Imperium Romanum - a zase stavíme Řím

Řím v dobách své největší slávy - to je na budovatelskou strategii nepříliš originální námět.

Imperium Romanum

Na úvod začnu ve vodách, které jsou bezpečné, takže zmíním některé fakty. Imperium Romanum mají na svědomí Haemimont Games a ti jsou bulharským studiem. Dokonce již za sebou několik her mají. Jmenuji jednu, a to sice Glory Of The Roman Empire. Proč? Protože je Imperium Romanum jeho nepřímé pokračování. Podobnost s předchůdcem je zřejmá. Obě hry se zaměřují na budování římského impéria v jeho největší slávě. Takových her bylo více, avšak ne všechny byly zdaleka tak chytlavé, jako Imperium Romanum.

To, že je něco chytlavé ještě ale nemusí nutně znamenat, že je to výborné. Případ Imperium Romanum je poměrně zapeklitý. V první řadě je nutné podotknout, že je toto dílo určeno spíše pro běžného hráče. Berme pro široké spektrum hráčů. Pokud je někdo zaměřen na o něco tvrdší zrno, jako je třeba stařičký Caesar 3, tak si zde bude připadat jako inteligent před hádankou jestli krychle patří do čtvercového, nebo kruhového otvoru.

Jak bývá zvykem, hra vás hodí na téměř budov prostý plácek. Tak, a buduj. Onen kus země, na kterém začínáte, ale skutečně není úplně prázdný. Budova, která stojí vždy již od začátku, je Forum. Hlavně proto, že je základním zdrojem otroků, bez kterých toho moc nepostavíte, a též se starají o přenos surovin. Fóru můžete zvyšovat úroveň, což přináší jisté benefity, přičemž většinou se jedná o zvýšení počtu otroků, postavení oltářů poblíž fóra, nebo určité finanční odměny. Každé vylepšení fóra něco stojí a nejvyšší úroveň je osmá.

Proto, aby ve městě vše fungovalo tak, jak má musíte plnit určité potřeby obyvatel. Mezi ty nezbytné patří zajištění vody, masných výrobků, látky a podobně. Takže budete muset postavit studnu, pekárnu, řeznictví atd. Nebudu tu vypisovat všechny budovy, to by bylo na déle. Pro začátek nejsou občané moc rozmazlení, ale s postupem času jim přestávají stačit jenom oltáře a chtějí chrámy. Začínají si také nárokovat víno a další vymoženosti. Dostane se tedy i na stavby jako je divadlo a jiné kulturně hodnotné instituty.

Ták, a ještě zpět k potřebám. Jakmile nesplníte byť jen jednu z nich, tak má hra tendence to velmi otravně připomínat. Podotýkám, že nesmírně otravně. Na druhou stranu je to spíše dobře, protože jste informováni o tom, co je špatně. Každá budova má své pole působnosti. Pokud se jedná o dům osadníků, tak by se v tomto kruhu mělo nacházet vše potřebné. Také tam musí být budova, ve které panďulák pracuje, protože za hranice kruhu pracovat nepůjde, to by se moc nadřel.

Pro začátek je lepší, jednodušší a hlavně přehlednější stavět menší osady, které vzájemně propojíte Warehousy. Ty slouží jakožto zástupce fóra pro odlehlejší oblasti a též jako sklad surovin. Pokud je něco uloženo v jednom z těchto skladů, tak je okamžitě přístupné ve všech ostatních. Neslouží však k distribuci jídla nebo látky, k tomu musíte postavit tržiště či hospodu. Takže klasika. Pokud člověk okouká, jak to funguje s polem působnosti, tak má vyhráno a třeba se podaří časem postavit jednu velkou metropoli spojením všech těch menších osad, které po mapě rozesel. Teda pokud to členitost terénu dovolí.

"Herní mechanismy celkově nejsou příliš složité a po nějaké chvíli budete mít radost z toho, jak vám město hezky funguje."

Jak jsem již řekl, fungování města závisí hlavně na spokojenosti obyvatel. Ti nejsou anonymní a mají svá jména. U každého z nich si můžeme zjistit, co mu schází, kde bydlí a pracuje. Pokud je nějaká rodina příliš chudá nebo nespokojená, tak hrozí nebezpečí rebelie. Chudou rodinu můžete buď vyplatit penězi, nebo pak máte možnost postavit prefekturu, aby případné nepokoje potlačovala. Herní mechanismy celkově nejsou příliš složité a po nějaké chvíli budete mít radost z toho, jak vám město hezky funguje. Herní měnou jsou Denarii. Ty můžete využít k různým věcem. Kromě dotací potřebným či zlepšování fóra za ně můžete kupovat postrádané suroviny. Získávat je můžete naopak jejich prodejem. Ve hře funguje systém obchodních cest, který je poměrně jednoduchý. Když postavíte Trader Post, tak máte na výběr z několika destinací jako je například Řím nebo Alexandrie, do kterých můžete zboží prodávat nebo ho naopak kupovat. Každý trader post může jenom prodávat, nebo jenom kupovat a to vždy pouze z jediné destinace.

VIDEO

Teď se dostane na paškál herní interface. Nebudu to nějak protahovat a řeknu, že ten se prostě povedl. Budovy se tvoří de facto kliknutím na zem. Po onom jednom kouzelném kliku vyskočí apartní kolečko s menšími sourozenci okolo. Každé pro jiný oddíl stavitelných budov. Je to pohodlné, efektivní a i efektní. Navíc každé budově můžete přiřadit klávesovou zkratku, což je věc také velmi užitečná. Další zajímavou věcí je systém Pick a Tablet, neboť tuto techniku je taktéž velmi příjemné používat. Pomocí ní vám jsou postupně přidělovány úkoly. Pokud vám současný úkol přijde příliš složitý či časově náročný, tak si můžete vzít další tablet, přičemž aktivní můžete mít maximálně tři. Jednotlivé úkoly nejsou povětšinou dlouhodobé, i když také se najdou výjimky. Úkoly jsou z velké části typu, postavte tohle a támhleto, některé souvisí s dosažením určité úrovně města nebo pleněním barbarských osad.

Prozatím jsem opomněl herní módy, tak to záhy napravím. Klasiky jako tutoriál a scénáře není nutno blíže představovat, neboť zde je vše při starém. Tutoriál vás naučí potřebné a scénáře vám dovolí vystavět si město komplet podle svého, bez zadávání úkolů. Stěžejním módem je zde History. Skládá se z šestnácti misí, které se nalézají v herně postupovém stromě a kopírují vývoj Říma v letech 590 p. n. l. až 120 našeho letopočtu. Mise probíhají plněním právě oněch výše zmíněných úkolů, přičemž po splnění všech dostupných vítězíte. Některé mise jsou zajímavější a zábavnější, jiné méně. Posledním módem je Rome, ve kterém vás hra vrhne do již vytvořeného a naštěstí i fungujícího Říma. Postupně dostáváte úkoly, jako třeba postavte Koloseum a další římské monumenty.

"Boje mohly být rozhodně zpracovány o mnoho zajímavěji."

Samotnou herní kapitolou jsou boje. Ono totiž i přehrabování listí je zábavnější, než zdejší zpracovaní bitev. Princip je prostý. Postavíte budovu, co cvičí jeden ze tří druhů rubačů (mezi něž počítám i lučištníky). Poté přesunete své vojáky do míst, která vás trápí přítomností barbarů. To provede zapíchnutím vlaječky. Kromě toho, že můžete určit formaci, se už o nic jiného nestaráte. Po zadání příkazu Attack se vaši vojáci začnou řezat s nejbližšími nepřátelskými jednotkami. Buďto je pomlátíte všechny a dílo završíte vypálením jejich vesnice, nebo dostanete na budku, čili stavy vašich vojáků klesnou pod určitý limit. V tom druhém případě se vaši vojáci dají na útěk. Shrnu to takto. Boje mohly být rozhodně zpracovány o mnoho zajímavěji.

Co hru táhne o poměrně dost stupínků výše je technické zpracování. Zvuky sice nejsou žádným zázrakem a kromě docela pěkné hudby nestojí moc za zmínku, ale grafika vše mnohokrát vynahrazuje. Od dob Glory Of The Roman Empire bylo grafickému kabátku přišito spoustu ozdůbek. Grafika je dostatečně detailní, textury jsou povedené a celkově je radost na to koukat. Sice to nemá kouzlo starých izometrických strategií, jako byl Zeus nebo Pharaoh, ale to sem nepatří.  Graficky je hra na tom i na dnešní poměry více, než jen dobře.

Imperium Romanum je povedenou hrou, která stojí alespoň za vyzkoušení dema. Sice postrádá příběh, nebo spojitost mezi misemi v kampani, ale to není žádná tragédie. Trvanlivost je určitě diskutabilní a rozhodně není tak nehasnoucí jako u starých klasik žánru, ale na současné poměry zabaví na relativně dlouhou dobu. Jistá nevýhoda by mohla být pro někoho přílišná podobnost s předchůdcem Glory Of The Roman Empire. Nutno říci, že Imperium Romanum nepřináší vcelku nic nového, ale pouze servíruje to staré známé, co lépe vypadá a stále dobře chutná.