Co si představíte, když se řekne hooligans? Když si odmyslím menšinu skutečných computerových vytvrdlíků, kterým sport neříká skutečně vůbec nic, zůstane nám jasná a velmi nelichotivá představa. Extrémní jádro fotbalových fanoušků, které většinou sport vůbec nezajímá a jejich jediným cílem je destrukce, výtržnictví a další bohulibé činnosti. Skupinky těchto individuí jsou hlavním důvodem, proč se o fotbalu mluví stále častěji jako o pokleslém sportu, ostatně kde jinde máte možnost čas od času po zápase (zvláště pokud domácí tým prohraje) vidět převrácená a zdemolovaná auta, desítky vrhaných dlažebních kostek nebo nedej bože dokonce mrtvé? A právě do role vůdce hooligans vás postaví hra, která se svojí brutalitou a kontroverzí nepochybně zařadí po bok takových es jako Grand Theft Auto nebo Carmageddon.
Dvě výše zmíněné hry mají jednu společnou vlastnost – jsou do značné míry politicky nekorektní a v době svého vydání proti nim významně brojili moralisti. Výsledek byl samozřejmě příznivý pro výrobce – hrám se udělal zadarmo nesmírný hype a každý si je chtěl zahrát. Spojovaly je však i další faktory. Především byly obě brané se značným nadhledem a humorem, Carmageddon byl skutečně všechno jen ne realistický a Grand Theft Auto se svojí comicsovou grafikou taky nedávalo zrovna přesvědčivý návod „jak se stát zločincem“. Hooligans je ale něco docela jiného. Grafika se ani náhodou nesnaží být humorná a nadnesená, stejně tak vaše cíle jsou nepříjemně konkrétní – a to přesněji opít se, vyloupit, zabít, utéct. Chybí tu prostě jakýkoliv náznak nadsázky, hra je pojata smrtelně vážně a něco jako zábrany je jí cizí. Moralisti tentokrát dostávají do rukou skutečně mocnou zbraň a zatím se jim daří ji používat. Ve většině zemí si totiž Hooligans nekoupíte jinak než přes internet, k prodeji v běžných obchodech se zatím odvážil málokdo.
Pojďme se už ale podívat na hru samotnou. Zpracovaná je jako real-time strategie z pseudo 3d pohledu, kdy dostanete na začátku mise několik jednoduchých úkolů a můžete se směle pustit do akce. Nepřipomíná vám to nic? Ale ano, vzpomeňte třeba na Syndicate nebo Gender Wars (obě hry byly ostatně také velmi kontroverzní, zvláště Gender Wars se svým námětem krvavé války pohlaví). Ve stejném stylu se budou odehrávat i Hooligans, ale většina akcí není prováděna standardně, nýbrž „trochu“ násilnější cestou. Na začátku první mise si zahrajete tutoriál a věřte mi, že budete rozhodně překvapeni. Potřebujete peníze? Žádný problém, nejbližší obchod nemá zrovna výkonný alarm a těch pár set euro ukrytých uvnitř se vám bude jistě hodit. Okruh bojovníků se ztenčuje a potřebujete doplnit zásoby? Jak prosté – jednoduše se nakvartýrujte do nejbližšího restauračního zařízení a jistě na nějaké ochotné posily narazíte. A když už u toho budete, proč třeba nekoupit vašemu mužstvu pár rund piva, ať mají trochu bojovnější náladu! Další akce typu házení dlažebních kostek, destrukce všeho možného okolo atp. už snad ani nemusím dále popisovat.
Samozřejmě hlavní náplní vašeho času budou boje. A nebudete na ně rozhodně sami, tak si probereme jednotky, jejich vlastnosti, zbraně a podobné vychytávky. Typů jednotek je ve hře pět. Ano, čtete dobře. Výběr je prostě úžasný, na druhou stranu, pořád lepší, než kdybychom najímali např. „hooligana s krátkými vlasy“, „hooligana s delšími vlasy“ atd. K dispozici vám v místních hospodách bude následující squadra – Rat (pro boj nepříliš použitelný fanda, ale rychle běhá a hodí se pro vylupování obchodů), Raver (v zářivě zeleném 
kompletu oblečený maník, kterého naopak nevyužijete k ničemu jinému než je boj – i ten mu ale moc nejde), Hooligan (s kuklou na hlavě, vrhá po nepřátelích dělbuchy a podobné hračičky), Biker (pořádný harleyář, který jako jediný umí pořádně ovládat dopravní prostředky) a nakonec Bulch (vyholení hardcore hooligani, mimochodem s pořádným pivním mozolem). Mimo toho máte také k dispozici leadery, což jsou vůdčí postavy jednotlivých skupinek a pokud vám všichni zemřou, máte dobojováno. Jsou povětšinou dost slabí a využijete je hlavně k povzbuzení do boje pomocí vyřvávání hymny vašeho oblíbeného týmu. Zbraně, které si nakupujete (ano, skutečně je nekradete – dost mě to překvapilo) nejsou nijak extravagantní. Baseballky a řetězy jsou klasika, nejvýše se dočkáte pistolí, nic údernějšího se nekoná. K tomu si ještě můžete připočíst dlažební kostky, povalující se čas od času na ulici.
Už jsem výše nakousnul, že Biker si může zajezdit s dopravními prostředky, ale jak již tušíte, rozhodně s nimi nebudete vyrážet na nedělní vyjížďky do přírody. Hlavní použití má totiž automobil jako smrtonosná zbraň – vydrží sice jen chvilku, ale i za omezenou dobu se dá s jeho pomocí přejet naprosto nehorázné množství nepřátelských hooligans nebo policistů. Ti jsou ve hře také přítomni, nejsou to ale zrovna bůhvíjací drsňáci a většinou s nimi nejsou velké problémy. Pokud však jdete proti přesile, postupně vám jednotlivé bojovníky zatknou a máte po rybičkách.
Časem zjistíte, že spoléhat se na kombinaci a taktizování je k ničemu, jak ostatně sami autoři potvrzují. Prostě a jednoduše – čím větší skupinka složená pokud možno přede
vším z Bulchů, tím lépe. Jednotky mají totiž několik vlastností typu loajalita, zlost, opilost, zfetovanost atd. Mezi nimi však figuruje i strach a pokud máte obrovskou skupinu čítající 20 a více hooliganů, většinou si ani nezabojujete, protože před vámi ustrašení nepřátelé prostě zdrhnou. Zbraň je to ale dvojsečná, protože funguje i na vás. A tak pokud si s několika hooligany vyrazíte na mnohonásobně větší nepřátelskou bandu, prostě se vymknou kontrole a dají se také na útěk. Boje komplexně jsou dost ošemetná záležitost. Nejen kvůli nemožnosti otáčet s mapou, díky čemuž často doslova bojujete, ani nevíte jak, ale především kvůli naprosto úděsné AI. Pokud se vám povede dostat se oponentům do zad, máte vyhráno. Můžete klidně kosit jednoho po druhém a okolostojící kolegové proti tomu neudělají zhola nic. Když máte štěstí můžete to samé praktikovat i zepředu, ale pouze pomocí dlažebních kostek. A aby nebylo toho chaosu málo – jednotky se ovládají pomocí pop-up menu, které se objeví po přibližně sekundovém podržení pravého tlačítka na myši. To není úplně špatná idea, ale zkuste s tím něco vymyslet uprostřed bitevní vřavy. Jakákoliv možnost hooligany ovládat zcela odpadá a vy se můžete jen bezmocně dívat a doufat, že jejich počet na konci nebude nulový.
Možností, jak si zahrát moc nedostanete. Nečekejte žádné samostatné mise ani nic podobného, můžete si projet pouze kampaň sestávající z 11 středně rozsáhlých levelů, nebo si zkusíte multiplayer. Ten situaci zrovna dvakrát nezachraňuje, módů sice dostanete na výběr dost (například Last Man Standing nebo kuriózní Drink It, kde se doslova chlastá na body), ale po krátkém prozkoušení s nebohým kamarádem mohu čestně prohlásit, že mnohem zábavnější je i prapradědeček dnešních her, Tunneler. Co ještě zmínit? Mezi jednotlivými levely, roztroušenými po šesti státech, se dočkáte krátkých a silně průměrných filmečků, které nepůsobí věrohodně ani s oběma očima zavřenýma a slepeckými brýlemi na nose k tomu. 
Potěšitelná je snad jediná věc, a to loading před započetím mise, který je zpracovaný skutečně skvěle – mohu prozradit, že se dočkáte variací na známé songy ve značně podnapilém podání :-)
Na konec jsem si nechal technickou stránku věci – ta je opět silně rozporuplná. Nepochybuji, že se někomu grafické zpracování bude líbit, ale v pohybu je to o dost horší než na obrázcích. Většina předmětů je tak titěrná, že vůbec nejde rozpoznat, animace postav i automobilů jsou otřesné a neskutečně cukavé. Pokud se však rozhodnete se pouze kochat okolní krajinou, stěžovat si nebudete. Hudba je takový prapodivní hard rock, který mi zrovna moc nesednul. Zvuky jsou na nadprůměrné úrovni, řev oponentů i vašich svěřenců je velmi věrohodný a i další perličky typu vrh kostkou jdou ocenit jako celkem povedené.
Co říct o Hooligans na závěr? Je to těžké – velmi rozporuplný námět by se dal překousnout, pokud by to hra samotná nahrazovala excelentním grafickým zpracováním nebo hratelností, od které byste se nemohli odtrhnout. Bohužel se s ničím takovým nesetkáte, a tak nezbývá než konstatovat, že pokus o popularizaci jedné zvrhlé zábavy autorům zrovna nevyšel a místo toho vznikl nezábavný paskvil, který si jen těžko najde místo ve vaší herní sbírce.
| Hooligans: Storm over Europe | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
