Když jsme vám nedávno přinesli preview na hru Bacteria, mnoho z hráčů bylo zklamáno. Není divu, ačkoliv má tato hra zajímavý námět, zpracování rozhodně není na takové úrovni, na jaké by si zasloužilo být. A ačkoliv je herní systém převzatý převážně z vesmírných bojových simulátorů, stěží se může porovnávat byť jen s vyloženě průměrnými tituly tohoto žánru. Abychom si tedy udobřili všechny milovníky vesmírných soubojů, přinášíme vám toto preview na hru Independence War 2: The Edge of Chaos. A hned v úvodu můžeme s klidem na duši poznamenat, že IW2 je vše, co Bacteria není.
Druhý díl vesmírného simulátoru Independence War ještě pochopitelně není hotov (finální verze by se měla objevit koncem září tohoto roku), ale tvůrci již vydali dosti rozsáhlou demoverzi a do redakce k nám dorazila i hratelná betaverze, hodnotit tedy bylo z čeho. Hned po spuštění hry vás tedy překvapí dvě věci. Komplexnost, s jakou je tento titul zpracován, a detailnost grafiky, která nemá ve svém žánru srovnání. Můžete si myslet, že třeba StarLancer byl po vizuální stránce dokonalý, ale to jste ještě neviděli IW2... Nepředbíhejme však, všechno má svůj čas. Začněme hezky od začátku, tady od prvního dílu.
První hra s názvem Independence War spatřila světlo světa v srpnu roku 1998 a krátce nato se stal tento titul na poli vesmírných simulátorů silným pojmem. Jen málokterý konkureční projekt se mohl IW rovnat. Přesto se výtvor společnosti Particle Systems nedočkal takové popularity a prodejnosti, jak by si možná zasloužil. Příčin bylo hned několik - ovládání bylo sice komplexní, ale pro běžného hráče až příliš složité, mnozí zase vyčítali IW nedostatečnou podporu pro multiplayer. Zkrátka, každý sice uznával, že se jedná o výjimečný titul, ale málokdo jej chtěl hrát. A to byla škoda, protože kdo jednou této hře propadl, ten na ni nedá dopustit. Vývojáři z Particle Systems se tedy rozhodli některé ze svých chyb napravit, a to tak, že od základu. Již následující rok tedy započali s pracemi na IW2, které mělo být podle jejich slov ještě mnohem propracovanější, mnohem detailnější, mnohem komplexnější, zároveň však mnohem snadněji ovladatelné. Podařilo se jim to? Zdá se, že ano.
HUD je tentokrát mnohem přehlednější, i když na něm stále najdete mnohem více údajů, než na kolik jste zvyklí. To je pochopitelně daň komplexnosti celkového pojetí - musíte si během hry hlídat více věcí, než na kolik jste zvyklí z jiných titulů. I ovládání je mnohem složitější,
nebo přesněji řečeno realističtější než např. v již výše zmínené Bacterii. Pokud nemáte pořádný joystick, budete si sice také moci hru vychutnat, ale počítejte s tím, že ovládání bude mnohem, mnohem složitější a navíc nebudete mít takový pocit z letu, jako kdybyste vlastnili pořádný „knipl“. Ve hře je totiž opravdu více než velké množství všemožných klávesových zkratek, a pokud budete na klávesnici kromě ostatního ovládat pohyb, střelbu, volbu zbraní atd., brzy vám z toho asi půjde hlava kolem. Na druhou stranu nenarazíte na nic, co by ve hře nemělo své místo. Nic zde není samoúčelné a celek je zkomponován tak, že se budete cítit doslova vtaženi na druhou stranu obrazovky monitoru.
Tomu napomůže také pořádný příběh, který se jako červená linka proplétá celou hrou. V prvním díle byl poněkud zjednodušený, naštěstí u tohoto pokračování si na něm tvůrci dávají opravdu záležet. Ve hře narazíme na několik tisíc řádek textu, což by spíš odpovídalo nějaké adventuře a ne vesmírnému simulátoru. Pracovníci Particle Systems však prozradili, že děj vás nemá pouze posouvat od jedné mise ke druhé, ale je zde také proto, abyste se pořádně sžili s postavou hlavního hrdiny - Cala. To, že budete řídit jeho kroky, totiž není v tomto případě pouhou frází, ale nejvhodnějším popisem. IW2 má totiž nelineární
singleplayerovou kampaň, ve které se ukáže váš pravý charakter. Můžete si zvolit cestu nemilostrdného nájemného zabijáka, piráta, nebo třeba čestného, byť okolnostmi do kouta zahnaného dobrodruha. Vše záleží jen na tom, jaké mise si budete volit a jak je budete plnit. Pochopitelně, že do čtyř aktů rozdělený příběh má svá klíčová místa, ale z jakého směru se k nim dostanete, závisí jen a pouze na vás samotných.
Co vám bezpochyby vyrazí dech, je již dříve avizované grafické ztvárnění. Tvůrci nám dávají jasně najevo, že nehodlají nechat nic náhodě a že nechtějí, aby jim někdo vyčítal, že pro samou komplexitu herního systému zapomněli na pořádnou vizualizaci. IW2 tedy nabízí snad nejlepší podívanou, jakou nám tento žánr kdy přinesl. Ačkoliv se vše odehrává pouze v temném vesmíru, i pohled z kokpitu je mnohem impozantnější, než třeba v graficky poměrně vydařeném Echelonu. Veškerých pochyb se však zbavíte ve chvíli, kdy se ocitnete v blízkosti jiné lodi, případně když si přepnete pohled do third-person perspektivy. Detailnost zpracování veškerých objektů je až zarážející a člověku je skoro líto, že je nucen se v tu chvíli také starat o řízení, místo aby si mohl v klidu vychutnávat impozantní hru barev, světel a tvarů na monitoru. Tento fakt se pochopitelně projevuje na hardwarových nárocích, ale buďme upřímní - snad každý fanoušek vesmírných simulátorů má doma počítač s procesorem
o rychlosti 400 MHz a 128 MB RAM. To je totiž minimální konfigurace, na které vám bude hra běhat ve snesitelné podobě, aniž by se při zobrazení více objektů změnila v tahovou strategii.
Ani zde však výčet kladů hry IW2 ještě nekončí. Mohli bychom mluvit o kvalitním fyzikálním modelu, který zohledňuje např. rychlost, setrvačnost a váhu vaší lodi v závislosti na tom, jaké zbraně či vylepšení a v jakém počtu máte. Mohli bychom mluvit o tom, jak si můžete paramerty své lodi uzpůsobit přesně svým požadavkům. Mohli bychom se také rozhovořit třeba o tom, jakým způsobem je ztvárněno získávání vylepšení a nových zbraní (zapomeňte na prosté nakoupení a okamžitou instalaci). Mohli bychom se také zaměřit třeba na to, že když budete pilotovat neopatrně a překročíte bezpečnostní parametry, můžete také dojít rychlého konce. Mohli bychom také popsat takové podrobnosti, jako jsou vaše dvě doprovodné minilodě, nebo jak je zpracován multiplayer, ale to bychom tu jednak byli do zítřka, jednak by nám nezbyly žádné novinky, které bychom mohli zmínit v recenzi. Proto buďme trpěliví a vyčkejme konce září, kdy budeme moci konečně vstoupit do těla mladého pilota Cala a odhalit všechna tajemství, která před vámi tajila vaše vlastní rodina.
