Homeworld 2 – trpký návrat krále
Vývojáři z Relic Entertainment jsou zvláštní lidé. Mají rozhodně své zásluhy na tom, že v roce 1999 dostal v té době ospalý žánr realtimových strategií díky hře Homeworld šťávu a že se tímto titulem inspirovala celá řada dalších kopií, z nichž některé svou originalitou posunuly vesmírné realtimovky ještě dál. Jenže: po Homeworldu přišel lehce nadprůměrný datadisk a pak přehypovaný titul Impossible Creatures, který se tvářil jako zábavná a originální hromádka softwaru, přitom při něm člověk poklidně usínal. Nyní vychází Homeworld 2 – fanoušci jej zřejmě hladově zhltnou, nicméně od tohoto pokračování se čekalo více, a ne jen recyklace starých (byť sebelepších) nápadů.
Černobílý příběh
Děj lehce navazuje na původní hru, ale o souvislost s ní ani moc nejde – příběh se line takovým způsobem, aby jej pochopili i lidé Homeworldem netknutí: Desítky let poté, co Hiigarané našli svůj domov a usadili na nové planetě, na ně dostala chuť agresivní rasa Vaygrů, která díky obrovské přesile a překvapivému útoku vyhnala Hiigarany z jejich domoviny. Jednu z mála nadějí v sobě skrývá nově postavená gigantická mateřská loď, jež ani nestačila otestovat všechny své systémy (náplň první mise) a hned musela utéct před útokem, aby postupem času začala shromažďovat mocnou armádu k odstartování protiofenzívy. Do příběhu se navíc zapletou mnohá tajemství, která musí Hiigarané odhalit, aby se dozvěděli, jak to vlastně bylo s jejich exilem a předky.
Příběh vypráví černobílé animace a také o mnoho lepší in-game záběry s mluveným slovem doplněným titulky. Děj má příjemný spád, místy se ovšem táhne až s umělou přímočarostí – řada věcí se děje jen tak bez příčiny; polopatické vysvětlení některých souvislostí znehodnocuje lehce tajemný nádech hry, a tím člověku předkládá některé zvraty v příběhu patřičně přežvýkané. Přesto děj vytváří poutavou atmosféru, díky níž se hráč nenásilně přenese do prostředí Homeworldu 2 a hltavě se zakousne do plnění úkolu – a to umí málokterá RTS.
Náplň misí s prošlou trvanlivostí
Novinky či snad originální nápady se konkrétně v náplni misí hledají těžko – zatímco například ovládání přineslo zásadní a ryze pozitivní změny, úkoly se vesměs odehrávají v duchu „zničit všechny“. Mise většinou začínají nějak nepředvídaně nebo nápaditě, nicméně skoro pokaždé se zvrtnou v bezhlavou honbu za nepřátelskými krky. Naštěstí není třeba hledat zbylou zatoulanou lodičku nepřítele a hra po splnění posledního úkolu přenese hráče do další mise i s jeho flotilou a zdroji. Škoda jen, že lodě nedostávají zkušenosti, čímž by měl člověk aspoň nějakou výhodu proti gigantickým armádám Vaygrů, jež mají leckdy ze začátku takovou přesilu, že se byť i trochu nápaditá mise mění v honbu za přežitím.
Vše jinak nápadně připomíná starý Homeworld a rozhodně by neškodilo přidat nějaké ty nové prvky – opět se válčí ve volném vesmíru, daleko od planet a hvězd, a tím pádem v prostoru neomezeném překážkami. Strategické možnosti se tak radikálně omezují (flotily na sebe nalétávají zásadně přímo tou nejkratší cestou), ale právě díky 3D zpracování se dají kocábky posílat na nepřítele zezdola nebo z výšky – ne, že by to k něčemu bylo, ale bitvy aspoň vypadají atraktivněji. Celkový počet misí se hýbe okolo patnáctky, což by mohlo navádět k malé hrací době, leč díky obtížnosti a velkému počtu úkolů si každý s Homeworldem 2 vystačí klidně i týden. Hlavní kampaň doplňuje skirmish, zatím ale s hrstičkou ne moc zajímavých map, a také multiplayer, jenž se bohužel na testovaných konfiguracích nepodařil spustit.
|
Stíhače, fregaty, korvety a mateřské lodě
Ačkoli se arzenál jednotlivých dvou stran zásadně neliší, Homeworld 2 si na rozdíl od jiných RTS vystačí s tak vyváženou paletou jednotek, že i ten nejprimitivnější, či spíše nejlevnější stíhač najde dokonce uplatnění v misích, kdy se už vesmírem prohánějí mamutí torpédoborci doprovázení tlupou fregat. Každá loď slouží ke svému jasně vymezenému účelu, a aby vůbec v boji ustála pár ran, musí být jednak nasazena ve velkém počtu a jednak na správném místě. Neexistuje žádné sebesilnější plavidlo, které by kosilo nepřátele rychlostí blesku. Tři třídy lodí (stíhače, fregaty a korvety) obsahují vždy několik typů plavidel sloužících pro boj proti ostatním třídám – jednoduše řečeno, jde o takovou vesmírnou parafrázi na kámen, nůžky, papír. Samozřejmě, taková vypasenější fregata ověšená zbraněmi zvládne daleko více práce než pidi stíhače, nicméně jakmile se k ní přihrne roj stíhacích bombardérů, dostane takovou nakládačku, že nemá šanci. Novinkou je rozčlenění větších lodí na jednotlivé subsystémy; největší význam v boji má očesávání výrobních stanic mateřských lodím, čímž se aspoň dočasně zamezí přílivu nepřátelských sil.
Pekelná obtížnost
Ne zrovna originální design misí doplňuje i opravdu přehnaná obtížnost, která z některých úkolů dělá nehratelné scény plné vybuchujících lodí (bohužel těch vlastních), které v moři nepřátelských sil stačí maximálně jednou dvakrát prsknout nějakou tu raketu a ihned jsou sežrány rojem nepřátelských plavidel. Podobný přístup k umělé inteligenci byl už k vidění v Impossible Creatures; a není zrovna moc zábavné se koukat na to, jak si počítačový oponent cucá z prstů desítky a desítky lodí, zatímco člověk poctivě těží z asteroidů a musí si vystačit se svou malou armádičkou. Jelikož v Homeworldu chybí jakékoli překážky, nepřítel přímočaře posílá své kocábky na uzoufaného hráče, jenž se nestačí bránit – AI se sice omezuje na bezhlavé útoky, ale z počátku má takovou přesilu, že tu a tam není možné se prvním náporům vůbec ubránit.
Zdrojů však bývá naštěstí dost, jde hlavně o to vydržet úvodní útoky (což dá docela velkou práci) a následně se pustit do výroby své vlastní armády. Veškerá strategie se omezuje na uvažování nad tím, jestli do útočné skupiny vecpat deset nebo raději patnáct korvet a kolika fregatami je posilnit. Hrubá síla jasně vede a někdy prostě dojde k tomu, že vlastní lodě díky svému počtu překonají obrannou hráz nepřítele a zvítězí. O formace nebo nastavení chování se nikdo starat nemusí, vždyť se lodě v boji stejně rozpadnou a dělají si, co chtějí.
Geniální ovládání
Homeworld by asi nebyl Homeworldem, kdyby si nenesl pro sebe typické ovládání – druhý díl zachází ještě dál, výborně zpracované hlavní menu nebo ikonky jsou jenom jakýmsi předkrmem k přehlednému a intuitivnímu ovládání samotné akce. Druhý díl se už ovládá výhradně myší, a aniž by bylo nutné někam složitě klikat, člověk může v klidu obstarávat základní úkony: posouvání, rotaci a přibližování obrazu a posílání lodí do všech stran. Chvíli dá práci zvyknout si na to, že se pravým tlačítkem určuje cílové místo v horizontální rovině a následně levým kliknutím třetí osa, ovšem celý proces je prostý a hlavně rychlý.
Herní rozhraní se celkově zpřehlednilo, průhledné obrazovky s výrobou a výzkumem nezabírají celý obraz, a tak má člověk stále přehled nad situací. Méně používanější funkce (formace, nastavení chování, seznam počtu a typu vyprodukovaných jednotek atd.) se pak schovávají ve výsuvných panelech a nikdy proto nepřekážejí. Minimapu nahrazuje jednoduchý radar, který v symbolických ikonkách znázorňuje polohu a typy lodí.
Pestrá grafika, pestrá hudba
Technické zpracování, jak už bývá u Relicu pravidlem, je výborné a už díky efektně vybuchujícím korvetám, kolem nichž prolétávají stíhače táhnoucí za sebou světelnou čáru z motorů, přiláká Homeworld 2 i ty, kteří holdují náročnější zábavě. Některé mise spočívají v bezduchém (ale nádherném) koukáním na to, jak mateřské lodě na pozadí barevných mlhovin posílají do vesmíru nová plavidla nebo jak fregaty mocnou raketovou palbou očesávají menší lodičky. Místy hra spíše připomíná film – člověk jej pouze spustí výrobou své armády a nastavením cíle útoku a pak sleduje obrovské bitvy s oslnivými světly a originálně nadesignovanými loděmi. Hudbu zajišťuje živě nahraný sountrack s melodickými motivy držícími atmosféru i v místech, kde se Homeworld 2 opakuje nebo kde hráče bublá překypující obtížnost.
Větší polovina fandů původního Homeworldu se v diskusních fórech vyjádřila, že pokračování je hezká podívaná plná kvalitních efektů a dobré hratelnost, ale že od druhého dílu čekali víc. S tím se dá stoprocentně souhlasit, snad by se mělo ještě dodat, že Relic ani nemohl přijít s ničím extra novým – systém hry se jasně osvědčil a nebyl důvod jej zásadně měnit. Design misí nebo umělá inteligence působí zastarale, nicméně známé prostředí a kvalitní hratelnost spoustu lidí donutí, aby Homeworld 2 dohráli jedním dechem.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 462 čtenářů
Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us
Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...
Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí
Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně
Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...
Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky
Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova
V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...
Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák
Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...
Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry
Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...
Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost
Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...
PRVNÍ DOJMY: Stellar Blade nabízí daleko víc než jen sexy zadek hlavní hrdinky
Po první hodině strávené v nelítostném světě akční hry Stellar Blade můžeme být zatím spokojení....
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!