On-line prodej her bez fyzických nosičů slaví jedno vítězství za druhým. Sony chce prodávat nové hry přes internet ve stejný den, v jaký zamíří do obchodů. Microsoft začal prodávat akční hit Halo Reach bez nutnosti cesty do prodejny. Na iTunes je kultovní retro předělávka Speedball 2 pro iPad i iPhone za 20 korun. A na distribuční službě Steam je každý týden jiná brutální sleva. Radost z nových možností nákupu, ke kterým stačí platební karta a rychlý internet, ale může brzy skončit. Už teď máme důvod k obavám.
1. Šílené ceny
Microsoft začal prodávat Halo Reach on-line přes službu Xbox Live. Zní to jako velká zpráva, ale skutečnost je tristní. Microsoft chce po hráčích za půl roku starou hru 50 amerických dolarů. Stejná hra, ale s plastovou krabičkou a papírovou brožurkou, se přitom dá koupit přibližně za polovinu, pokud jste ochotní chvíli hledat v on-line obchodech, nebo vyrazit do nejbližší klasické prodejny.
Steam
Cena Halo Reach na službě Games on Demand pro Xbox 360 je jen příklad za stovky dalších her, u kterých on-line prodejce nezaregistroval snížení cen v běžném prodeji. Velcí vydavatelé se k on-line distribuci her neuchylují kvůli tomu, aby hráčům usnadnili život, ale aby více vydělali. Ušetří za výrobu a logistiku fyzických kopií a navíc jim nikdo nemůže kazit cenu. V kamenných obchodech je to jiné. Pokud o hru, kterou má obchodník skladem, klesne zájem, prodejce sníží cenu, aby mu v neprodaných hrách neležely peníze.
V případě různých distribučních systémů je to trochu jiné. Je jich sice více a mohou si konkurovat, ale jen do určité míry. Zvláště, když kvůli obavám z pirátství stále více her sází na propojení s jedním on-line systémem, který ověřuje identitu hráčů. Navíc si konkurují i jednotlivé hry. To je trend, který se prosadil v oblasti mobilních her, kde je běžné kupovat i povedené tituly za dvacet korun.
2. Neprodejné přebytky
Digitální distribuce vydavatelům her vyhovuje mimo jiné proto, že jednou koupenou hru už v podstatě nejde po dohrání prodat. Hra je vázaná na účet konkrétního zákazníka. Ze stejného důvodu Electronic Arts ke hrám přidávají jednorázové kódy pro přístup k on-line hraní nebo speciálnímu obsahu jako v případě Dragon Age 2.
Dragon Age 2
Jednou z mála možností, jak systém obejít, je pořídit si pro každou novou hru jiný uživatelský účet. To ale není nic pohodlného, navíc prodej uživatelských účtů zakazují pravidla digitálních distributorů. A to nemluvíme o tom, že další prodej uživatelských účtů vyloženě svádí k podvodům, kdy by majitel hry po přijetí peněz prostě nepředal přihlašovací údaje.
Nemožnost hru prodat nebo odnést do bazaru tímto způsobem zvyšuje cenu her. Pokud jste zvyklí kupovat originálky pro Xbox 360 nebo PlayStation 3, po dvou až třech týdnech od vydání hry zvládnete disk bez problémů prodat za více než 50 procent původní ceny. Ve světě digitální distribuce vás pak hry vyjdou, při současné cenové politice velkých herních firem, dvakrát dráž.
3. Konec obchodníka
V případě, že provozovatel on-line distribučního systému zbankrotuje a vypne servery, mají hráči problém. Pokus o spuštění hry skončí jen hláškou o nemožnosti ověřit identitu hráče/pravost hry a člověku zbudou jen oči pro pláč. Toto riziko je v podstatě nulové u Steamu nebo služeb Xbox Live a PSN, ale menší distribuční služby zkrachovat mohou. Pak je jen otázka, zda trosky odkoupí někdo silnější, kdo přístup ke hrám obnoví.
PlayStation Network
Mnohem pravděpodobnější je, že servery jednou zaniknou s tím, jak se lidstvo posune dopředu k novým technologiím. Nikdo dnes nedokáže říct, zda půjde dnes koupené hry nějak přenést na novu platformu. Pravděpodobné je, že to nebude možné nebo to půjde za další poplatek. I tady existuje zavedený precedent v podobě serverů Electronic Arts, které vypínají podporu on-line hraní pro starší ročníky sportovních her, nebo ukončení podpory on-line hraní na hry pro původní Xbox.
4. Dlouhé čekání
Digitální distribuce znamená možnost nákupu kdykoliv a odkudkoliv. A je to opravdu rychlé, dokud nezačnete stahovat. Moderní hry bez problémů překonají hranici několika gigabajtů (MMORPG Ager of Conan se všemi datadisky na disku zabírá 20 - 30 GB), a stažení je na ADSL přípojce otázkou několika hodin. V případě horšího připojení desítek hodin. Pro spoustu lidí je rychlejší zajet do obchodu nebo využít předobjednávek a v den vydání počkat na pošťáka.
Ještě horší to mají majitelé chytrých telefonů nebo tabletů. Hry pro mobilní platformy mohou mít stovky megabajtů a tahat takové objemy dat přes mobilní síť je prakticky nemožné, protože by hráč brzy narazil na datové limity.
Xbox Live
Několik hodin stahování ale není jediné čekání, které je s digitální distribucí spojené. Spousta her vychází v digitální distribuci později než na discích. To platí hlavně pro konzole a jak ukazuje případ Halo Reach, není to nic příjemného. Čekat na vydání hry půl roku je dost šílené, zvlášť když se prodává za plnou cenu, zatímco fyzická kopie stojí polovinu.
5. Konec skutečných bonusů
Ve srovnání s předchozími nevýhodami digitální distribuce je to skoro nepodstatná záležitost, ale přeci jen: k digitální kopii hry nedostanete stříbrný řetízek s logem hry, figurku hlavního hrdiny nebo plakát na křídovém papíru. Hmotné bonusy ke hrám jsou přitom mezi hráči populární, i když už vydavatelé moc nenabízejí bavlněná trička a soustředí se hlavně na malé drobnosti, které se vejdou do malé krabičky. A i když se fyzické bonusy pojí hlavně se sběratelskými verzemi her, pořád je to z pohledu části hráčů ztráta, stejně jako absence herních krabiček vyrovnaných na poličce.
Vůni čerstvě vytištěné knížky s nejlepšími obrázky ze hry a grafickými návrhy designerů nedokáže nahradit kolekce obrázků a videí, které lze stáhnout k digitální verzi. Stejně tak je něco jiného mít CD se soundtrackem než jen MP3 soubory. Ale pořád je to lepší než aktuální trend, kdy k objednávce digitální verze hry dostanete virtuální předměty, které výrazně usnadňují průchod hrou. Ale taková je realita.
