Ceny médií CD-R dolů
v dohledné době nepůjdou
Ačkoli se na trhu můžete setkat
s přehršlí značek CD-R(W), naprostá většina těchto značek je pouze
obchodních; dané médium přitom obvykle pochází z dílen jednoho ze tří
největších světových výrobců: CMC Magnetics, Ritek a Moser Baer.
A právě indická firma Moser Baer,
která je s 11 % světového trhu na třetím místě za svými dvěma
tchajwanskými konkurenty, včera ohlásila, že vzhledem k ostrému nárůstu
poptávky zvýší ceny až
o 10 %. Moser Baer sídlí v Novém Dillí, disponuje kapacitami
pro výrobu více než jedné miliardy CD ročně a prodává své výrobky za
průměrnou cenu 22 centů do téměř čtyřiceti zemí světa.
Výkonný ředitel Ratul Puri ve středu prohlásil: „V současné době nejsme schopni uspokojovat poptávku a máme objednávky dosahující 140 % naší kapacity.“ Dodal, že rozšiřování výrobní kapacity na okraji Nového Dillí o 45 %, do něhož jeho firma investuje 120 miliónů dolarů, bude dokončeno před termínem. Moser Baer také buduje továrnu v německém Thueringenu, která ho bude stát 60 až 100 miliónů dolarů – má sloužit jednak jako záložní kapacita pro hlavní výrobu v Indii, a také má významně posílit přítomnost firmy v Evropě. Evropa je totiž s přehledem největším odbytištěm jejích produktů; 50 % jde sem, čtvrtina do USA a čtvrtina do zbytku světa.
Pokud sledujete ceny CD-R(W), jistě jste si všimli, že jejich sestup se již před nějakým časem zastavil. Nyní zaznamenáváme bohužel růst (i když velmi mírný) a s tímto trendem (případně stagnací cen) musíme počítat i pro dohlednou budoucnost. Nejedná se samozřejmě o nic dramatického – postiženi budou především „velkokapacitní paliči“, a někteří z nich budou mít třeba další důvod seriózně uvažovat o přechodu na DVD+/-R.
Zdroj: CDRInfo
Léčba fóbií pomocí her Half-life a Unreal Tournament
Mnoho
z nás trpí fóbiemi, a jejich rozmanitost je větší, než si většina lidí
myslí. Do obecného povědomí už samozřejmě pronikly tak běžné pojmy jako je
klaustrofóbie (strach z uzavřeného prostoru), agorafóbie (strach
z velkého otevřeného prostoru) nebo filmovým zpracováním zpopularizovaný
panický strach z pavouků, tj. arachnofóbie. Fóbii lze ovšem sobě či někomu
jinému vypěstovat prakticky na cokoli, stačí jen dostatečné úsilí a/nebo vrozené
dispozice – experimentování v tomto oboru vám vřele nedoporučuji.
Psychologové jsou někdy lidé zajímaví, leč v oblasti počítačů bývají poměrně nevzdělaní. Již za mého mládí však někteří z nich postřehli možnosti, které jejich oboru skýtají počítačové hry, a pokoušeli se jich využít. Příkladem budiž doktor Man, nepřehlédnutelná postavička mých vysokoškolských studií, který se, pokud se dobře pamatuji, snažil pomocí speciální jednoduché hry (snad i bez grafického rozhraní) určit u lidí jejich osobnostní kvocient RAM (v oboru psychologie nejde o operační paměť, ale o Resultant Achievement Motivation – něco jako motivovanost k dosažení cíle).
Stéphane Bouchard a Patrice Renaud z Quebecké univerzity v Kanadě se také rozhodli využít potenciálu počítačových her, tentokrát při léčbě úzkostných poruch. Před dvěma roky konstatovali, že klasické vybavení pro zprostředkování virtuální reality je (a ještě dlouho bude) příliš drahé na to, aby si ho mohl běžný klinický psycholog pořídit do své ordinace, takže zaměřili své úsilí trošku jiným směrem. Povšimli si možností editorů 3D her Half-life (Worldcraft) a Unreal Tournament (Unreal Editor) a pojali myšlenku, že v nich vytvoří prostředí vyvolávající fóbie. Zaměřili se na strach z výšek, pavouků a uzavřených prostor a vytvořili vhodné levely, kterým pak vystavovali (expozice jsou základem léčby) skupinu 60 pacientů s příslušnými fóbiemi.
Virtuální pavouci byli vytvořeni ve WorldCraftu (šest místností s pavouky různých druhů, velikostí a počtů), zatímco Unreal Editor posloužil k vytvoření nebo adaptaci více než 20 levelů s různými elementy provokujícími strach z výšek a klaustrofóbii (malé a velké mosty, budovy, jeřáby, tunely, jeskyně, bludiště, podvodní prostředí atp.). Jako hardware posloužilo Pentium III, Radeon 64, snímač pohybů hlavy Intertrax2 (viz obrázek) a náhlavní displej (HMD) Eye-Glass.
Publikované výsledky čtyř studií provedených výše uvedenými pány v jejich kyberpsychologické laboratoři vypadají velmi slibně – mluví o významném pokroku v léčbě fóbií zúčastněných lidí (včetně dětí). Trochu bych sice polemizoval s Bouchardovou tezí, že i „uživatel s nízkými až středními počítačovými znalostmi je schopen adaptovat prostředí her pro mnoho klinických aplikací“, ale na druhou stranu je fakt, že jsem ještě žádného psychologa nezkoušel vyškolit v Unreal Editoru – třeba se pletu... :-) Tak či onak bude zajímavé sledovat, jak se pro nás za pár let budou naši oblíbení psychologové a psychiatři snažit vytvořit na svých počítačích co největší horory, aby nás jimi léčili. Kdo ví, třeba se z neúspěšných tvůrců herních levelů stanou úspěšní tvůrci fóbiových balíčků pro lékařské ordinace... ;-)
Zdroj: CDRInfo