Studii vedl profesor Greg West z katedry psychologie na Montréalské univerzitě. Vědci zkoumali 26 hráčů a 33 nehráčů, kteří se pokoušeli zorientovat v digitálním bludišti. A obě skupiny pro řešení problémy volily zcela jinou taktiku.
Hráči se spíše pokoušeli zapamatovat postup labyrintem. Cílem bylo vědět, kdy a kterým směrem zahnout. Nehráči se oproti tomu častěji snažili využívat orientačních bodů, podle kterých odhadovali další cestu.
Strategii zapamatovat si přesně cestu využívalo přes 80 % hráčů a pouze 42,42 % nehráčů. S nervovými chorobami to souvisí tak, že memorizace využívá hlubokou oblast šedé hmoty v hemisférách koncového mozku (striatum) a využívání smyslů (tedy momentální orientace podle klíčových bodů) zapojuje hipokampus.
Mezi šedou hmotou v obou částech existuje opačný vztah. Pokud tedy máte více jedné, ubývá té druhé. A menší obsah v hipokampu vědci již v minulosti propojili s nemocemi jako jsou schizofrenie, demence či například Alzheimerova choroba.
Greg West k tomu prohlásil: „Od roku 2003 výzkum hlásí kognitivní přínosy z hraní videoher, které bychom mohli využít ke zpomalení stárnutí mozku a postižených lidí (třeba těch, kteří trpí demencí v raných fázích).“
West však dodává: „Lidé tvrdí, že ty hry jsou dobré a my říkáme: ‚Hele počkejte. Může v tom být i vážné riziko.‘ Nechci panikařit. Říkám: užívejte videohry, ale užívejte je s rozumem a nečekejte, že vám zlepší nějaké kognitivní schopnosti.“
Vedoucí studie si uvědomuje, že je téma nejprve třeba důkladněji prozkoumat. Výzkum například nesvědčí nic o příčinách, pouze o obecných vztazích.
Na studii upozornil britský server Eurogamer.
