|
S příchodem nového století se z počítačových her stala masová záležitost, ve které proudí miliardy dolarů, vyvíjí je několika set členné týmy a to i pár let a rozpočet jedné hry se počítá v milionech dolarů. Není proto divu, že si vývojářská studia začala licencovat některé knihy, do jejichž světů by zasadily nové tituly. Plynou z toho určité výhody. Za prvé si stejnou obchodní značku (knihu) nemůže zaregistrovat už nikdo jiný, za druhé lze ke hraní přilákat i lidi, kteří je nikdy předtím nehráli, ale dobře znají knižní předlohu.
Sci-Fi
Nelze začít ničím jiným, než Dunou od Franka Herberta. Her na toto téma vznikla celá řada, ale nejznámější jsou pouze první dvě. 
První vyšla v roce 1992 z dílen francouzských Cryo Interactive a nesla prostý název Dune. Jednalo se o povedou adventuru s prvky strategie a díky tomu, že o osm let dříve vznikl pod taktovkou Davida Lynche stejnojmenný film, převzala z něj hra tváře hlavních hrdinů, design lokací a podobně. Hlavní hrdina Paul Atreides měl nelehký úkol, vyhnat zlé Harkonneny z planety Arakkis, na které se těžilo vzácné koření, zatímco se ještě musel starat o management vojska a těžby. Ten pravý boom měl teprve přijít. Souběžně s vývojem výše zmíněné hry totiž probíhal v legendárních amerických Westwood Studios vývoj jiné hry na toto téma a protože vyšla až v roce 1993, byla k ní přidána číslovka dvě. Dune 2: The Battle for Arakkis (někde také Dune 2: The Building of a Dynasty) znamenala doslova revoluci v počítačových hrách, protože položila základ všem realtime strategiím jako Warcraft nebo Age of Empires. Westwood při vývoji zariskoval a odklonil se zcela od dějové linie knihy, se kterou má společné pouze místo. I přesto hru čekal masový úspěch a několik pokračování.
Na obrazovky osobních počítačů se v roce 1997 dostal i Blade Runner a to díky stejnojmennému filmu, který natočil Ridley Scott v roce 1982 na 
základě novely Sní androidi o elektrických ovečkách? (Do Androids Dream of Electric Sheep?) od Philipa K. Dicka. Hra opět z dílen Westwood Studios se odehrávala současně s filmovou předlohou a vtělila hráče do lovce replikantů, jakým byl i filmový Rick Deckard (Harrison Ford), ale ve hře se nikdy nepotkali. Hra byla na svoji dobu velice pokročilá a nabídla hráči např. nelineární příběh, propracovanou inteligenci a design vedlejších postav. I přes vysoká hodnocení herních kritiků nebyla příliš komerčně úspěšná.
Herní podoby se dočkala i Hvězdná pěchota (Starship Troopers) od Roberta A. Heinleina a to v podobě stejnojmenné a celkem povedené realtime strategie v roce 2000. Díky filmové předloze měli hráči možnost se podívat na některá místa z filmu, ale jinak se hra držela převážně knižní předlohy, tzn. několik málo vojáků v obrovských skafandrech, kteří získávali zkušenosti a vymýšlení strategie 
proti mnohonásobné přesile. I přes své nesporné kvality se ale ze hry prodejní hit nestal a celkem rychle se na ni zapomnělo. Oživit nápadité téma války proti agresivním broukům se pokusili vývojáři koncem roku 2005, kdy vyšla 3D akční hra se stejným názvem, tedy Starship Troopers. Bohužel se jednalo o víceméně podprůměrný titul, který trpěl nudnými pasážemi a velice špatnou optimalizací. Navíc si bral za vzor pouze filmovou předlohu a na knihu autoři tak nějak zapomněli.
Jules Verne bude poslední spisovatel sci-fi, kterého zmíníme. Na základě jeho tvorby měli hráči možnost si v několika posledních letech zahrát několik víceméně kvalitních her, konkrétně The Mystery of the Nautilus (2002), Journey to the Center of the Earth (2003), Return to Mysterious Island (2004) a Voyage (2005). Ve všech případech se jednalo o klasické „point-and-click“ adventury s poutavým příběhem, hezkou grafikou a jednoduchým ovládáním. Své místo mezi hráči bezpochyby mají.
Fantasy
Začněmě tím nejznámějším - Středozemí od J. R. R. Tolkiena. 
Díky zfilmované trilogii Pán Prstenů od režiséra Petera Jacksona se Tolkienovo dílo těší ohromné popularitě. První vlaštovkou byla akční adventura pojmenovaná podle prvního dílu trilogie – The Fellowship of the Ring. Hra věrně kopírovala knižní předlohu a Frodo s družinou tak procestoval i ta místa, na něž ve filmu bohužel nezbylo místo. Díky přílišné jednoduchosti, krátké herní době a průměrnému grafickému zpracování se hodnocení herních magazínů držela celkem nízko, stejně jako u druhého dílu (The Two Towers), který už vyšel pouze na konzole Playstation 2. Situace se ale změnila u třetího dílu (Return of the King), který už si vzal pod palec gigant Electronic Arts, koupil filmovou licenci, najal herce a dal se do práce. Ve výsledku dostali hráči hru s hlasy a obličeji skutečných herců z filmové trilogie, se stejnými místy, hudbou a vším, co k tomu patřilo. 
Díky tomu se ze hry stal okamžitě prodejní hit a nutno říci, že oprávněně, protože se jednalo o hru velmi dobře hratelnou a vydařenou, i když celkem krátkou a chvílemi i dost obtížnou. Když manažeři v EA viděli, že na hrách s tématikou Pána Prstenů lze opravdu dost vydělat, dali se do vývoje propracované strategie The Battle for Middle-Earth, která je oprávněně považována za jednu z nejlepších adaptací knihy a filmu do hry. Není proto divu, že v EA začali prakticky ihned po vydání prvního dílu (2004) pracovat na dvojce, která vyšla v roce 2006 a sklidila téměř stejný úspěch, stejně jako datadisk s podtitulem Rise of the Witch-King. Velkou popularitu pomalu získává i čerstvá MMORPG s názvem The Lord of the Rings Online: Shadows of Angmar, podle ohlasů to vypadá slibně. Ze světa Pána Prstenů ale vyšly na PC ještě dvě hry, konkrétně dětská akční adventura The Hobbit a realtime strategie War of the Ring, díky absenci filmové licence o ně však nebyl příliš velký zájem a jejich úspěch byl mizivý. Více o hrách s tématikou Pána Prstenů najdete zde.
Podobným fenoménem jako Pán Prstenů se po zfilmování stal i Harry Potter od Joanne K. Rowlingové. Nová hra vychází prakticky na motivy každého nového dílu a díky popularitě filmové předlohy se prodávají skvěle. Do herní podoby se dostal i pohádkový příběh 
The Chronicles of Narnia: The Lion, the Witch and the Wardrobe z pera Cliva S. Lewise, který se opět těší značné popularitě díky filmu z minulého roku. Hra je díky licenci s filmem velice úzce spjata, je protkána nejrůznějšími intermezzy, ve kterých hráč shlédne krátkou ukázku z filmu a plynule se přesune do hry na tomtéž místě a veškeré lokace jsou navrženy s ohledem na film. Hra přináší výtečně zpracovanou kooperaci mezi všemi čtyřmi sourozenci, která je klíčová k dalšímu postupu hrou.
Z pera ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka pochází fantasy román Noční hlídka, který se později stal námětem pro úspěšné filmové zpracování a také stejnojmennou hru. Jedná se o strategii s prvky RPG a tahovými souboji, která je postavená na enginu oblíbené hry Silent Storm. Bohužel, autoři se dopustili některých chyb a hra je velice lineární, krátká a občas stereotypní, nicméně vyniká i několika zajímavými nápady.
Nepovšimnut nezůstal ani ohromný svět Zeměplochy od Terry Pratchetta. Na motivy této gigantické ságy vznikly tři hry. 
Hra se jmenovala prostě Discworld (1995), její scénář byl zpracován na motivy knihy Guards! Guards! a jednalo se o krásnou kreslenou adventuru s čarodějem Rincewindem v hlavní roli (ve verzi na CD-ROM ho namluvil komik Eric Idle). Druhý díl Discworldu přišel o rok později. Hlavní postava, namluvení i prostředí, to vše zůstalo stejné, pouze příběh byl sestaven podle knih Reaper Man, Moving Pictures, Lords and Ladies a The Last Continent. Poslední hra z tohoto světa vyšla v roce 1999, nesla název Discworld Noir a na rozdíl od svých dvou předchůdců nestavěla na scénáři podle Pratchettových knih, ale měla scénář vlastní, s čímž jsou spojeny i spousty nový postav a míst, které nikde jinde nenajdete. Už se také nejednalo o kreslenou adventuru, ale trojrozměrný svět s polygonovými postavami a předrenderovaným pozadím. Všechny tři výše zmíněné hry byly kritikou velice kladně přijaty a hodnocení každého titulu s pohybují v průměru okolo osmdesáti procent.
Ze starých časů nelze ještě neuvést dungeon Betrayal at Krondor z roku 1993, na jejímž scénáři spolupracoval Raymond E. Feist a jejíž děj se odehrává v jeho světě Trhlinových válek (Riftwar). Feist byl sám velký fanoušek počítačových 
her a na vývoj bedlivě dohlížel, díky čemuž je hra přesně taková, jakou ji chtěl. Hráč na většinu dění ve hře pohlížel vlastníma očima (na svou dobu nijak obvyklá věc) a pohyboval se v trojrozměrném světě. Pokud přišlo na boj, přepnula se hra do pohledu třetí osoby a vše se odehrávalo na tahy. Feist svoji práci odvedl opravdu na výbornou, protože příběh je poutavý a promyšlený a obsahuje vše, co by obsahovat měl od zrady až po jinou planetu. V roce 1997 vyšla hra Betrayal in Antara, ale protože vývojářská společnost ztratila práva na Feistova díla, jednalo se pouze o volné pokračování, se kterým Feist už neměl nic společného. To bylo napraveno o rok později hrou Return to Krondor, na které Feist opět spolupracoval a napsal k ní scénář.
Z nejnovějších počinů také nemůžu zapomenout na Eragona od mladého Christophera Paoliniho. 
Jedná se o akční mlátičku podobnou Návratu krále, ale přestože se jednalo o nadějný titul, kritika ho vesměs moc nepochválila. Průměrné hodnocení na PC se pohybuje okolo padesáti procent a to není mnoho. Zajímavé je, že i přes nižší hodnocení se jedná o titul, který kvalitou prý převyšuje filmovou předlohu a to se zas tak často nevidí.
Nakonec jsme si nechali zmínku o hře, která sice ještě nevyšla, ale podle všech indicií to bude pořádný hit. Máme na mysli Zaklínače (The Witcher) od Andrzeje Sapkowského, kterého už přes dva roky kutí polští vývojáři. Autoři se nenechali inspirovat žádným konkrétním dílem Sapkowského, ale celým jeho světem. Prakticky každé místo, na které hráč ve hře narazí, má původ v některé z četných předloh. Už aby hra vyšla.
Horor
Na poli hororových her takový výběr není - vývojáři si většinou vystačili sami a jen výjimečně si za inspirací zaskočili za nějakým tím spisovatelem. 
Poprvé se tak ve větší míře stalo v roce 2001, kdy podle scénáře Cliva Barkera vznikla hra Undying. Díky možnosti nahlížet do minulosti nebo neustálým tajemným zvukům neznámého původu, měla hra nervy drásající atmosféru a nejeden hráč ji musel občas pozastavit, aby „to rozdejchal“. Celkově se jedná o velice úspěšnou hru a je až s podivem, že si vývojáři vzpomněli na Barkera opět až teď, kdy se pracuje na slibné hororové hře Jericho.
Dalším spisovatelem, jemuž se dostalo pozornosti v počítačové zábavě, je Howard P. Lovecraft. Poprvé pronikl na monitory osobních počítačů už v roce 1992, kdy vyšla legendární akční adventura Alone in the Dark. Její příběh sice není podle žádného konkrétního Lovecraftova díla, ale jeho tvorba designéry značně ovlivnila. Navíc lze ve hře najít knihy jako Necronomicon nebo De Vermiis Mysteriis, které v Lovecraftových dílech skutečně existují. Tak tomu bylo i v o rok později vydané adventuře Shadow of the Comet od stejné firmy. Daleko větším projektem je ale hra Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth z roku 2006. Příběh je napsán primárně podle Lovecraftovy povídky Stín nad Innsmouthem (The Shadow over Innsmouth), ale čerpá i z jeho ostatních knih a povídek. Hra byla kvůli finančním problémům ve vývoji dobrých pět let, což se bohužel negativně odrazilo na její grafice, která je tak zastaralá, kostrbatá a postrádá jakékoliv speciální efekty. 
Naštěstí to hra plně vynahrazuje děsivou atmosférou, poměrně dlouhou hrací dobou a profesionálním designem. Do budoucna už je ve vývoji pokračování podle románu V horách šílenství (In the Mountains of Madness) a také nová hra Call of Cthulhu: Destiny’s End.
O tom, že udělat hru s příběhem od slavného spisovatele není vždy trefa do černého svědčí i tituly jako průměrný Hitchcock: The Final Cut (2002) nebo naprostý propadák Stephen King’s F13 (2000), jejichž kvality strhaly snad všechny herní časopisy a weby po celém světě. Inu, není každý den posvícení…
Z předchozích odstavců je patrné, že zpracovat literární klasiku do podoby počítačové hry není zrovna nic častého a pokud za románem či povídkou nestojí kladně přijatý film, tak ani jednoduchého. Vývojáři přesto neházejí flintu do žita a sem tam vydají nějaký povedený kousek. Bohužel je to z finančních důvodů stále méně časté, ale o to větší je pak radost z finálního produktu. Snad se v budoucnu dočkáme dalších kvalitních her na toto téma.
