení, anebo o zkušeného hráče, který si dá nejtěžší obtížnost. Když už jsem u těch tažení - další čtyři jsou velice povedená a nějaký stereotyp vůbec nehrozí. Stejně tak jako StarCraft, tak i AoE 2 disponuje naprosto skvělým editorem map (StarCraft má ale lepší), díky němuž si každý může stvořit mapu dle svého gusta. Jednotky v AoE 2 jsou vyvážené, je jich akorát. Hra Abomination AoE 2 se stala jednou z nejznámějších a nejlepších počítačových her, které kdy vyšly. Naprosto zaslouženě. Možná někteří z vás, stejně tak jako já, tajně doufají, že se připravuje díl třetí. Uvidíme, uslyšíme.

Je strašná škoda, že se mnohdy dobrá hra nedostane do povědomí hráčů jenom díky tomu, že nemá všudypřítomnou reklamu a hype. Abomination: The Nemesis Project je realtimovka, která se nejvíce podobá Jagged Alliance 2. Prakticky vše, co lze dělat v JA2 tahově, lze dělat v Abomination v reálném čase. Před každou misí si vyberete čtyři tvrdé hochy nebo holčice. Každý voják má několik charakteristik, které se, jak jinak, s vyššími zkušenostmi zvyšují. Kromě toho každý voják ovládá speciální vlastnost. Ten umí vyhazovat do povětří a ten zas léčit. Před misí vybavíte své vojáky zbraněmi, zbrojí a nejrůznějšími lékárničkami, senzory, apod. Všechno vybavení se postupně zlepšuje. Vojáci skáčí, plazí se, střílejí a taky umírají :o). Bojuje se proti zmutovaným lidem, mise se náhodně generují, hra je dlouhá a neomrzí. Ještě před 3/4 rokem se tato hra dala ve výprodeji koupit za 199 Kč...

Homeworld přišel v době, kdy se diskutovalo o tom, zda je možné vytvořit kvalitní RTS ve 3D, jako blesk z čistého nebe. Oplýval originalitou – prostředí volného vesmíru nikdy předtím Homeworld nebylo v RTS použito, byl plně 3D, a to dokonce víc než rádoby 3D hry jako Battlezone, Homeworld byl tak 3D, jak 3D je náš vesmír. Přinesl také intuitivní ovládání, které navíc umožňovalo vychytávky jako několik typů formací. V neposlední řadě měl Homeworld také silný příběh a skvělou atmosféru. A to by v tom byl čert, aby se hra s takovými předpoklady hrála špatně. Naštěstí Homeworld ani na této poslední překážce neupadl a stal se – spolu se svým datadiskem Homeworld Cataclysm – jednou z nejlepších realtimových strategických her vůbec.

Posledním rokem je rok 2000. O většině dobrých her jsme si pověděli dříve (Earth 2150, Dark Reign 2), takže úplně poslední hrou, jež si představíme je Red Alert 2.

RA 2 je spíše hra akční. O strategii se tady moc mluvit nedá. V RA 2 slaví největší úspěchy ti, kteří absolutně kašlou na jakoukoliv strategii a vyrábějí jednotky po desítkách a posílají je na nepřítele. Spustě hráčů se tento typ hry líbí, proč by také ne. Každý hraje něco jiného, pouze je škoda, že se Westwood hlavně soustředit na filmové sekvence a ne na hru. Filmečky, stejně tak jako u všech her ze série C&C, točili pravděpodobně profíci. Red Alert 2 Jejich kvalita je skvělá, bohužel se hrou je to mnohem horší. Poslední dva díly ze série C&C trpí jakýmsi syndromem. V Tiberian Sun námořnictvo neexistuje, avšak letectvo je „vymakané“. V RA 2 letectvo prakticky neexistuje, avšak námořnictvo je „promakané“. Nebylo by to fajn, kdybychom si v pátém dílu série C&C mohli užít letadýlek i lodiček? Nicméně i přes desítky chyb a chybiček je RA 2 hrou oblíbenou a žádanou, a to hlavně díky desítkám modifikací a nerůznějších módů. Westwood je dokonce tak milý, že si na jeho stránkách můžete stáhnou více jak dvacet nových map.

Po vydání RA 2 by se mohlo zdát, že kvalita RTS se začíná snižovat a že originalita se pomalu vytrácí. Opak je pravdou. Realtimovky prožívají jakousi renesanci a hry jako Ground Control, Sacrifice či Sudden Strike jsou toho důkazem.

Co říct závěrem? Realtimovky jsou žánrem nejhranějším a nejpočetnějším, proto také není v lidských silách připomenou všechny dobré RTS (teď mne napadá třeba Dark Colony nebo geniální Star Trek: Armada), avšak cílem tohoto článku bylo připomenou RTS, které přinesly nové nápady a originální prvky. Doufáme, že se to podařilo.

Autor:
  • Nejčtenější

Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us

Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...

Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí

Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně

Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...

Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky

Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova

V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...

Vypadají zajímavě, datum je nejasné. Stihne těchto 20 her letošní vydání?

Máme za sebou teprve první čtvrtletí letošního roku, takže u spousty her pořád není jasné přesné...

Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák

Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...

Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry

Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...

Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost

Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...