Účelem japonské počítačové hry RapeLay je jediné: v roli sexuálního maniaka znásilňovat dívky a ženy. Než k tomu ale dojde, můžete si je ještě detailně prohlédnout a pochopitelně i virtuálně osahat. Hráč získává body za úspěšně provedené akty sexuálního násilí, jako je sledování dívek v příměstských vlacích či znásilňovaní panen i jejich matek.
V Austrálii, která je obecně známá značně přísným systémem posuzování videoher, ji proto zakázali, ale právě tento krok vzedmul mohutnou vlnu nárůstu popularity tohoto titulu.
Virální šíření povědomí o této hře došlo dokonce tak daleko, že internetoví cenzoři volají po zablokování webových stránek, které tento titul nabízejí. K těmto hlasům se přidává i Karen Willis z NSW Rape Crisis Centra. Tvrdí, že existence materiálu jako je RapeLay dokazuje, že zavedení internetových fitrů je nezbytné.
V širším kontextu se kauzy účastní i vládní instituce. Ministr pro komunikace Stephen Conroy již delší dobu vede válku s internetovými giganty jako například Google, aby bylo možné obsah typu RapeLay na internetu zablokovat kompletně pro všechny Australany. Jistou ironií ovšem je, že v anketě na jeho stránkách se 96% z 45 tisíc respondentů vyjádřilo proti tomuto návrhu.
Hru RapeLay stáhly ze své nabídky i velcí internetoví prodejci Amazon či eBay a značně aktivní v tomto boji byly i organizace bojující za práva žen, jako například Equality Now. Všechny pokusy se ale ukázaly jako značně kontraproduktivní, protože popularita hry tím jen vzrostla.
Advokátka Nina Funell, která zastupuje oběti sexuálního násilí, se obecně staví proti online cenzuře, ale RapeLay je už i na ni trochu moc: "Tyto hry jsou zvrácené a pro oběti je značně stresující vedět, že kolem nich existují hráči takovýchto her a že žijí ve společnosti, která sexuální násilí akceptuje a toleruje."
Na druhé straně barikády stojí Colin Jacobs, mluvčí skupiny Electronic Frontiers Australia, která hájí zájmy internetových uživatelů. Podle jeho názoru by hry jako RapeLay mohly vypadat jako pádný argument pro zavedení internetových filtrů, ale ve skutečnosti to podle něj stejně nebude fungovat. Ti, kteří budou mít o podobný obsah zájem, totiž budou umět všechny filtry obejít.
"Hry jako tato budou vždy reprezentovat pouze velmi malou část. Hlavní část zodpovědnosti ale pořád leží na rodičích, kteří mají zajistit, aby se jejich děti k něčemu podobnému nedostaly," uzavírá Jacobs.
Podobně to vidí i Scott Ludlam z Greens Communications: "Jakmile zablokujete adresu s tímto obsahem, objeví se okamžitě někde jinde." Karen Willis ale tvrdí, že když bude někdo umět filtr obejít, tak to neznamená, že není funkční. "Můj otec říkává, že zámek zastaví pouze poctivého člověka. Takže když budeme mít filtr, tak zabrání velké většině lidí, aby se dostali k nežádoucímu obsahu.
Výrobce hry, japonské studio Illusions, se nařčením brání tvrzením, že hra byla vytvořena pro domácí trh, kde neporušuje žádný zákon. Je ale v rozporu s nařízením skupiny Ethics Organization of Software, v němž se ustavuje zákaz sexuálního násilí ve hrách. Jedná se ale pouze o jakousi formu samoregulace, a tak není toto ustanovení nijak právně vymahatelné.
