nVidia začne prodávat další "novou" grafiku
Společnost nVidia prostřednictvím serveru Fudzilla oznámila, že začne výrobcům počítačů nabízet další ze série nepříliš výkonných grafických karet. Tentokrát ponese grafika název GeForce GT 315, ale navzdory pokusům o marketingové zařazení k nové generaci, není na kartě nic zcela nového. GeForce GT 315 bude mít totiž s nedávno uvedenou GeForce GT 220 společného více, než je zdrávo.
Základem karty se stalo jádro GT216, které je vyráběno na 40nm technologii. Pokročilá technologie umožňuje nVidii používat na kartě vcelku obstojné pracovní frekvence. V náročnějších hrách ale rozhodně neobstojí shader procesory – karta jich používá pouze 48. Pokud se spokojíte s nižšími detaily a nepříliš vysokým rozlišením, může karta přesto postačit.
Při pohledu na použité taktovací frekvence nevypadá situace nejhůře. Grafické jádro je podle čerstvě uvolněných specifikací taktováno na 625MHz. nVidia používá na rozdíl od konkurenční AMD oddělenou frekvenci pro jádro a pro shader procesory. Ty jsou zde taktovány na 1360MHz. Pracovní frekvence jsou tedy s GeForce GT 220 naprosto identické.
Jádro podporuje celou řadu pamětí, nicméně nebude se objevovat mnoho variací. nVidia předpokládá, že nejčastěji se bude prodávat varianta osázená pamětmi DDR3. Jediná podstatnější změna, která bude odlišovat GeForce GT 315 od GT 220, je celková velikost paměti. Zatímco na GT 220 se běžně setkáme s 512MB, na novou grafiku chce nVidia osazovat celý 1GB.
Přechod od 512MB paměti k 1GB je ale pouze symbolickým gestem. Grafika s pamětí nedokáže pracovat efektivně a rozdíl ve výkonu bude jen minimální. To co se podařilo dohnat použitou frekvencí 1800MHz, se totiž ztratí na úzké paměťové sběrnici. Ta je bez změny vůči modelu GT 220 a zůstává na 128bitech. Některé zdroje však uvádějí, že paměť bude taktována jen na 1580MHz
Jelikož neprošlo grafické jádro žádnými výraznějšími změnami, nemění se ani sortiment podporovaných technologií. Karta samozřejmě podporuje DirectX 10.1 a u nVidie všudypřítomný PhysX. Laciná konstrukce se však nezapře a v žádném případě není možné kartu provozovat v zapojení SLI.
Podle dostupných informací může být v některých ohledech GeForce GT 315 dokonce horší než GT 220. Referenční karta totiž nebude mít vyveden konektor HDMI, ale pouze DVI a VGA (vyobrazena je ve všech případech současná GT 220). nVidia také mírně zkorigovala spotřebu, která klesla z 58 Wattů na 52 Wattů. Karta díky tomu nepotřebuje přídavné napájení.
A proč se vlastně GeForce GT 315 bude vyrábět? Odpověď na tuto otázku, nám může dát způsob distribuce, kterou pro ni nVidia zvolila. Bude se jednat o tzv. OEM hardware, tedy k zakoupení pouze s novým počítačem. Na rozdíl od zákazníků, kteří vybírají samotnou grafickou kartu podle parametrů, si celé počítače často kupují i lidé, kteří o nich nic nevědí. Pro obchodníky pak není nic snazšího, než vyvolat zdání zastaralosti všech karet série 200 a to nejen GT. Vyostřuje se tak již dost vyhrocený marketing společnosti nVidia.
Vývoj univerzálního procesoru je ukončen
Na samém začátku tohoto týdne potvrdili zástupci Intelu v krátkém tiskovém prohlášení, že byl odložen projekt spojující grafiku a procesor. Jeho výsledkem měly být čipy známé jako Larrabee. Intel přitom už v roce 2008 tvrdil, že je jen krůček od senzace, která by přinesla rychlou grafiku a vysoký výpočetní výkon. Larrabee se mělo objevit také v herních počítačích.
Vývojáři pracující na projektu Larrabee jíž od počátku věřili, že budoucnost je ve vysokém počtu jader. Celá koncepce tak počítala s tím, že procesor bude složen z nejméně šestnácti jader nevalného výkonu. Jejich síla však měla spočívat v univerzálnosti, jelikož jádra by se nedělila na grafická a procesorová. Právě tato myšlenka se ale stala důvodem, proč vývoj nikam nevedl.
Mikrokód Larrabee byl složitý. Podle filozofie Larrabee má plnou kontrolu nad jádrem programátor a ten teprve určí, jak přesně bude využito. Tento přístup byl natolik revoluční, že jen málokdo uvěřil, že se jej podaří snadno prosadit. Larrabee bylo ze strany Intelu značnou spekulací do budoucnosti. Věřilo se, že všechny aplikace bude možné rozložit na velké množství programových vláken. O jejich velmi rychlé zpracování by se pak postarala sladěná smečka jader.
Celé řešení má však jednu nepřekonatelnou slabinu. Jednovláknové aplikace totiž může zpracovávat pouze jediné procesorové jádro. V tomto okamžiku výkon Larrabee klesá téměř na nulu. Zamýšlené prostředky jediného drobného jádra byly totiž na úrovni dnes historického procesoru Pentium první generace. Takt byl samozřejmé vyšší. U veřejně testovaného prototypu byl nastaven 1GHz a uvažovalo se i o dvojnásobku.
Oproti konkurenčním pokusům s integrovanou grafikou přímo na procesor mělo Larrabee i své světlé stránky. I přes problémy podporovalo programy napsané pro architekturu x86 a Intel na něm dokázal spouštět tituly jako Half Life 2 nebo F.E.A.R. Prezentace tehdy běžela v rozlišení 1600x1200 pixelů, nad hranicí 60fps. Budoucí majitelé procesorů Arrandale si o podobném grafickém výkonu mohou nechat jen zdát. Klasické aplikace však Intel možná z opatrnosti neprezentoval.
Ruku v ruce s oslnivým výkonem šla také spotřeba. Předpokládalo se, že jediný čip s hustou integrací jader bude mít i na 32nm architektuře spotřebu až 300Wattů. Dodnes není jasné, zda tento údaj platil pro provoz na 1GHz nebo 2GHz. Zajistit stabilní napájení a dostatečný odvod tepla by ale byl s běžnou základní deskou problém v obou případech.
Je jasné, že v odložení Larrabee na neurčito hrál podstatnou roli také marketing. AMD má v současnosti více než pětinásobně rychlejší grafiky, než jakou dokázalo poskytnou Larrabee. I nVidia je na tom velmi dobře, ačkoliv na herní kartu s jádrem Fermi se ještě čeká. Zprávy z Intelu tedy hovoří o tom, že pro Larrabee nebude už na trhu místo.
Seagate uvede své první SSD disky
Pevné disky založené na technologii SSD se již dávno staly neodmyslitelně součástí některých typů počítačů a už je rozhodně nelze považovat za nedosažitelné zboží. V současnosti je vyrábí celá řada výrobců, kteří ještě nedávno vyráběli pouze disky založené na magnetické technologii. K této skupině se v lednu přidá konečně také známý výrobce Seagate.
První nabídkou založenou na moderní technologii ze strany Seagatu má být řada disků pojmenovaná Pulsar. Disky budou nabízeny v nečekaně velkých kapacitách a to od 50GB až po 200GB. Tomu bude samozřejmě odpovídat i cena, která nebude nízká.
Technologicky je u disků použita kvalitnější topologie pamětí SLC. Seagate slibuje vysoké pracovní rychlosti. Disky mají v reálu dosahovat 240MB/s při sekvenčním čtení. Rychlý bude i zápis, kde tisková zpráva hovoří o 210MB/s v rámci zapisované sekvence. Náhodný zápis se pak pohybuje mezi 160 a 40MB/s.
Všechny disky dostanou dnes nejrozšířenější formát pro SSD a to 2,5". Seagate zatím nepomýšlí na podporu 6Gb SATA a tak je řada Pulsar vybavena rozhraním kompatibilním se SATA II. Seagate slibuje také vysokou životnost, kterou bude garantovat pětiletou zárukou. V oboru SSD disků je to nezvykle dlouhá doba.
Velmi důležitou otázkou je ale cena. Jak zástupci Seagatu přiznali v tiskovém prohlášení, hlavní prioritou byla tentokrát spolehlivost. Lze tak očekávat, že první série SSD disků Seagate nebude cenově dostupná pro domácnosti ani v případě 50GB varianty. K té ale existují cenově přijatelné alternativy.
Zdroje: Dailytech, Digitlife, Fudzilla, HardSpell, HKEPC, Intel, nVidia, Seagate, The Inquirer & Xbitlabs
