Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se hraje Destiny s přídavky Dark Below a House of Wolves

aktualizováno 
Tvůrci legendární série Halo v září loňského roku vypustili do světa projekt Destiny. Ambiciózní hra s gigantickým rozpočtem sklidila nezvyklou směs kritiky i chvály zároveň. Získávala tituly Hra roku i byla označována jako největší zklamání. Od té doby však vyšly už dva přídavky.

Destiny (PS4) | foto: Jakub Žežule

Když jsem se loni v září rozhodoval, jakou známku udělím v recenzi Destiny, byl jsem hodně na vážkách. Hra měla řadu zásadních a velmi nápadných nedostatků. Příběh byl příšerný příběh, struktura misí nezajímavá, hra byla stereotypní, systém odměňování hráčů skoupý a stromy dovedností u jednotlivých postav místy nezajímavé. Ale světe div se, Destiny mě jako střílečka převážně bavila a v průběhu posledních devíti měsíců jsem se k ní několikrát vrátil.

Obsah nabobtnal, a je tak z čeho vybírat. Celkový pocit ze střelby je vyloženě fantastický a boje mají prostě šťávu. Velkou zásluhu na tom mají nepřátelé. Vždyť protivníci s různými typy útoků a chováním se v žánru převážně válečných stříleček povážlivě vytrácejí. V době vydání tvůrci slibovali, že projekt Destiny je teprve v začátcích a že jej hodlají nadále rozvíjet. Jak tedy hra vypadá o devět měsíců a dva přídavky později?

Destiny

Destiny

Balíčky Dark Below a House of Wolves

Zatímco první přídavek Dark Below vydalo studio Bungie již v prosinci loňského roku, jeho nástupce House of Wolves se k hráčům dostal teprve letos v květnu. Co do hry přibylo nového? Dark Below obsáhl čtyři nové příběhové mise, jednu (v případě verze pro Playstation 4 hned dvě) kooperativní Strike misi, nový raid, tři nové arény pro hraní proti živým hráčům, čerstvý soubor výzev a další předměty. Arény jsou v tuto chvíli dostupné již všem nehledě na to, zda jste si Dark Below rozhodli pořídit, nebo ne.

Druhý a lepší přídavek House of Wolves pak kromě nových předmětů a výzev přinesl trojici (na Playstation 4 čtveřici) nových arén, další Strike misi, pět příběhových misí a dva nové módy. Tím prvním je Prison of Elders, který představuje desetikolovou variaci na pobíjení stále silnějších hord nepřátel ukončenou bitvou s bossem.

Druhý s názvem Trials of Osiris je hratelný pouze o víkendech a jde v něm o organizovanější boje tříčlenných hráčských týmů v arénách. Trials of Osiris připomíná v principu playoff: prohrajte tři zápasy a jste venku ze hry. Opačný extrém představuje devět vítězství, po jejichž dosažení se můžete těšit z odměny v podobě těch nejvzácnějších předmětů.

Kromě toho přidal House of Wolves do hry i nové rozcestí, chcete-li HUB či sociální prostor, kde hráč může nakupovat, přijímat výzvy, ukládat předměty do své pokladnice a tak podobně.

Destiny

Destiny

Nutná koupě. Bohužel

O obou přídavcích nelze hovořit, aniž bych nezmínil jejich mírně řečeno odvážnou cenu. Jeden z nich vás vyjde na 549 korun, pokud si je oba koupíte v bundlu, zaplatíte „jen“ 949 korun. Cena byla evidentně nastavena po srovnání s datadisky pro střílečky jako Battlefield nebo Call of Duty, kde se cenovka pohybuje kolem čtyř set korun za méně obsahu. Nesmyslnou cenu všech těchto přídavků ilustruje především fakt, že za podobný peníz si v dnešní době není problém pořídit minimálně jednu plnou hru.

Že tak vysokou částku nehodláte do přídavků investovat? Chcete-li se Destiny věnovat déle (a dodávám, že jinak si to nedovedu ani moc představit), nedává vám Bungie bohužel příliš na vybranou. Hra totiž využívá ďábelského psychologického triku denních, týdenních a víkendových „eventů“, čili událostí, které vám po určitý časový úsek doporučuje.

Každý den vám tak autoři podstrkují jednu z příběhových misí, jejímž dohráním získáte bonusovou várku zkušeností a různé cennosti. To samé platí o „vypíchnuté“ kooperativní misi pro daný týden a zdánlivě nesmyslné víkendové exkluzivitě v případě turnajů Trials of Osiris. Pouze o víkendech také přichází obchodník Xur, u kterého lze nakupovat exotické zbraně a vybavení.

Destiny
Destiny

Destiny

Zpočátku jsem bláhově nechápal, proč mě tvůrci tímto způsobem omezují a jak je možné, že mě hra tak málo odměňuje za hraní jiných misí. Trik je v tom, že hra neustále vyvolává dojem, že zde existuje časově omezená událost, jejíhož splnění se podvědomí potenciálního, nic netušícího závisláka dožaduje. Je to klam, který v Destiny funguje na výbornou. Vypočítavost autorů bohužel zašla příliš daleko.

Denní a týdenní mise mohou totiž klidně spadat mezi prémiový obsah, a zoufalému hráči je tak odepřen jeden z nejnávykovějších taháků hry. A můžete si být jistí, že ostatní nedostupné vybavení a nový obsah budete mít neustále před nosem, aby vám připomínal, že vaše hra už tak nějak přestala být kompletní. Bez přídavků to prostě nemá cenu. Podívejme se na ně tedy podrobněji.

Destiny

Destiny

Ve znamení kooperace

Příběhové mise obou balíčků jsou bohužel naprosto tragickou ukázkou prostředí, které s šokující leností recykluje pasáže ze základní hry. Vyprávění se děje prakticky jen skrze monology, které k vám pronášejí nové postavy. Pokud si dáte práci a budete zkoumat svět hry prostřednictvím její opravdu povedené mobilní aplikace, nové záznamy týkající se House of Wolves prakticky suplují chybějící filmečky.

Působí to jako čtení scénáře k filmu, na který se nikdy nedostalo, tedy výrazně levněji (nevěřím, že jsem v souvislosti s Destiny toto slovo použil). Nové kooperativní mise se nesou v duchu těch předchozích a to samé platí i o bitevních arénách ve hře. Jedinou výjimku představuje mapa Widow’s Court zasazená do Evropy, jež představuje výrazný vizuální odklon od všech čtyř hlavních prostředí, které jsme v Destiny měli možnost dosud vidět.

Destiny

Destiny

Bojování v arénách je v rámci hry celkem zábava a nabízí vítanou změnu tempa, ale ani náhodou se nemůže měřit s obry jakými jsou Battlefield nebo Call of Duty. Víkendové Trials of Osiris se snaží postavit proti sobě ty nejlepší z nejlepších a úspěšné odměnit ještě exkluzivnějším vybavením. Pro většinu hráčů mód představuje příliš velkou výzvu a klany budou válcovat náhodné hráče, kteří se domluví mezi sebou na internetu.

Nový raid Crota’s End, který byl součástí Dark Below, si podobně jako ten předchozí (Vault of Glass) zahrajete jen se šesti spoluhráči bez automatického matchmakingu. Funguje to tedy na domluvě mezi hráči, kteří jsou zároveň „přáteli“ na PSN či Xbox Live. Že se vás tato část hry tím pádem netýká? Nevěšte hlavu. Destiny se totiž díky své návykovosti pyšní naprosto oddanou komunitou a díky sociální funkci její mobilní aplikace není nejmenší problém sestavit partu na raid během chvilky.

Destiny

Destiny

Osobně se mi osvědčila skupina PS4 Reddit, na níž v současné době prakticky neustále vyskakují nabídky ke společnému plnění raidů, nejtěžších verzí Strike misí, turnajů Trials of Osiris a těžších variant Prison of Elders. Právě v těchto náročných módech vás hra automaticky s jinými hráči dohromady nedá, neboť potřebná míra kooperace a koordinace je u nich citelně vyšší. Paradoxem je, že cesta přes mobilní aplikaci ve výsledku může fungovat dokonce rychleji než automatické párování u jiných her a hráči se do těchto módů pouštějí bez toho, že by spolu kdykoliv v minulosti vůbec hráli.

Kooperace v raidech je skutečně klíčová a hrát bez mikrofonu a sluchátek jednoduše nelze. Vault of Glass i Crota’s End vyžadují načasování, spolupráci a zároveň plnou obeznámenost všech hráčů s danou situací. Před připojením do hry je nezbytné jednotlivé fáze raidu projít na internetu, jinak budete tápat a ostatní hráči, kteří raid znají dnes už i pozpátku, vás budou nenávidět.

I u těžších variant Prison of Elders je mikrofon zapotřebí. Protivníci jsou zarputilí a odolní, hra navíc v některých kolech vypustí na určitá místa mapy časované miny, jež je potřeba v časovém limitu zlikvidovat. Bez domluvy mezi hráči to jde na těžší obtížnost jen stěží, byť zcela nemožné to asi také není. Nejtěžší (Nightfall) variantu kooperativní Strike mise, která je vybraná autory každý týden, se mi oproti tomu podařilo dohrát se spoluhráči bez jakékoliv hlasové koordinace.

Destiny

Destiny

Bohatší obsah, stejná hra

Destiny zůstává i po instalaci obou rozšíření každopádně stejnou hrou, jakou byla v září, byť jí řada věcí jistě prospěla. Ačkoliv předmětů je stále relativně málo a nepadají tak často jako v jiných hrách, přece jen jsou pro příležitostnějšího hráče dosažitelnější. Destiny cílí po dohrání slabého příběhu právě na získávání těchto předmětů a jejich postupné vylepšování. Odměňování se zlepšilo i v rámci bojů v arénách a nyní je možné (i bez přídavků) plnit dvojnásob výzev najednou, což znamená opět plynulejší přísun zkušenostních bodů a rychlejší cestu k výbavě.

Problém je, že předmětů je prostě málo, a vy tak budete narážet stále na to samé. K těm nejlepším odměnám se dostanete prakticky jen hraním v co možná nejnáročnější formě kooperace, což rozmrzelé řady „asociálních“ hráčů výrazně handicapuje.

Destiny

Destiny

Pro Destiny je nadále charakteristické opakování těch samých misí. Řada skvělých her ovšem nutila hráče absolvovat to samé stále dokola a nebylo to ke škodě. Ten hlavní problém vidím v nízké rozmanitosti stylu hraní. Hře by prospěly především lepší stromy dovedností pro jednotlivé třídy postav, více předmětů a jejich lepší provázání s třídou a schopnostmi vaší postavy.

Nově získané schopnosti jsou v Destiny většinou nezajímavé a hraní nějak výrazně neobohacují a nemění, za jednotlivé třídy se hraje stejně na začátku jako po dosažení 32. úrovně. Zde by se mohla Destiny učit od posledního Diabla. Tam by si měla také vzít inspiraci i z náhodně generovaných úrovní a neporovnatelně lepšího systému získávání předmětů. Na konzolích zůstávají podle mého názoru zkrátka Diablo nebo Borderlands lepší volbou než Destiny.

Destiny

Destiny

Ta však vůbec není špatnou hrou. Díky své struktuře vás bude motivovat k příležitostnému opětovnému hraní a méně odolní jedinci můžou pak jejím psychologickým nástrahám zcela propadnout. Ale v tuto chvíli bych vzhledem k ceně přídavků raději vyčkal na chystané velké rozšíření (podle úniků snad pojmenované The Taken King), které má hru obohatit pravděpodobně někdy letos v září.

Je velmi pravděpodobné, že Bungie při té příležitosti vydá Destiny znovu v bundlu se všemi dosavadními přídavky. I tak se však připravte, že pokud se budete ke hře chtít vracet, autoři vás přinutí další peníze investovat i do plánovaných rozšíření. Soudě podle twitterového úniku z ledna totiž tvůrci plánují ještě další dva menší balíčky podobného ražení jako Dark Below a House of Wolves. Ti trpělivější mohou také vyčkat, jak dopadne nevyhnutelná dvojka.







Nejčtenější

Overwatch
Hrou roku podle Game Awards 2016 se stala střílečka Overwatch

Hrou roku se podle ankety The Game Awards stala střílečka Overwatch, nejlepším herním studiem pak studio Blizzard. Během show bylo také odhaleno několik nových...  celý článek

Kingdom Come: Deliverance
OBRAZEM: Grafika českých her ušla za 30 let obdivuhodný kus cesty

Ačkoliv světových hitů v Česku vzniklo jen pomálu, píle lokálním tvůrcům nechybí. Za posledních třicet let vytvořili celou řadu her, na kterých je možné...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.