Hry týdne:
Fallen City - za město krásnější
Fallen City vypráví příběh padlého města, jehož obyvatelé si žili nad poměry. Dluhy, krach obchodů, opuštěné budovy, všudypřítomná špína a deprivovaní lidé bez naděje. Až se jednoho dne rozhodne malá skupinka obnovit město do původního stavu a vrátit mu zašlou slávu. Vše ale musí začít hezky od píky: uklizením první ulice. Zda se mise podaří závisí samozřejmě jen na hráčových schopnostech. I přes reálné ztvárnění města nevypadají obyvatelé jako lidé, ale jsou to originální chodící krabičky v několika základních barvách. Jen ty nejsnaživější se přitom mohou od ostatních odlišit díky módním doplňkům, které za svou práci získávají.
Hodnocení: 79 %
Soundless Mountain 2 – tady je mi to nějaké povědomé!
Soundless Mountain 2
Ono je to vlastně docela smutné. Proč si vůbec dá někdo tu práci, že svou oblíbenou hru ze známé série vezme, hravě vypreparuje vnitřnosti (tedy příběh) a celé to aplikuje na něco, co sám vytvoří. Jinak řečeno, proč si druhý díl Silent Hillu předělávat do 8-bitové grafiky? Může to vypadat jako pocta této hře, ale proč ji vlastně předělávat krůček po krůčku a velmi přesně kopírovat každý hráčův pohyb v originálu? CTRL+V? Tak jednoduché to jistě není.
Hodnocení: 55 %
Me and My Shadow – kam jdeš ty, tam já chci taky jít
Me And My Shadow
Zpracováním stylová je plošinovka Me And My Shadow. To ale není to jediné, čím zábavychtivé hráče láká. Především ukazuje, že i arkády, které staví svůj úspěch na jednom jediném nápadu, který je originální a nevšední, mohou skutečně velmi zaujmout. Velmi často se stává, že jediný pozitivní aspekt na mnoha arkádách je fakt, že přináší jistý prvek, nějakou finesu, se kterou si hrají a na které staví celou svou hratelnost. Bohužel, když se takto soustředí pouze na onen jeden prvek, dopadá to špatně. Jednoduše vše ostatní zanedbají. To však, světe div se, se nijak netýká Me And My Shadow.
Hodnocení: 90 %
Kitten Catastrophy - o lenosti koťat
Kitten Catastrophy
Ačkoliv je Kitten Catastrophy, co se týče hratelnosti, zcela obyčejná a ničím zajímavá adventura, která by si odnesla možná až podprůměrné hodnocení, je to především pastelové zpracování, které ji činí zajímavou a jaksi neokoukanou. Zaměření na mladé publikum je ze hry cítit na každém kroku. Je to vlastně velmi roztomilé, že se autoři her snaží "vychovávat" budoucí hráče odborníky. Jistá dávka dětinskosti je cítit už jen z příběhové zápletky. Taťka kocour se vrací z velmi úspěšného lovu myší. Přestože tvrdí, že ulovil rekordní počet těchto malých hlodavců, vrací se domů zcela s prázdnou. Asi měl mimořádný hlad.
Hodnocení: 65 %
Solitaire – solitérem až do konce
Solitaire
Solitaire není hrou v pravém slova smyslu, ale umělecky nakloněné jedince zcela jistě nadchne tím, že je tak jiný. Ti z vás, kteří mají za pozitivní své zkušenosti s filmy Davida Lynche, budou u Solitaire "chrochtat" blahem. Se Solitaire je to podobné jako s moderním uměním. Můžete vyjádřit uznání zvláštnímu nápadu a zpracování, dokonce se můžete přistihnout, že se vám některé aspekty možná líbí, ale v konečné fázi jen nevěřícně kroutíte hlavou.
Hodnocení: 70 %
