|
|
Vedle očekávaných titulů Schizm II a Cypher prezentovala společnost The Adventure Company na svém stánku ještě dvě další hry – Crystal Key II a Jack The Ripper. Prezentace obou titulů ovšem byly velice chabé, jelikož se jich ujali nikoliv samotní tvůrci (kteří bohužel na E3 nebyli přítomní), ale pouze zástupci společnosti TAC. A ti o svých hrách nevěděli o nic víc, než my po přečtení informačně velice strohého press-kitu. Naštěstí alespoň v případě titulu Jack the Ripper se nám nakonec přece jen podařilo získat podrobnější informace. Hru totiž v Evropě vydává společnost Wanadoo a její komunikační manažerka Tiphaine Locqueneuxová byla natolik ochotná, že nám zprostředkovala rozhovor hned se dvěma zástupci vývojového týmu Galilea, díky jimž si ve spojení s tím málem, co jsme viděli na E3, můžeme o hře udělat docela solidní obrázek.
V prvé řadě je nutné vyvést z omylu všechny, kteří až doposud považovali titul Jack the Ripper za akční adventuru, a to i na základě našich prvních dojmů z loňské E3. Během uplynulého roku se toho totiž mnoho změnilo a společnost Wanadoo si uvědomila, že téma nechvalně proslulého řezníka bude mnohem rozumnější zpracovat jako čistou point-and-click adventuru a nikoliv jako neosobní 3D akci, kdy je kromě ostrého jazyku třeba mít pod kabátem i ostře nabitou pistoli nebo dvojhlavňovou brokovnici. Naše původní preview je tedy v současnosti spíše zavádějící, na druhou stranu ale docela unikátní, neb se jako jedni z mála můžete podívat, jak by hra vypadala, kdyby nedošlo ke změně jejího konceptu. Nechme již ale minulost minulostí a věnujme se tomu, jaká je hra teď.
„Přestože případ ve Whitechapelu spolu s tamními odpornými vraždami posloužil jako inspirace již mnoha knihám, filmům i počítačovým hrám, lidé se o něj i po více než sto letech stále zajímají“, vysvětluje důvod volby námětu Philippe Gaudé, producent hry. „Navíc je na tomto slavném kriminálním případu přitažlivé to, že sice vychází ze skutečných událostí, ale svým způsobem představuje jakýsi mýtus – jak známo, Jack Rozparovač, předpokládaný vrah, nebyl nikdy dopaden! A právě toto tajemno, napětí a prvky hororu, které celou aféru oplétají, jsou ideálním základem pro dobrou dobrodružnou hru.“
Příběh hry ovšem nebude žádnou přesnou historickou rekonstrukcí. Právě naopak. Z Londýna, léta páně 1888 – původního to dějiště zločinů – se přesuneme do roku 1901 a navíc přes oceán až do New Yorku, kde se udála nová série vražd, nápadně podobná té, kterou se londýnský Scotland Yard před 13 lety marně snažil objasnit. Hlavním hrdinou se ale tentokráte nestane detektiv, jak by se dalo předpokládat, nýbrž mladý nezkušený novinář James Mortimer Palmer. „Nový šéfredaktor novin New York Today, pro které Palmer píše, se rozhodl podpořit prodejnost tím, že Palmera pověří psaním každodenní speciální kroniky o sérii vražd prostitutek v newyorkské čtvrti Low Side Discrict“, popisuje příběh hry Philippe Gaudé. Zdál se to být velice úspěšný tah, ovšem až do doby, kdy se ve schránce novinářova domu objevil vzkaz od jednoho vášnivého čtenáře: „Drahý pane Palmere, velice pozorně čtu vaše pravidelné články… o mé práci. Získal jste moji pozornost, mladíku. S úctou, Jack Rozparovač“. A zákeřná hra kočky s myší může začít.
„Jack Rozparovač je podle historických pramenů inteligentní a arogantní osoba, proto jeho konfrontace s hráčem nebude založena na přímém násilí, ale na provokaci a promyšlené manipulaci,“ vysvětluje podstatu hry Florence Roche, scénárista a designér projektu, který před psaním scénáře nastudoval případ ve Whitechapelu do posledního detailu. „Celá tehdejší aféra je velice dobře zdokumentovaná. K dispozici jsou archivy, obsáhlé statě od specialistů na dané téma, policejní záznamy a tak podobně. 
Důležité je, že do většiny z těchto materiálů zasvětíme i samotné hráče. Během hry totiž bude Palmer spolupracovat se soukromou detektivní agenturou Pinkerton, která mu poskytne tehdejší výpovědi svědků, seznam podezřelých a dokonce i kopie Rozparovačových dopisů! Palmer tak bude moci oba případy srovnávat a hledat mezi nimi spojitosti.“
Pátrání po sériovém vrahovi zavede Palmera do chudinské čtvrti Low Side Disctrict, kam je situován kompletně celý děj hry. „Přestože je tato čtvrť čistě smyšlená pro účely hry, je velice podobná skutečné „Lower East Side“ čtvrti v New Yorku, kde na přelomu století žila spousta chudých imigrantů. Je to v podstatě americká verze londýnského Whitechapelu“, popisuje herní prostředí Florence Roche. Mezi konkrétní lokality patří kupříkladu kabaret Red Carpet, kde Palmer naváže pevné přátelství s půvabnou irskou zpěvačkou Abigail, hambinec Blue Velvet, tajná hazardní herna, a tak dále. „Všechny tyto lokace jsou plné života a lidí se svými denními či nočními aktivitami“, dodává Florence.
Francouzský tým Galilea není na poli adventur žádný začátečník a má již za sebou dvoudílnou sérii The Cameron Files (Loch Ness a Pharaoh's Curse). Jack the Ripper ovšem bude od těchto her v mnohém odlišný a spíše než předešlé projekty týmu připomíná povedený okultní thriller od Microids Post Mortem. 
Jednak jsou si tyto hry podobné námětem (detektivní thrillery odehrávají na počátku dvacátého století), ale především svým zpracováním (pohled z vlastních očí, předrenderované lokace s možností 360 st. otáčení + 3D polygonové postavy). Tento systém bohužel v současnosti působí poněkud zastarale, především kvůli skokovým přesunům mezi obrazovkami a poněkud rozmazané, nebo chcete-li neostré grafice lokací. Ostatně právě tyto nedostatky byly vytýkány nejen předchozím projektům Galiley, ale i zmíněnému Post Mortemu. „Adventure hry se ale soustřeďují více na herní zážitek, než na technologický zázrak, a mimochodem spousta hráčů adventur nevlastní žádné super-výkonné počítače“, obhajuje poněkud slabší grafiku Philippe Gaudé. Na druhou stranu musíme uznat, že po stránce designu vypadají lokality docela dobře a díky vysokému rozlišení 1024x768 snad nebude ona rozmazanost výrazněji znatelná. K příjemnému hraní dopomůže i jednoduché ovládání, k němuž postačí dvě tlačítka na myši. „Hráč má samozřejmě k dispozici inventář, kde skladuje důležité dokumenty a sebrané předměty“, dodává ještě k interfacu Philippe. „Mezi jednotlivými lokacemi se pak pohybuje pomocí mapy, i když některé lokace jsou propojeny taky interně a z jedné do druhé se lze dostat spojujícími ulicemi pěšky.“
Pokud znáte alespoň jednu z her série The Cameron Files, jistě mi dáte zapravdu, že měly velice příjemnou hratelnost, ale byly taky poměrně jednoduché. Něco obdobného můžeme čekat i od Jacka Rozparovače. „Je pro nás velmi důležité, aby byly puzzly dokonale spjaty s příběhem a herním světem, aby byly věrohodné a měly vyváženou obtížnost, a aby hráče posouvaly dál v příběhu, namísto aby ho v postupu blokovaly“, vyjadřují se k hratelnosti shodně Philippe i Florence. Navíc se tentokráte chtějí důrazněji soustředit na rozhovory. Oba díly série The Cameron Files byly z hlediska rozhovorů velice chudé a všechny dialogy probíhaly pouze automaticky formou videosekvencí. Důvodem byla omezení enginu PhoenixVR, na němž již ovšem Jack the Ripper neběží. Proto zde potkáme zhruba 40 interaktivních postav a rozhovory s nimi budou probíhat na podobném principu, jako v Syberii – v levém horním rohu obrazovky se objeví zápisníček s tématy, které se po zvolení automaticky přeškrtávají.
Na základě toho, co jste si mohli přečíst v předchozích odstavcích, si troufám tvrdit, že by se z Jacka Rozparovače mohla vyklubat docela zajímavá hra. Kvůli zastaralejšímu zpracování se asi nestane žádným megahitem, ale zabodovat by mohla z hlediska hratelnosti a atmosféry, které jsou nejen pro adventury mnohem důležitější, než kdovíjak dokonalá grafika. Zklamáni nicméně můžeme být hrací dobou, jež byla největší slabinou předchozích projektů Galiley a o níž tvůrci v souvislosti s Jackem Rozparovačem mlčí. Asi vědí proč. Každopádně i přesto si já osobně připisuji tuto hru na seznam očekávaných adventur, které mají vyjít ještě do konce tohoto roku.
PS: Další obrázky ze hry naleznete zde, nenechte si též uniknout E3 trailer, obsahující vynikající hudební ukázku v textu zmiňované kabaretní zpěvačky Abigail.
