Rozporuplné, kontroverzní hry – prakticky nevyčerpatelné téma, kterým se můžeme zabývat pořád dokola. Ať už jde ve výsledku o paskvil (z nedávné minulosti např. Hooligans: Storm over Europe) nebo naopak o výtečně hratelný a zábavný titul (třebas Carmageddon), bez výjimky k sobě hra připoutá velkou pozornost a má zadarmo reklamu. Rok a půl starý titul Hitman: Codename 47 šel skutečně do extrému, když, jak v recenzi Ondra Drebota trefně poznamenal, vám předložil doslova simulátor vraha. Část obecenstva se s hrou ani neobtěžovala a rovnou jí odsoudila, početnější zbytek jí však vnímal jako nadprůměrnou záležitost s perfektní grafikou. Pravda je taková, že sice šlo po technické stránce o bezchybný titul, jenž např. jako jeden z prvních místo klasických animací úmrtí přinesl kompletní fyzikální model postav, který adekvátně reagoval na to, co se s nimi právě dělo, ale měl jednu obrovskou chybu – úkoly šlo vyřešit vždy pouze jednou cestou, víc možností vám autoři nedali. Když k tomu připočteme nemožnost ukládat hru v průběhu mise, máme tu solidní záležitost pro masochisty.
My si však povíme o pokračování - Hitman 2: Silent Assassin. Tvůrci slibovali mimo vylepšené grafiky také např. ukládání během mise, více možností postupu atp. Ale pěkně od začátku. Pokud patříte mezi šťastlivce, kterým se povedlo prvního Hitmana dohrát, víte, že konec byl zatraceně otevřený. 
Intro vás uvede do situace, kdy "Číslo 47" pokojně obdělává zahradu v Sicilském klášteře. Pak zcela plynule nastupuje tutorial, který absolvujete v klášterní zahradě. Poté se odeberete ke knězi na rozhřešení - ten zůstává i po zjištění, že si ubytoval chladnokrevného vraha, vcelku klidný. Problém nastává v okamžiku, kdy je unesen sicilskou (jak jinak) mafií, která za propuštění požaduje půl miliónu dolarů. Jak je ale získat? Nedá se nic dělat, "Číslo 47" se musí vrátit zpět do práce... Úvod je skutečně provedený na jedničku.
Před nástupem do mise se pochopitelně musíte adekvátně vyzbrojit. Tvůrci neponechali nic náhodě a Hitman 2: Silent Assassin nabízí pěkný arzenál známých jmen, např. Colt M4A1, Dragunov, brokovnice Spas, Beretta, Desert Eagle atd. Všechny jsou vymodelované zatraceně dobře a i střelba vypadá docela věrohodně, i když by se ještě hodilo si trošku pohrát se zpětným rázem, který mi třeba u M4A1 přijde na tak masivní zbraň dost malý. Co mě trošku rozesmálo, byla účinnost sniperovky Blazer – v dostupné verzi se jedná o takovou příruční bazuku, zasažený nepřítel odletí desítky metrů daleko a přiznám se, že jsem v jednom z levelů zkoušel "hod tělem do dálky pomocí Blazeru" a dosahoval jsem skutečně impresivních výsledků. :o) Nepochybuji ale, že ve finální verzi to bude trošku jinak. Když jste vybaveni podle svého gusta, následuje skok do mise a krátký briefing přímo od oné tajemné
Diany z prvního dílu. Ano, Diana umí i mluvit (o čemž nás dříve moc nepřesvědčila) a dokazuje to na začátku většiny misí. Souvisí s tím jedna zajímavost, totiž oslovování hlavního hrdiny, který je nazýván prostě 'forty seven', tedy svým krycím jménem.
Mise jsou zatím hotové zhruba z poloviny. Z toho, co jsem však zatím měl možnost okusit, musím říct, že autoři skutečně ve svých slibech moc nepřeháněli. Na co jistě čekáte nejvíc – dá se skutečně ukládat v průběhu mise? Ano, v menu tato položka je, i když v testované verzi ještě nebyla aktivní. Pochybuji ale, že by si z nás tvůrci chtěli neaktivní položkou vystřelit i ve finále. :o) Mise mají většinou společného jmenovatele, totiž zavraždění nějaké významné negativní osobnosti. V tomto ohledu mě napadá důležitá připomínka, IO Interactive zjevně vzali na vědomí, že hrát za čistě negativní postavu by nebylo pro masový trh to pravé ořechové, a tak na seznamu vašich cílů figurují terorista, zbraňový dealer a podobně. Úkoly však rozhodně nejsou jednotvárné, skutečně totiž můžete použít více možností řešení, nejste vázáni jednou připravenou cestičkou. Nepřátelé zatím na vás mají nastavenou automatickou agresivní reakci, takže mise musíte procházet "rambo stylem", ve finále si však užijete především tichého zabíjení, pokud možno beze svědků. I v nynější fázi mě však příjemně překvapila AI, která je schopná velmi dobře odhadnout situaci a podle toho zvolit frontální útok či spíše opatrný ústup, šikovně využívá terénu ke krytí a vůbec působí o něco méně hloupě než v jiných hrách. 
Kromě hlavního úkolu, tedy vraždy, vždy musíte k dokončení mise splnit některé sekundární úkoly, jako např. získat tajné dokumenty, ukrást sošku nebo nezabít nikoho krom své oběti. Potěšily mě i různé malé vychytávky, kupříkladu na počítači v jedné z misí je na monitoru obrázek z menu prvního Hitmana.
Po technické stránce titul podle očekávání nezklamal, ba naopak, jedná se o silný nadprůměr. Jednotlivé úrovně jsou profesionálně architektonicky řešené a úroveň v Moskvě vás skutečně svojí reálností usadí do židle. Modely zbraní a zvláště postav jsou opět dovedené k dokonalosti, fyzikální model zůstal na svém místě, i když do finále bude ještě potřebovat doladit, ostatně hodnotit grafiku zatím není úplně na místě, protože se jistě do vydání ještě o nějaký ten stupínek zlepší. Co se však zlepšovat ani nemusí, jsou zvuky a hudba. Jak je v poslední době dobrým mravem, zvuky znějí velmi věrně, především hudba je však povedená, atmosférické klasické melodie dávají akci ten správný nádech.
I když do vydání, které je plánováno na září tohoto roku, zbývá ještě nějaký ten pátek, odvážím se tvrdit, že Hitman 2: Silent Assassin svého předchůdce zcela spolehlivě překoná. Pokud se již nemůžete dočkat, podívejte se na screenshoty nebo trailer. Doufám, že se spolu za pár měsíců shledáme i u recenze.
