Imperial Glory CZ - grandiózní strategie

Zapomeňte na jednoduché až primitivní strategie, kde jedinou vaší snahou je převálcování protivníka početní převahou. Imperial Glory přichází s komplexním systémem diplomacie, výzkumu i vedení válek. To vše v lákavém období napoleonských válek. Nenechte si ujít naší recenzi!

Strategie už jsou nějaký ten čas na vrcholu popularity, o čemž svědčí i jejich neutichající přílivový proud. Situace z minulých let, kdy od sebe jednotlivé, na desítky vydávané, tituly nebyly vůbec k rozeznání, se už naštěstí neopakuje. RTS možná není tolik jako kdysi, ale jejich kvalita utěšeně roste a tak trochu se zdá, jakoby se žánr posouval kamsi dál. Zájem už není jen o víceméně tupé projekty, které si přídomek strategie ani nezasloužily. Vznikají i mnohem zajímavější tituly a jedním z jejich tvůrců je i společnost Pyro Studios, známá svou skvělou sérií Commandos, v níž se skutečně hrálo na strategii, taktiku, ale i logiku. Firma vydala i na první pohled konvenční RTS Praetorians, jež však po bližším prozkoumání ukázali nemalé kvality. Paradoxně se větší komerční úspěch nedostavil. O klucích z Pyrenejského poloostrova nebylo poslední dobou moc slyšet, přestože pro tento rok připravovali jeden z největších strategických šlágrů – Imperial Glory. My už ho máme řádně prozkoumaný a nastal čas, abyste se o něm něco dozvěděli také vy.

Podklad tak tvoří poměrně úzké téma – období kolem napoleonských válek, jež se však autorům daří rozvíjet do utěšených rozměrů, tudíž vůbec nevadí jen zaměření pouze na několik dekád.

Hra svým systémem konkuruje velikánům ze ságy Total War od Creative Assembly. Poslední a nedávný přírůstek do této rodiny, Rome: Total War si připsal velice slušný úspěch, takže Imperial Glory nemá zrovna ideální výchozí pozici. Na druhou stranu, být lepší než nejlepší díl zavedené série je sama o sobě prodávající vizitka. Imperial Glory nezachází tak daleko do minulosti jako autoři Total War, ale neuchýlili se ani do roviny fikce v budoucnosti. Podklad tak tvoří poměrně úzké téma – období kolem napoleonských válek, jež se však autorům daří rozvíjet do utěšených rozměrů, tudíž vůbec nevadí zaměření pouze na několik dekád. Napoleon byl geniální vojevůdce a svou výbojnou politikou připravil ideální pozadí pro hru, které díky tomu nebylo třeba ani vymýšlet jakýkoliv příběh. Myslím, že právě ničím neohraničená možnost chopit se osudu jednoho z hratelných národů, je největším lákadlem této historicky poměrně věrné hry.

Stejně jako ve zmíněných Total Warech je i zdejší hratelnost rozdělena na dvě spolu kooperující složky. V první řadě se jedná o tahovou strategii s globálním přehledem nad 2D Evropou a ve druhé o realtime strategii s pořádně efektními boji. Takhle napsané a na největší možnou míru zjednodušené to možná nepůsobí dostatečně složitě, ale vězte, že za tutorial vysvětlující tři hlavní spektra hry, budete tvůrcům ještě vděční. Vše naštěstí pochopíte velice rychle a po pár chvílích vysvětlování se budete moci pustit do ostré hry reprezentované výhradně rozsáhlou kampaní. Kromě obligátního nastavení obtížnosti, je ještě zapotřebí zvolit podmínky celkového vítězství. Nováčkům je vřele doporučena varianta, v níž docílíte výhry, pokud se během let 1789-1830 stanete nejdominantnějším státem starého kontinentu. Druhá možnost vás vavříny odmění teprve ve chvíli, kdy se stanete absolutním vládcem Evropy a Severní Afriky. Úkol hodný mistrů, avšak ve výsledku ne zas až o tolik obtížnější než první varianta, jelikož jakmile začnete dominovat, podrobuje se další území logicky poměrně jednoduše.

Abyste se mohli pustit do vlastního hraní, nevyhnete se výběru jednoho z pětice národů, jež byly v napoleonských válkách obzvláště zainteresované. Celkem předpokládatelně jde o Francii, Rakousko-Uhersko, Prusko, Rusko a Velkou Británii. Zajímavě působí odlišení všech pěti hratelných stran. Kdo by čekal odlišné jednotky nebo technologie, ve větší míře by se pletl, jelikož i když tu určitě rozdíly po této stránce jsou, diferují se převážně jiné aspekty jako je třeba územní rozsah, kterému tradičně dominuje Rusko, poloha, z níž při šikovném zacházení může těžit Anglie nebo třeba cena armád, jejímž prostřednictvím autoři vyrovnali jinak poměrně slabé a nevýrazné Prusko. Mělo by platit, že je hra za všechny státy zhruba stejně obtížná, avšak po učiněných zkušenostech můžeme prohlásit, že Rusové mají zřejmě nejlepší výchozí pozici. S trochou šikovnosti se dá ale zvítězit s kýmkoliv, jen to třeba trvá déle. Ona herní doba jedné kampaně vůbec není kdovíjak zázračná, jenže na rozdíl od ostatních her se Imperial Glory může pyšnit obrovskou mírou znovuhratelnosti. Průběh tažení za mocí se totiž pokaždé hodně liší, přičemž naprostá většina záležitostí probíhá dynamicky.

V nevyzpytatelnosti tahů evropských států, jichž je mimochodem mnohem více než jen pět hratelných, ostatně spočívá jádro hratelnosti. Strategický rozsah a takzvané přemýšlení dopředu se v mnoha situacích hravě vyrovná kvalitní partii šachu, jen s mnohem větším počtem podstatných elementů. Svou roli hrají zdánlivě bezvýznamné detaily, jež se v případě dobrého zacházení mohou časem hravě přeměnit v silnou výhodu, v opačném případě se stanou pomalým katem veškerého snažení. Ačkoliv v konečném zúčtování jede každý na své triko, je třeba se v prostoru mezi startem a cílem, má-li tento být dokonale využitý, chovat se podle určitých, diplomatických pravidel. Samozřejmě, že si proti sobě pro srandu můžete poštvat několik desítek národů, ale, stejně jako ve skutečnosti dlouho nevydržíte. Mnohem úspěšněji si povedou vyjednavači, kteří si na pár úvodních let zajistí koalice, obranné pakty či obchodní cesty nejlépe s okolními celky a zajistí si tak určitý klid na budování infrastruktury a armády.

Politická mapa tehdejší Evropy, která v podstatě slouží k řízení kroků vašeho národa, se drží minimalistických rozměrů, naprosto nesrovnatelných s krásnými obrázky z bitevní vřavy, jimiž jsme byli krmeni v rámci propagační masáže.

Politická mapa tehdejší Evropy, která v podstatě slouží k řízení kroků vašeho národa, se drží minimalistických rozměrů, naprosto nesrovnatelných s krásnými obrázky z bitevní vřavy, jimiž jsme byli krmeni v rámci propagační masáže. Ale nemusíte se bát, že byste o válečná tažení na vlastní kůži přišli, jen zřejmě většinu času strávíte právě řízením státu z globálního pohledu. Na mapě máte jasně vyznačeny hranice jednotlivých partají, které vám budou dozajista dobře známy, jelikož ve většině případů přežili až do dnešních dnů. Méně kované dějepisáře možná zaujme celkem silná Osmanská říše, Piemont, na druhou stranu jistě všechny (ne)potěší přítomnost jedné z rakouských provincií – Čech.

Zpočátku nemůžete skoro nic a dokud nezapočnete s veledůležitým výzkumem, asi vás hra moc bavit nebude. Nové technologie jsou doslova esenciální – bez nich si nic nepostavíte, čímž pádem nevytvoříte ani pořádnou armádu. Hra je koncipována tak, abyste každý tah využili pro nějaké to zkoumání. Některé výdobytky si zpřístupníte za jeden dva tahy, ovšem pokročilejší si jich k úspěšnému dokončení vyžádají třeba deset nebo dvacet. Výzkum je rozdělen do několika stromů, které musíte zkompletovat, abyste se dostali do dalších. Směřování vaší vlády výrazně ovlivní rozhodnutí ohledně politického režimu. Můžete se stát absolutistickým vládcem či naopak příznivcem demokracie, časem pak ještě dojde k upřesnění těchto dvou směrů. S výzkumem se pojí i tematické mise, které se čas od času s vydobytím nových technologií objeví. Většinou se jedná o historicky významné události a jde o to, která z mocností jich prostřednictvím konvenčních prostředků jako je výstavba, zalidňování, zakládání cest a dalších, dosáhne jako první. Ta si pak také může vybrat často velmi příjemnou a hodnotnou odměnu.

Budov rozhodně není nedostatek, pořád budete mít co stavět, zvláště pokud jste si podrobili mnoho provincií, jelikož každá z nich je stavitelsky separovaná. Kulturní země budují lazarety, školy, redakce, ale prim stejně hrají vojenské instituce zpřístupňující nové jednotky. Ať už to jsou pěšáci, kavalérie nebo dělostřelectvo, všechno je strategicky bezezbytku využitelné. Základem armády jsou však velitelé. Podle hodností jako je důstojník nebo plukovník mohou velet určitému počtu válečných skupin. Figurkami velitelů pak posunujete po mapě a je jasné, že nezůstane jen u pochodování, ale dojde i k bitvám. Cizí území můžete napadnout bez upozornění, avšak sníží se vám reputace na celém kontinentu, čímž pádem se vám bude mnohem hůře vyjednávat. Férovější přístup je vyhlášení války, aby protivník mohl sjednotit své síly a teprve poté ho, připraveni o moment překvapení, napadnout.

Samotný boj už probíhá plně ve 3D a po grafické stránce patří k tomu nejlepšímu, co jsme dosud mohli ve strategických hrách vidět. Engine hravě zvládá stovky poměrně detailně vymodelovaných a rozpohybovaných jednotek, navíc se vše hýbe dostatečně svižně. Bitva probíhá jednoduše: ocitnete se na specifickém území hrubě vytvořeném podle přibližných parametrů oblasti, v níž se bojuje a realtimovou formou ženete své jednotky na zteč s nepřítelem. Někdy je třeba zabrat jen určitý bod, ale stejně to nakonec skončí pořádným masakrem. Samozřejmostí jsou různé druhy formací, jichž se určitě vyplatí využívat, stejně jako zabírání budov, ze kterých se pak dá velice dobře střílet. Jakmile se ale armády začnou řezat, je jen pramalá šance bitvu ještě nějak výrazněji ovlivnit. Co jste tak zanedbali v přípravě, později už jen těžko doženete. Třešničkou na dortu jsou námořní bitvy, které v takovémto rozsahu ve strategických hrách ještě zpracovány nebyly a je třeba dodat, že jsou vyvedeny dostatečně atraktivně. Kamera se při bojích ovládá maličko krkolomně, ovšem s využitím klávesnice si rychle zvyknete.

Bitevní umělá inteligence oponenta není úplně na výši a docela by se nám líbilo, aby se čas od času zablýskl nějakou tou taktickou finesou, což se však v podstatě nestává. Na druhou stranu, chování celých národů v globální částí není vůbec špatné, a i když pořád celkem často dochází k nepochopitelným tahům, nezřídkakdy se budete i hodně divit šalamounskému jednání fiktivních politiků. Po této stránce bych vytkl akorát příliš dlouhou dobu, kterou je třeba čekat než všechny státy realizují svá rozhodnutí. Hra obsahuje i multiplayer, který si v kompletní podobě užijí převážně trpěliví hráči, jelikož bitvy samy o sobě nejsou natolik zábavné, aby se mezi online komunitou významněji uchytily. Ale historické bitvy jako je například ta u Waterloo nebo ústup od Slavkova si určitě rádi vyzkoušíte.

Třešničkou na dortu jsou námořní bitvy, které v takovémto rozsahu ve strategických hrách ještě zpracovány nebyly.

Imperial Glory je podle mého soudu jednou z nejlepších strategií letošního roku a může se směle měřit se svým vzorem i konkurentem v podobě Rome: Total War. Nabízí interesantní téma napoleonských válek, které si každý určitě rád projde a dovede svůj stát k nadvládě nad starým kontinentem. Možností se k tomu nabízí opravdu spoustu a ačkoliv je tou zřejmě nejvýznamnější válčení, jistě si nenecháte ujít ani diplomatickou stránku věci, obzvlášť je-li tak propracovaná jako zde. Fandům historie a strategií mohu vřele doporučit a nemusíte se bát, že byste hře nerozuměli, jelikož je kompletně přeložená a dokonce nadabovaná do našeho mateřského jazyka. Pravda, namluvení možná občas tak úplně nesedí a ani textová forma se nevyhnula několika krkolomnějším formulacím, ve výsledku však můžeme Ceneze za tento krok připsat malé bezvýznamné plus.