Na popularitě filmového Pána prstenů se svezla také vlna deskových her. Dnes představený počin, s podtitulem The Confrontation, nabízí pohled na hodně zajímavé strategické zápolení dvou hráčů o osud fiktivní Středozemě. Jeden z nich tedy zaujme roli pohůnků Temného pána, Saurona, druhý se zase zhostí Společenstva prstenu.
Takže na jedné straně najdete kupř. Balroga, jeskynního obra, prstenové přízraky či Sarumana. Na druhé zase čtveřici malých hobitů, Aragorna či Gandalfa. LOTR: The Confrontation je přitom opravdu snadno přístupnou hrou, odhlédneme-li od případné jazykové bariéry, kdy pravidla, ani kartičky nejsou lokalizované. Hrou, která na první pohled evokuje legendární Stratego (resp. hru Maršál a špion).
Na herním plánu, rozděleném na několik dobře známých regionů (Kraj, Mlžné hory, Gondor, atd.), totiž proti sobě postupují jednotlivé postavy s různou útočnou silou a dispozicemi. Nicméně soupeř do poslední chvíle netuší, s kým bude mít eventuálně na dalším poli vlastně tu čest.
Vidí před sebou jen uniformní barvu nepřátelské strany, za kterou se může skrývat různě silné nebezpečí. Herní plán je ovšem oproti zmíněnému Strategu výrazně menší a neumožňuje příliš velké manévrování.
Každá figura, vyjma klíčového parametru síly, která při střetu může sehrát stěžejní roli pro vyhodnocení vítěze (poražený pak pro danou hru svou pouť Středozemí končí), má ještě nějakou hodně speciální schopnost. Třeba obrovitá pavoukoidní Odula (Shelob) se po likvidaci jakékoliv postavy z řad Společenstva navrací zpátky k branám Mordoru a může tak dále strážit hranice před nevítanými návštěvníky.
Sem se řadí především maličký Frodo, který v boji nemá velké uplatnění, ale zase je mimořádně hbitý, dalo by se říci nepolapitelný. Základní edice hry sice zvýhodňuje stranu hrající za Saurona, nicméně posláním Společenstva tady je umírat ve prospěch vyššího poslání: pro vyčištění cesty pro malého Froda, který s Prstenem moci pílí k Hoře osudu.
Trochu paradoxně tu Frodovi nejvíc komplikují život nikoliv silné figury, jako černokněžný král, ale ty na první pohled výrazně slabší. Třeba Vrrci, kterým ani agilní hobit nedokáže utéci. Nyní bychom si mohli říci, jak se to vlastně celé hraje.
Po rozestavení figur, které začínají svou pouť na opačné straně mapy, se hráči postupně střídají na tahu. Přičemž tahem se má na mysli aktivita, kdy se jedna vybraná postava musí povětšinou posunout směrem kupředu. Pokud její posun skončí na poli obsazeném nepřátelskou figurou, dochází k boji. Obě figury se následně odhalí a začne střet, kde hraje, jak už bylo výše naznačeno, roli síla té které postavy. Ještě předtím se však musí přihlédnout k unikátním schopnostem. Kupř. takoví skřeti při svém postupu a ataku zabijí vše, co jim přijde napoprvé pod ruku. Ale pouze tehdy, pokud jsou to oni, kdo vede útok.
Na druhé straně je např. Boromir, který jako kamikadze vezme s sebou do pekel jakkoliv silnou nepřátelskou stvůru. Pakliže unikátní schopnosti spor o to, kdo se na herním plánu zdrží ještě o něco déle nevyřeší, musí rozhodnout karty.
Sílu toho kterého jedince totiž ještě lze výrazně umocnit několika kartami pro jednorázové použití (na způsob Dungeon Twisteru), s hodnotami od 1-6 (u temných sil), resp. 1-5 (u Společenstva). Protivníci se přitom musí dobře odhadnout, jakou kartu může soupeř použít. A aby to nebylo tak jednoduché, je tu navrch pár karet hodně speciálních, umožňujících např. ze střetu vycouvat. To se pak eventuálně nasazená vysoká karta na straně protivníka (když druhý použije ono "vycouvání" :-) ukáže jako hodně promrhaná. Opět musím říci, že karetní aspekt vnáší do hry velkou porci napětí, ale také rafinovaného blafování či taktiky. Koho obětovat a kde raději neriskovat? Tady samozřejmě též s přihlédnutím k faktu, že víte, jaké karty už byly použité a jaké postavy soupeři ještě zbývají.
Nicméně dění si tady můžete ještě dále zkomplikovat. Deluxe edice téhle hry totiž nabízí, oproti originálu, příjemný bonus. Mluvím jednak o zbrusu nových tvářích, jež lze nasadit na obou stranách do akce, a potom o trochu jinak disponovaných původních postavách.
V tak zvané Variant verzi hry se přitom síly na obou stranách vyrovnávají, v čemž sehrávají roli nové postavy. Sem patří např. Stromovous, který je v domovském Fangornu mimořádně silný. Na druhé straně barikády je pak takový Glum, kterého je velmi obtížné vymazat z herního plánu. Právě Glum představuje prototyp postavy ideální pro "průzkum terénu", neboť díky svým manévrovacím schopnostem dokáže lokalizovat postavení nepřátelských figur Společenstva, z čehož se samozřejmě dá následně výrazně těžit.
Vedle Variant verze můžete zkusit de facto ještě o stupeň vyšší obtížnost - mající název Draft. Tady totiž lze zkombinovat postavy ze základní a alternativní (Variant) verze hry. Přitom bude jen na vás, na vašem rozhodnutí a uvážení, jak si tady ideálně poskládat družinu.
Soupeř tak má před sebou nejedno velké dilema a hraní dostává další náboj. Takže se můžete velice snadno - na poměrně malém herním prostoru, nadít poměrně velkolepé strategické podívané. Se zjištěním, že taktických možností, vedoucích ke konečnému vítězství vašich sil, je tady opravdu mimořádné množství, a že vám tohle hraní vydrží skutečně na dlouho!
Popravdě, ze začátku mě LOTR: The Confrontation nějak zvlášť nenadchl. Sice jsem ocenil hodně atraktivní dílenské zpracování, ale samotná herní náplň mi přišla krapet jednoduchá. Nicméně s dalšími a dalšími partiemi, kdy jsem do hraní více pronikal a lépe si uvědomil jedinečnost postav a nutnost jejich správného využití na bojišti, jsem téhle strategii začal pomalu, ale jistě přicházet na chuť.
Spolu s dalšími variantami hry, resp. rozšířením postav, ze kterých si tady můžete poskládat unikátní družinu, vzrůstá komplexnost celého představení. A také jeho náročnost. Takže v závěru svého povídání musím dát palec jednoznačně nahoru a doprovodit jej komentářem, že pro fanoušky LOTRA by tahle desková hra měla být povinnost.
Info:
Počet hráčů: 2
Čas na hru: 30 minut
Věk: 12+
Cena: 790 Kč
Oficiální stránka
Za zapůjčení děkujeme obchodu Planeta her
