ONDŘEJ ZACH
Mobilní hry vnímám jako určitý návrat ke kořenům. Pamatujete na dobu, kdy hru vytvořil jeden člověk a byla úspěšná? Časem se to změnilo.
S rostoucími náklady, technologickým pokrokem a určitou profesionalizací neměl jedinec nebo malý tým bez vydavatele šanci. O tom, jaké hry budou hráči hrát, často rozhodovali a bohužel stále rozhodují manažeři, kteří vlastně o hrách nevědí vůbec nic.
Příchod aplikačních portálů nejenže změnil zažitou praxi, on vytvořil nová pravidla hry. Kdo je šikovný, má nápad a jde si za svým, může uspět. Už tu není překážka v podobě zkostnatělého vydavatele, který jen málokdy dává zelenou svěžím nápadům.
Mobilní platforma přeje jednotlivcům i malým studiím. Ostatně například u AppStore si Apple bere 30 procent výdělku, zatímco zbylých 70 procent připadne autorům. U klasického modelu vývojář – vydavatel – distributor připadalo na autory slabých 10 procent.
Druhou stranou mince je ovšem hromada balastu, která se v aplikačních prostředích objevuje. Mnozí si stěžují na agresivní model free 2 play či poukazují, že na mobily a tablety stejně vycházejí jen malé hříčky. S tím nemohu souhlasit. Zprasený obchodní model není problém platformy a na mobilní zařízení vznikají i komplexní projekty. Za mě tedy klady jednoznačně převažují nad zápory.
ANDREJ BRABEC
Mobilním hraním vyvolané změny na mne působí jako krok špatným směrem. Na tomto poli je neuvěřitelné množství braku, mezi kterým je obtížné objevit kvalitní tituly. Po recenzi mám jen zřídkakdy chuť hru ještě spustit a za poslední dva roky mne pohltilo asi tak pět titulů.
Jako největší problém však vnímám obchodní modely. Právě mobilní hraní totiž čím dál častěji pracuje s jejich hybridní verzí. Vyžadují zakoupení hry a ještě hráče obtěžují s mikrotransakcemi.
Možná jsem v tomto ohledu pouze konzervativní, ale titul by podle mého názoru měl vyžadovat jen jedno. Jinak mnohdy není zřejmé, zdali je další úroveň dohratelná i bez placení. A na to říkám fuj.
JAN LYSÝ
Především je nepopiratelné, že mobilní projekty přivedly k hraní spoustu lidí, kteří se do toho předtím rozhodně nehrnuli. Jednoduché hříčky, které jsou často zdarma a nevyžadují žádné hlubší zkoumání herních mechanismů, ale prostě si je člověk v autobuse pustí a "zabije" pár minut, než dorazí na svou zastávku, mnohé oslovily.
Druhou věcí je, že dnes si může na hře namastit kapsu skoro každý, nejen velká vývojářská studia s majetkem v řádu desítek milionů dolarů, ale klidně i šikovný student s dobrým nápadem (pokud tedy nezablokuje svůj projekt poté, co mu ho někdo zkritizuje). Díky mobilnímu hernímu trhu se objevila spousta nových příležitostí.
Pokud jde o negativa, tak se zdá, že se nám nepěkně rozšířila móda "opisování" a hromada projektů si je podobná jako vejce vejci. Je čím dál obtížnější narazit na vysloveně neotřelý kousek, který bychom už předtím neviděli ve dvaceti dalších variacích.
PETR ZELENÝ
Osobně mě mobilní hry příliš nezasáhly, pokud nepočítám letité hrátky s hadem na stařičké Nokii. Asi to bude tím, že v mobilech bývaly především primitivní hříčky, které mou pozornost nedokázaly udržet. Ale týden mám svůj první chytrý mobil, tak se to třeba konečně změní. Bránit se tomu rozhodně nebudu.