Hráli jsme ve čtyřech lidech. Jeden hráč se snažil utéct, zbylí tři jej pronásledovali v ulicích. V okamžiku, kdy se některému hráči podařilo narazit do honěného, stal se pronásledovaným on. Vyhrává ten, kdo v daném časovém limitu utíká před pronásledovateli nejdéle. Proklouznout spletitými uličkami velkoměsta není snadné, k cíli vás ale bezpečně naviguje mapa a šipka, ukazující pozici pronásledovaného.
Pronásledovatelům usnadňuje stíhání možnost kdykoliv se přepnout do jakéhokoliv auta v dosahu. Stačí stisknout tlačítko, pohled se oddálí, čas zpomalí a vy si vyberete jiný vůz. To se hodí například pro rychlou změnu směru (je to rychlejší než se otáčet v autě) či vybruslení z nějaké obtížné dopravní situace. Honičky tak jsou velmi dynamické, což je velké plus.
Mimochodem, ať jedete v jakémkoliv voze a jakoukoli rychlostí, hbití chodci před vámi stačí vždy uskočit. Milovníci masakrů chodců mají smůlu.
Pokud ovšem pomineme funkci rychlé změny vozu, působí Driver jako obyčejná hra, a to jak po stránce jízdního modelu, tak zpracování velkoměsta.
Nezbývá než počkat, jak zajímavé příběhové mise na nás autoři chystají. O výsledku se přesvědčíme už 2. září na PC, PlayStation 3, Xbox 360, Wii a 3DS, kdy Driver: San Francisco vychází v Evropě, na PC s českými titulky.
