Hitman: Blood Money

  • 7
Agent 47 se opět vrací. Tentokrát se ale i chladnokrevný zabiják zapotí. Na scénu totiž vstupuje konkurenční zabijácká organizace, pro kterou je sedmačtyřicítka již dlouho dobu trnem v oku.

Hitman: Blood Money „Jména jsou pro přátele, proto žádné nepotřebuji.“

Holohlavého muže s vytetovaným čárovým kódem na zátylku, nosícího zásadně oblek od Armaniho, zajisté netřeba představovat. Původně PC hru, ze které se následovně stala multiformátová série si zamilovali mnozí hráči napříč platformami a dodnes se řadí Agent 47 společně se Samem Fisherem a Solidem Snakem k elitě, splňující stoprocentně požadavky na certifikované označení Mr. Stealth. Nejnovější díl s podtitulem Blood Money se nese v podstatě v identickém duchu jako díly předchozí. Hráči, kteří tak očekávali s přechodem na next-gen platformu nějaká extra vylepšení týkající se samotného herního základu a hratelnosti, musí chtě nechtě utřít slzu v oku a poohlédnout se jinde. Hitman: Blood Money je totiž „past-gen“ hra každým coulem. Toto tvrzení se pokusíme v následujícím textu rozebrat podrobněji, tak hurá do toho.

Hitman: Blood Money

Co musíme novému Hitmanovi přičíst k dobru, je perfektní design levelů.

Po zasunutí disku do mechaniky se objeví sterilní menu, tolik typické pro celou sérii Hitman, doprovázené nádhernou orchestrální hudbou. Po spuštění nové hry vás nejdříve čeká volba obtížnosti. Záleží jen a jen na vás, zda si vyberete tu nejlehčí, s neomezenou možností ukládání hry a se spoustou automatických funkcí, či zda raději dáte přednost obtížnosti maximální, pro kterou je nutný značně sofistikovaný postup hrou. Nemusíte se však bát, že by se i z nejlehčího obtížnostního režimu stala jednoduchá zábava. Možnost hru uložit kdykoliv sice dělá Blood Money přístupnější nováčkům, ale díky vymazání veškerých pozic z průběhu mise po vypnutí konzole se hra nemění v primitivní frašku.

Hitman: Blood Money První mise plní roli nenuceného tutorialu, ve kterém se dozvíte vše důležité o ovládacích prvcích, možnostech hry a osvojíte si vše potřebné. Již při letmém pohledu na grafické zpracování Blood Money vás začne jímat nepříjemná pachuť zklamání. Hra je po grafické stránce v podstatě totožná s PC verzí. Jistě, na poměry domácích počítačů se jedná určitě o nadprůměrné vizuální zpracování, ale X360 hráči zvyklí na opravdovou next-gen kvalitu budou oprávněně ohrnovat nos. Přítomnost několika detailů (např. deformace obrazu skrz sklo) sice potěší, ale letitý engine Glacier, byť neustále upgradovaný, již trpí jistou dýchavičností a nemůže se vyrovnat next-gen grafickým enginům současnosti.

Samotná hra je na první pohled totožná s předchozím Contracts a v podstatě se všemi ostatními díly. Opět je možnost zvolit si úhel kamery, přičemž ovládání při third-person pohledu je velmi podobné tomu z  Hitman: Blood Money Maxe Payna. Pohled z první osoby sice umožní pohled na zbraň a chodidla, ale vždy při jakékoliv složitější aktivitě typu škrcení nepřátel či vylézání na vyvýšené předměty se kamera podobně jako v obou dílech Sufferingu přepne na okamžik do pohledu třetí osoby a zase zpět.

Nových prvků jsme se v samotné hratelnosti opravdu nedočkali.

Blood Money nabízí vždy více možností k vyřešení daného úkolu. Je jen a jen na kreativitě hráče, jak se vypořádá s právě nastalým problémem. First person pohled je vhodný pro akčněji zaměřené hráče, lépe se v něm míří a pocit zúčastnění se přestřelky je intenzivnější. Pokud však budete hrát hru jako stealth akci, stane se third person výhled vaším nejdůležitějším Hitman: Blood Money parťákem. Nejenom, že máte lepší přehled, u jaké postavy budíte největší pozornost, ale můžete snadno odhadnout viditelnost vaší postavy i na vzdálenější horizont. Lépe se tak schováte za libovolnou překážku a útoky zpoza úkrytu se stávají více smrtícími.

„Můj klient si přál, aby tato fotografie bylo to poslední co uvidíte. Pane Clarenci, podívejte se prosím na fotografii.“

Co musíme novému Hitmanovi přičíst k dobru, je perfektní design levelů. Ty jsou nejenom svojí rozsáhlostí opravdu velké, ale též členité a vždy nabízejí spoustu alternativních cest ke zvolené destinaci. Při pohybu v nich máte opravdu pocit, že se procházíte v reálném světě. Například při misi v Pařížské Opeře máte opravdu pocit, že se jedná o věrohodnou kopii reálné stavby. Podobně se budete cítit při karnevalu v Mardi Gras v New Orleans, kde budete svědky několika desítek pohybujících se NPC a to bez Hitman: Blood Money jediného poklesu frameratu. Toho se dočkáte pouze při efektu obrazu v obraze, který hra používá například při znázornění odhalení vámi zabitého nepřítele. Při kradmém postupu vám přijde velmi vhod i ukazatel podezření, umístěný vedle klasického ukazatele zdraví.

Agent 47 by nikdy nedovedl svoje dílo k dokonalosti bez přítomnosti obsáhlého zbrojního arzenálu. I v Blood Money se tak dočkáte velkého počtu oblíbených pomůcek plešatého zabijáka, včetně oblíbené Silverballer pistole, brokovnice, auto- i poloautomatických kulometů či odstřelovací pušky. Samozřejmě nesmějí chybět ani oblíbené zbraně na blízko včetně oblíbené škrtící struny, nožů, či improvizačního kladívka. Nově v Blood Money získáváte za splněné úkoly finanční hotovost, za kterou si po splnění mise můžete pořídit nové kousky do svého arzenálu. Jistě nemusím doplňovat, že za vysoké ohodnocení (Silent Assassin především) získáte i nějaké ty odměny.

A jak je na tom PS2 verze?

Kupodivu velmi dobře. Odmyslíme-li si větší počet polygonů na postavách, některé světelné efekty a absenci pixel shaderů, tak se jedná o totožnou hru jako na X360. PS2 verze dokonce podporuje vyšší rozlišení 480i. Jediným výraznějším mínusem tak zůstává časté kolísání frameratu, kterého se na PS2 dočkáte v poměrně hojné míře. Žádné zkrácené lokace, jedná se o plnohodnotnou hru, která si skoro v ničem nezadá s X360 verzí. Další důkaz o tom, že je Blood Money hrou ještě ze současné éry. Vydání pro X360 stejně jako v případě westernové akce Gun či filmového King Konga se tak stává z pohledu multiplatformového hráče víceméně zbytečné i díky vyšší ceně Blood Money pro X360.

Hitman: Blood Money Nových prvků jsme se v samotné hratelnosti tedy opravdu nedočkali. Nově přítomná možnost brát rukojmí sice potěší, ale ku slovu příliš často nepřijde. Co však Agentovi 47 upřít nemůžeme, je jasné zlepšení jeho fyzičky. Daleko více než v předchozích dílech se budete pohybovat na okenních římsách, přeskočíte si i z nějakého toho balkonu na balkon a celkově působí sedmačtyřicítka méně prkenným dojmem. Lekce od Fishera tedy přišly vhod.

Hodně nadějí jsme vkládali i do nového příběhu o konkurenční zabijácké agentuře a údajném odhalení dalších klonů, pocházejících ze stejné stáje jako Agent 47. Bohužel se příběh ukázal jako velmi plytký. Meziúrovňové animace jsou velmi nudné a velmi pravděpodobně je budete přeskakovat.

Klady a zápory

Plus Kreativní hratelnost
Plus Design levelů
Plus Perfektní hudební doprovod

Mínus Nejedná se o next-gen zábavu

Jako hra je ale i přes malý počet inovací Blood Money stále solidní zábava. Životnost se pohybuje okolo u žánru akurátních 12 hodin a opakované hraní je díky přítomnosti několika alternativ postupu též velmi pravděpodobné. Jako next-gen titul však zklamal Hitman na celé čáře. Kromě několika grafických detailů se totiž jedná o identickou zábavu, jakou si na PC, PS2 či původním Xboxu můžete dopřát za mnohem menší finanční náklady. Pokud tedy netoužíte po pleši Agenta 47 v největším možném rozlišení, můžete dát Hitmanovi na X360 vale.

P.S. Majitelé Core verze X360 se nemusí dezinformačního údaje o nutnosti 200MB pro uložení hry na přebalu bát. Jedná se opravdu o čistou dezinformaci a k uložení hry vám postačí i klasická 64MB paměťovka.

Hitman: Blood Money
Výrobce/Vydavatel IO Interactive/Eidos
Platforma Xbox 360, PlayStation 2, Xbox
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 80 kB
Verdikt: Z herní stránky lze odsoudit jen přílišnou podobnost s předchozími díly. Největším kamenem úrazu Hitman: Blood Money tedy zůstává, že se jedná ve všech směrech o hru starého ražení. Na konzoli nové generace bychom si zasloužili jistě více.
Hodnocení: 70% (info)


Témata: Xbox