Doba, kdy jsem cítil potřebu každému vysvětlovat, že hraní počítačových her není jen pro zakřiknuté děti a latentní sadistické psychopaty, už je naštěstíza mnou. I široká veřejnost už pochopila, že fakt, že si pro odreagování po večerech postřílíme pár virtuálních nepřátel, z nás ještě nedělá potenciální kriminálníky a hry přijala jako akceptovanou výplň volného času.
Jenže spousta lidí se nehodlá spokojit ani s okřídlenou frází „kdo si hraje, nezlobí“ a svůj koníček se snaží využít i pro páchání dobra. Pojďme se podívat na několik případů, kdy hry nejen že neškodí, ale vyloženě pomáhají.
Zaplať, co můžeš
Humble Bundle už není dávno jen o nezávislých hrách. Kromě titulů od velikých vydavatelů se v něm objevují i knihy nebo software.
Tou nejpřímočařejší a také patrně nejznámější formou pomoci je digitální obchod Humble Bundle. Ten funguje na principu zaplať, kolik chceš/můžeš a vyber si, kam odeslané peníze půjdou. Tento model se hodně podobá klasickým charitativním bazarům, známým i z „obyčejného“ světa. Autoři her poskytnou svá díla pro dobrou věc a část výdělku jde na dobročinné účely. Jelikož nabízené tituly mají skutečnou hodnotu, láká Humble Bundle i lidi, které filantropický aspekt věci vůbec nezajímá, protože prostě za málo peněz dostanou hodně muziky. Nabídka her se mění přibližně každý měsíc, stejně jako podporovaný projekt. Aby se zabránilo vykukům, kteří si model “zaplať, co můžeš“ pletou s „berte si, je to zadarmo“ bývá vždy katalog odstupňován do tří částí a celou nabídku dostanou jen ti, kteří se svým příspěvkem přehoupnou přes průměrně darovanou částku.
Z původně drobného projektu se stal obrovský kolos, který se už dávno nesoustředí jen na nezávislé tituly. Například díky Humble Origin Bundle, do kterého poskytla hry firma Electronic Arts, se povedlo vybrat 8 milionů dolarů (cca 185 milionů korun). Je to klasická win-win situace, která v charitě funguje odjakživa. Obdarovaná organizace dostane spoustu peněz, zatímco firma si zlepší image v očích veřejnosti. A v tomto případě také pomůže propagovat svůj rozjíždějící se internetový obchod.
Zapoj se i ty
Games Done Quick je perfektní událsotí, která spojuje příjemné s užitečným.
Dalším významnou formou pomoci představují různé speciální akce, uspořádané kvůli konkrétním projektům. Ty fungují na principu tzv. „maratonů“. To znamená, že pořadatel vyhlásí událost, do které se poté může přihlásit kdokoliv a už jen tím, že se zúčastní, svým způsobem pomáhá. Tyto události jsou totiž divácky atraktivní a čím víc lidí na události participuje, tím víc lidí poté také přispěje na charitu. Peníze poté tečou nejen od sponzorů, ale i od lidí sledujících oblíbené hráče. Je to stejný princip, na kterém vydělávají klasičtí streameři a youtubeři.
Zmínit můžeme například akci Extra Life, jejíž účastníci hrají 24 hodin v kuse a výtěžek jde na dětské nemocnice. V loňském ročníku se díky 50 tisícům hráčů, kteří se do akce zapojili, podařilo vybrat bez mála 10 milionů dolarů (cca 230 milionů korun). Ještě slavnější jsou každoroční Games Done Quick, což je největší událost ve světě speedrunningu. Za dobu své existence již vydělal více než 10 milionů dolarů, které šly například Lékařům bez Hranic nebo na prevenci rakoviny.
Hry místo analgetik
U her se skvěle zapomíná na každodenní problémy. Což se hodí nejen v případě, že jste upoutáni na nemocniční lůžko.
Doteď jsem popisoval vlastně jen inovativní metody víceméně klasických dobročinných sbírek. Ono to ale není jen o penězích. Pomáhat potřebným totiž mohou videohry samy o sobě. Lidé nemocní či vážně postižení mají život komplikovaný v tolika faktorech, které si ani neuvědomujeme, že fakt, že si nemohou zahrát videohry, působí neskonale banálně. Jenže občasný únik mimo starosti všedního dne potřebují ještě více než my ostatní a videohry jsou kvůli své podstatě jednou z těch nejlepších forem odreagování.
Ve virtuálních světech můžeme být kýmkoli chceme a dělat si co chceme, díky moderním technologiím pak zároveň být i v kontaktu s lidmi z celého světa. Není to zrovna nejlevnější záležitost a ne každý si hry může dovolit. Proto existují organizace jako třeba britská Get Well Gamers, které distribuují konzole do nemocnic či dětských domovů. Pozitivní stav mysli je pro rychlost léčení důležitým faktorem a je prokázáno že hraní prokazatelně pomáhají překonat bolest.
Chceme také hrát
Byť „mačkání tlačítek“ příliš námahy nevyžaduje, pro některé se i tak jedna o nepřekonatelný problém. Pro takové tu jsou organizace jako Able Gamers.
Ve virtuálním prostoru jsme si všichni rovni, jenže co když vám ve vstupu do něj brání překážky? Ono i tak prostá věc jako uchopení gamepadu či myši není samozřejmost, kterou zvládne každý. V takových případech jsou tu organizace jako Able Gamers nebo Special Effect, které se zabývají tím, že pomáhají vážně postiženým jedincům digitální zábavu zpřístupnit. Ať už se jedná o různé fyzické modifikace klasických ovládacích prvků, aby mohli hrát konkrétní lidé se specifickým druhem postižení, tak vývoj nových technologií (např. ovládání očima) či „jen“ poradenské služby. Profesionálové z těchto nadací mají přehled, které tituly jsou vhodné pro lidi s různými druhy postižení, recenzují hry z pohledu náročnosti ovládání a dokonce má jejich hlas dostatečnou váhu, aby mohli působit na samotné vývojáře. Ti pak do svých her zapracovávají co nejvíce možností, jak hraní postiženým zpříjemnit. Able Gamers a podobní sice nenaučí beznohé chodit a slepé vidět, dokážou však vyčarovat úsměv na tváři i tam, kde se to vzhledem k okolnostem zdá nemožné. A to vůbec není málo.
Hráči opravdu nejsou jen asociálové starající se ve svých temných doupatech jen sami o sebe a páchané virtuální násilí nijak nesnižuje schopnost empatie a soucitu. Zábavní průmysl přitom umožňuje daleko kreativnější formy pomoci než „obyčejné“ sbírání do kasiček.
