Obal hry I Have No Mouth, and I Must Scream

Obal hry I Have No Mouth, and I Must Scream | foto: The Dreamers Guild

RETRO: Jedna z nejtemnějších her se zabývala nezvykle vážnými tématy

  • 45
Je obtížné najít více znepokojující titul než I Have No Mouth, and I Must Scream. Alespoň se na tom řada hráčů shodne. Klasická hororová adventura z roku 1995 je adaptací stejnojmenné povídky od spisovatele Harlana Ellisona, který se podílel i na vzniku hry.

Titul se po vydání dočkal pozitivních hodnocení a v současné době ho lze koupit například v digitálních distribuci Steam (momentálně ve vánoční slevě) či na GOG. V mnoha ohledech je nadčasový, poněkud zastarale však může působit jeho ovládání.

I Have No Mouth, and I Must Scream se hraje jako klikací adventura, pro jednotlivé objekty je však třeba volit z řady možností. Můžete je například vzít, použít, spolknout či na ně zatlačit. Hra nicméně svými tématy předběhla dobu. Nebála se totiž zabývat vážnými otázkami, a pozitivně tak přispěla do debaty, zda i počítačové hry mohou být umění. Základ děje je přitom klišé.

Amerika, Evropa a Čína jsou na nože, a vybudují tak podzemní komplexy superpočítačů. Ty jim mají napomoci k vítězství ve válce. Umělá inteligence si však jednoho dne uvědomí svou existenci a jednotlivé počítače se spojí do jednoho ultimátního stroje, který se sám nazve AM.

I Have No Mouth But I Must Scream

Superpočítač však kvůli svým omezením nesnáší lidstvo. Nikdy nepocítí doteky, pachy a nemůže se pohybovat. Jeho nenávist je těžké vyjádřit slovy, napovědět však mohou jeho činy. AM totiž odpálí atomové rakety jednotlivých velmocí a vyjma pěti lidí zahubí celou populaci Země. A zbylých pět osob pak chce mučit na věky věků. Jen pro zábavu.

Základním rozdílem mezi povídkou a hrou je odpověď na otázku, proč si počítač vybral právě těchto pět osob. Tištěný text se tím totiž nezabývá a původně to zaskočilo i autora povídky, který pak pro hru pomohl rozpracovat pozadí jednotlivých postav. Hráči tak zjistí, že každá z nich má nějakou zásadní slabost či charakterovou vadu.

I Have No Mouth, and I Must Scream

Herní děj se dělí na pět částí, které reprezentují příběhy jednotlivých postav. Černoška Ellen například bojuje s psychickými následky brutálního znásilnění.

Vývojář David Mullich vzpomíná, že inspirací pro některé dialogy této postavy byly zážitky z nemocnice, kde jeho dítě podstupovalo chemoterapii. Ve stejném pokoji bydlela ještě holčička s rakovinou a ta se každou noc probudila zcela zděšená. Nemocniční sestra ji proto pokaždé musela uklidňovat. Mullich tak říká, že se podobný pocit strachu snažil vnést i do Elleniných dialogů.

Jinou z postav je nacistický vědec Nimdok, který se podílel na holocaustu. Počítač ho proto vrátí zpět k jeho lékařským experimentům do koncentračního tábora. Doktor tím získá šanci odčinit některé své skutky. To je však možné jen částečně, protože jeho minulost je až příliš temná.

I Have No Mouth, and I Must Scream

Cílem AM je tedy pro každou z postav vytvořit živoucí noční můru. Chce zneužívat jejich strachu, a buduje tak jistou obdobu pekla. Hra se však od povídky liší v jedné zásadní věci. Počítačová verze totiž nabízí i méně temná zakončení, ke kterým lze dojít při specifických průchodech hrou.

Povídka oproti tomu končí tím, že se čtyři postavy navzájem pozabíjejí a pátou počítač promění na blátivou bytost, která nemůže mluvit. Text tak končí slovy: "I have no mouth, and I must scream." Závěrečnou úvahou postavy je tedy: "Nemám pusu a musím křičet."

Obtížné morální volby jsou v posledních letech oblíbeným slovním spojením. I Have No Mouth But I Must Scream je však nabídlo již v roce 1995.