„Jména jsou pro přátele, proto žádné nepotřebuji.“
Holohlavého muže s vytetovaným čárovým kódem na zátylku, nosícího zásadně oblek od Armaniho, zajisté netřeba představovat. Původně PC hru, ze které se následovně stala multiformátová série si zamilovali mnozí hráči napříč platformami a dodnes se řadí Agent 47 společně se Samem Fisherem a Solidem Snakem k elitě, splňující stoprocentně požadavky na certifikované označení Mr. Stealth. Nejnovější díl s podtitulem Blood Money se nese v podstatě v identickém duchu jako díly předchozí. Hráči, kteří tak očekávali s přechodem na next-gen platformu nějaká extra vylepšení týkající se samotného herního základu a hratelnosti, musí chtě nechtě utřít slzu v oku a poohlédnout se jinde. Hitman: Blood Money je totiž „past-gen“ hra každým coulem. Toto tvrzení se pokusíme v následujícím textu rozebrat podrobněji, tak hurá do toho.
Co musíme novému Hitmanovi přičíst k dobru, je perfektní design levelů.
Po zasunutí disku do mechaniky se objeví sterilní menu, tolik typické pro celou sérii Hitman, doprovázené nádhernou orchestrální hudbou. Po spuštění nové hry vás nejdříve čeká volba obtížnosti. Záleží jen a jen na vás, zda si vyberete tu nejlehčí, s neomezenou možností ukládání hry a se spoustou automatických funkcí, či zda raději dáte přednost obtížnosti maximální, pro kterou je nutný značně sofistikovaný postup hrou. Nemusíte se však bát, že by se i z nejlehčího obtížnostního režimu stala jednoduchá zábava. Možnost hru uložit kdykoliv sice dělá Blood Money přístupnější nováčkům, ale díky vymazání veškerých pozic z průběhu mise po vypnutí konzole se hra nemění v primitivní frašku.
První mise plní roli nenuceného tutorialu, ve kterém se dozvíte vše důležité o ovládacích prvcích, možnostech hry a osvojíte si vše
potřebné. Již při letmém pohledu na grafické zpracování Blood Money vás začne jímat nepříjemná pachuť zklamání. Hra je po grafické stránce v podstatě totožná s PC verzí. Jistě, na poměry domácích počítačů se jedná určitě o nadprůměrné vizuální zpracování, ale X360 hráči zvyklí na opravdovou next-gen kvalitu budou oprávněně ohrnovat nos. Přítomnost několika detailů (např. deformace obrazu skrz sklo) sice potěší, ale letitý engine Glacier, byť neustále upgradovaný, již trpí jistou dýchavičností a
nemůže se vyrovnat next-gen grafickým enginům současnosti.
Samotná hra je na první pohled totožná s předchozím Contracts a v podstatě se všemi ostatními díly. Opět je možnost zvolit si úhel kamery, přičemž ovládání při third-person pohledu je velmi podobné tomu z
Maxe Payna. Pohled z první osoby sice umožní pohled na zbraň a chodidla, ale vždy při jakékoliv složitější aktivitě typu škrcení nepřátel či vylézání na vyvýšené předměty se kamera
podobně jako v obou dílech Sufferingu přepne na okamžik do pohledu třetí osoby a zase zpět.
Nových prvků jsme se v samotné hratelnosti opravdu nedočkali.
Blood Money nabízí vždy více možností k vyřešení daného úkolu. Je jen a jen na kreativitě hráče, jak se vypořádá s právě nastalým problémem. First person pohled je vhodný pro akčněji zaměřené hráče, lépe se v něm míří a pocit zúčastnění se přestřelky je intenzivnější. Pokud však budete hrát hru jako stealth akci, stane se third person výhled vaším nejdůležitějším
parťákem. Nejenom, že máte lepší přehled, u jaké postavy budíte největší pozornost, ale můžete snadno odhadnout viditelnost vaší postavy i na vzdálenější horizont. Lépe se tak schováte za libovolnou překážku a útoky zpoza úkrytu se stávají více smrtícími.
„Můj klient si přál, aby tato fotografie bylo to poslední co uvidíte. Pane Clarenci, podívejte se prosím na fotografii.“
Co musíme novému Hitmanovi přičíst k dobru, je perfektní design levelů. Ty jsou nejenom svojí rozsáhlostí opravdu velké, ale též členité a vždy nabízejí spoustu alternativních cest ke zvolené destinaci. Při pohybu v nich máte opravdu pocit, že se procházíte v reálném světě. Například při misi v Pařížské Opeře máte opravdu pocit, že se jedná o věrohodnou kopii reálné stavby. Podobně se budete cítit při karnevalu v Mardi Gras v New Orleans, kde budete svědky několika desítek pohybujících se NPC a to bez
jediného poklesu frameratu. Toho se dočkáte pouze při efektu obrazu v obraze, který hra používá například při znázornění
odhalení vámi zabitého nepřítele. Při kradmém postupu vám přijde velmi vhod i ukazatel podezření, umístěný vedle klasického ukazatele zdraví.
Agent 47 by nikdy nedovedl svoje dílo k dokonalosti bez přítomnosti obsáhlého zbrojního arzenálu. I v Blood Money se tak dočkáte velkého počtu oblíbených pomůcek plešatého zabijáka, včetně oblíbené Silverballer pistole, brokovnice, auto- i poloautomatických kulometů či odstřelovací pušky. Samozřejmě nesmějí chybět ani oblíbené zbraně na blízko včetně oblíbené škrtící struny, nožů, či improvizačního kladívka. Nově v Blood Money získáváte za splněné úkoly finanční hotovost, za kterou si po splnění mise můžete pořídit nové kousky do svého arzenálu. Jistě nemusím doplňovat, že za vysoké ohodnocení (Silent Assassin především) získáte i nějaké ty odměny.
|
Nových prvků jsme se v samotné hratelnosti tedy opravdu nedočkali. Nově přítomná možnost brát rukojmí sice potěší, ale ku slovu
příliš často nepřijde. Co však Agentovi 47 upřít nemůžeme, je jasné zlepšení jeho fyzičky. Daleko více než v předchozích dílech se budete pohybovat na okenních římsách, přeskočíte si i z nějakého toho balkonu na balkon a celkově působí sedmačtyřicítka méně prkenným dojmem. Lekce od Fishera tedy přišly vhod.
Hodně nadějí jsme vkládali i do nového příběhu o konkurenční zabijácké agentuře a údajném odhalení dalších klonů, pocházejících ze stejné stáje jako Agent 47. Bohužel se příběh ukázal jako velmi plytký. Meziúrovňové animace jsou velmi nudné a velmi pravděpodobně je budete přeskakovat.
|
Kreativní hratelnost
Nejedná se o next-gen zábavuP.S. Majitelé Core verze X360 se nemusí dezinformačního údaje o nutnosti 200MB pro uložení hry na přebalu bát. Jedná se opravdu o čistou dezinformaci a k uložení hry vám postačí i klasická 64MB paměťovka.
| Hitman: Blood Money | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
