Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hlad

  12:00aktualizováno  15. září 8:42
Je mnoho druhů obyvatel bájné země Britain. Někteří jsou čestní a snaží se ze všech sil pomáhat ostatním, jiní jsou podlí a myslí jen na svůj prospěch. Jedno je ale společné všem - jsou to lidé. Tedy alespoň většina z nich. Dnešní příběh z Ultimy bude vyprávět jeden z... Ale nepředbíhejme.

Příběh z Ultimy Online Temnota. Temnota bez hranic – to byla má první vzpomínka. Potom následoval záblesk. Důl. Zmatené obrazy: zpocená těla horníků lesknoucí se ve světle pochodní. Zvuk: neustálé bušení krumpáčů do tvrdé skály. A hlas: „Chceš ven? Kopej!“ Ale to všechno byl jen sen. Nebo nebyl? A pak. Pak jsem se narodil.

Objevil jsem se v jakémsi městě. Bolest. Na modré bezmračné obloze žhnul a sálal sluneční kotouč a jeho paprsky mne pálily a zraňovaly. Jako by každý z nich byl malou ostrou jehlou, která se mi zabodávala do kůže. Rychle jsem proto z přímého slunečního světla uskočil do stínu nedaleké hospodské verandy. Po chvíli přemýšlení jsem se podél stěn budov, jimiž vrhané stíny mi poskytovaly alespoň částečnou ochranu před slunečním zářením, vydal na obhlídku města.

Navštívil jsem několik obchodů a koupil si velký klobouk, plášť a kožené brnění. V takovém oblečení jsem se cítil mnohem lépe. Mohl jsem v klidu kráčet prostředkem ulice a nový oděv úspěšně bránil žhnoucím paprskům, aby skrz něj pronikly na mou kůži.

Přesto jsem se nakonec vrátil k hospodě, před kterou jsem se předtím objevil. Rozhodl jsem se ve stínu verandy počkat na soumrak. Mourovatá kočka, která se lenivě vyhřívala na Příběh z Ultimy Online sluníčku před hospodou, ke mně pomalu otočila hlavu. Naše oči se setkaly. Kočka náhle poděšeně zježila hřbet, zaprskala a rychlým skokem zmizela mezi domy. Pokrčil jsem rameny, opřel se o sloup verandy a čekal. Před mýma očima běžel rušný život tohoto cizího města. Ulicí proházeli lidé. Někteří pěšky, jiní na koních. Někteří v družných rozhovorech, jiní mlčky. Někteří v pozlacených drahých tunikách či brněních, jiní ve špinavých hadrech. A nenáviděné slunce zatím pomalu putovalo po obloze na své každodenní pouti z východu na západ. Čekal jsem. Jak se blížil soumrak a stíny se prodlužovaly, začal se ve mě rodit podivný neklid, který stále narůstal a postupně získával konkrétní podobu: hlad. Ale nebyl to hlad po pečeném mase, zelenině nebo jiných pochutinách. Vůně vařeného jídla z hospody mě nijak nelákaly. Můj hlad byl intenzivnější, hlubší. Vůbec to nebyl momentální nedostatek jídla, byla to jakási prastará touha pocházející odněkud z hlubin dávnověku. A snad právě proto se mi zdála tak přirozená.

Paprsky zapadajícího slunce naposledy políbily zemi a matka temnota konečně přikryla svět svým černočerným pláštěm. Podivný hlad, který uvnitř mne doposud doutnal, se náhle rozhořel plamenem. Začal mě vnitřně stravovat a stávat se nesnesitelným. Vypotácel jsem se do ztemnělé ulice. Nebylo vidět na krok. Vpadl jsem tedy do jednoho z obchodů. „Lektvar Příběh z Ultimy Online nočního vidění,“ vyhrkl jsem na prodavače. „Pane, co je vám? Vypadáte hrozně,“ poděsil se muž za pultem. „Co je ti potom,“ odsekl jsem, sebral lahvičku, kterou mi podával, na pult hodil pár drobných a opustil obchod.

Nedůvěřivě jsem si prohlédl černou tekutinu lektvaru. Odzátkoval jsem flakón a opatrně přičichl. Páchlo to zemitě – trochu jako bahno. Dlouho jsem se ale nerozmýšlel a obsah vypil. Temnota kolem mě zmizela, světlo bylo jako ve dne. Jediný rozdíl byl v tom, že na obloze nebylo žádné slunce.

Rozběhl jsem se. Můj hlad mě nutil běžet, i když jsem vůbec nevěděl kam. Jako šílený jsem se hnal ulicemi sžírán jedinou touhou - utišit ten hlad. Brzy jsem opustil město, kolem mne se míhaly stromy a zvuk mého běhu byl tlumen mechovým kobercem pod mýma nohama. Nevím, jak dlouho jsem tím lesem běžel, ale nakonec jsem se ocitl před hornatým masivem. Kamenné stěny se tyčily vysoko k obloze a v nich se černal kulatý jeskynní otvor, jak otevřená ústa vedoucí do hlubin hor. Pomalu jsem vstoupil do přítmí jeskyně. Instinktivně jsem cítil, že můj cíl, ať už je to cokoliv, je velmi blízko. Zastavil jsem se. Přede mnou stál velký troll. Svalnaté šedé tělo pokryté bradavicemi, holá hlava se špičatýma ušima a z tlamy čnící dva zažloutlé tesáky. Páchl. Otočil se ke mně a uchopil velkou Příběh z Ultimy Online válečnou sekeru, který doposud stála opřená o stěnu jeskyně. „Člověk ztratit cestu?“ zeptal se a spokojeně potěžkal svou zbraň. „Agrah má rád člověky co ztratit cestu – rád je sníst.“ Zasmál se svému vlastnímu vtipu. „Nepochybuji o tom, že lidi zabíjet dovedeš,“ řekl jsem ztěžka, marně se snažíc ovládnout stále narůstající hlad, který zatlačoval zbytky mého racionálního uvažování. Na tváři se mi rozšířil nehezký úsměv, „jenže já nejsem člověk.“ Touha mi explodovala v těle – ovládla mě. Přeměna byla rychlá: šedá srst, blanitá křídla, zuby ostřejší než jehly. Z hrdla se mi vydral lačný zvířecí jek a několika mávnutími křídel jsem zkrátil vzdálenost, která nás dělila. Nepopsatelná slast, když se mé tesáky zabořily do trollova těla a jeho čerstvá horká krev ještě tepající rytmem jeho srdce mi stékala do úst. Nevnímal jsem rány, které mi během souboje zasazoval. Nevnímal jsem vůbec nic kromě přesladké rudé many tryskající z jeho žil. Brzy bylo po boji. Trollovo mrtvé a vysáté tělo se s žuchnutím sesulo k zemi. Spokojeně jsem si olízl rty. „Tak to by bylo,“ pronesl jsem nazdařbůh do ticha ztemnělé jeskyně. Můj hlad byl částečně utišen. Prozatím. Konečně jsem věděl kdo jsem. Konečně jsem znal původ svého hladu a způsob jak ho nasytit.

Vylétl jsem z jeskyně a má křídla mne neslyšně nesla nocí vstříc mé další oběti. Cítil jsem vzrušní a dětskou bujarou radost z lovu. „Je krásné být vampírem,“ pomyslel jsem si.

Autor:


Témata: Vtip, Zuby


Nejčtenější

Zaklínač 3: Srdce z kamene
VIDEO: Vtipný mod do Zaklínače 3. Geralt sviští jako profík na skejtu

Tohle video pobaví. Geralt se díky volně stažitelné modifikaci hry Zaklínač 3 pohybuje po herním světě jako na skateboardu.   celý článek

Age of Empires 4
Skvělá zpráva, Microsoft oznámil Age of Empires 4

Přání fanoušků byla vyslyšena. Microsoft oživuje legendární značku historických strategií, jejíž poslední díl vyšel již před dlouhými 12 lety.  celý článek

Batrman: The Enemy Within
Recenze nového Batmana od Telltale nebude. Je to totiž pořád to samé

Ano, nový interaktivní seriál od Telltale se opět podařil. Pokud vás bavila první sezona, běžte si koupit i druhou. Pokud vás první sezona nebavila, druhou si...  celý článek

Project Scorpio
Seznam her, které využijí výkonu Xboxu One X. Je jich přes sto

Xbox One X bude na nějaký čas nejvýkonnější konzole na světě. Prodávat se začne 7. listopadu za 13 490 korun a níže můžete nahlédnout do seznamu her, které...  celý článek

Výstava staré výpočetní techniky nazvaná Století  informace na Fakultě...
Hurá informatika. Jak se hrálo na školních počítačích

Učebny informatiky byly ještě na přelomu tisíciletí místy, kde někteří studenti viděli počítač poprvé. Místo učení pak na nich samozřejmě chtěli jen hrát hry.  celý článek

Další z rubriky

League of Legends
Slavný fotbalista vyhrál soud s autory League of Legends

Slavný nizozemský fotbalista Edgar Davids uspěl s žalobou proti provozovatelům hry League of Legends. Jedna z postav se totiž notně inspirovala jeho vzhledem.   celý článek

Fotball Managaer 2017
Fotbalový tým oznámil novou posilu pomocí hry Football Manager

Fotbalový tým Watford FC oznámil příchod nového útočníka pomocí krátkého videa, ukazující fotbalistovy statistiky v populární počítačové hře.  celý článek

DuckTales (NES)
James Bond, Spiderman i strýček Skrblík. Nejlepší hry s licencí - díl druhý

V pokračování našeho přehledu nejlepších her na motivy filmů, seriálů, komiksů a knih připomínáme některé tituly, které si vybaví spíše ti dříve narození....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.