Pokud znáte předchozí díly, pravděpodobně mezi nimi nepoznáte rozdíl. Trojka se podle očekávání opět odehrává v zemi Borgovia, jejíž obyvatele sužují mytologické příšery a výsledky nepovedených pavědeckých experimentů. Parťákem hlavního hrdiny je stále Lady Katarina, tedy duch, který neustále komentuje dění a občas přihodí k dobru nějaký ten vtípek.
Incredible Adventures of Van Helsing 3
Nejvýraznější novinka se týká výběru hlavního hrdiny. Autoři si totiž mákli a připravili rovnou šest povolání (Protector, Bounty Hunter, Elementalist, Umbralist, Constructor a Phlogistoneer).
V hratelné verzi, kterou máme od tvůrců k dispozici, lze vyzkoušet dvě. Protector je klasická plechovka se štítem. Bojuje na blízko, umí se rychle přisunout k nepřátelům a početnější skupinky ničí pomocí mnoha ostří, která se vynoří ze země. Klasika. Měl jsem pocit déjà vu – za přesně takovouto postavu jsem hrál v nespočtu hrách nesčetněkrát. Jinými slovy: je to vážně nuda.
Zajímavě zní postava Umbralista, což by měla být klasická lapka, která se pohybuje ve stínu a útočí ze zálohy. To není tak častá postava v akčních hrách na hrdiny. Na vyzkoušení však zbyl jiný hrdina, Elementalist.
Incredible Adventures of Van Helsing 3
Elementalist útočí pěkně z dálky, z blízka dostane na budku zhruba stejně rychle, jako když zkusíte v Pardubicích přejít ulici na červenou.
Aby se tak nestalo, lze vyvolat hydru, která plive oheň. V nouzi největší pomůže roj meteoritů, které po dopadu ještě vyvolají smečku psích spojenců. Asi nejzábavnější je ovšem vytvářet táhnutím myši bariéru z ohně a nepřátele uškvařit v plamenech.
Každé kouzlo přitom rozšiřují další tři sloty, které se pak volitelně skládají do komb. Například u meteoritů lze zvyšovat rádius, sílu při dopadu, ale i sílu následně vyvolaných psů. Vylepšování probíhá tradičně pomocí přerozdělování získaných bodů.
Van Helsing 3 se přitom drží starých pořádků a navazuje na svůj vzor, zejména tedy první a druhé Diablo. Moderní akční hry na hrdiny se však posunuly dál. Chtě nechtě tak musím uznat, že investovat vydřený bod do toho, abych zvýšil sílu kouzla třeba o půl procenta, nezní jako kdovíjaká odměna.
Van Helsing 3 však selhává v něčem úplně jiném, a to v požitku z boje. Je úplně jedno, zda pobíjíte desítky nepřátel naráz jako barbar s ohromným mečem, nebo je zasypete salvou magických šípů, důležité je, aby každý zásah „byl vidět“ a dostavil se onen slastný pocit z dobře odvedené práce. A ten se tvůrcům ani napotřetí nepodařilo navodit. Což je škoda, protože grafika nevypadá vyloženě špatně. Raději si tak počkám na další sezonu v Diablu 3.
