Jak si hrají... mladší sourozenci

  • 19
Možná jste to někdy zažili - prázdniny, rodiče odjíždějí na dovolené a jejich mladší ratolesti zůstávají kvůli brigádě samy doma za dohledu starších sourozenců, kteří si již žijí svým vlastním životem. Podobný osud mě potkal tento týden a zajímá-li vás, při jakých hrátkách jsem včera nachytal svou mladší sestru, pak si přečtěte. Ujišťuji vás, že nebudete litovat. :-)

Mondy se asi diví, jak to, že se na tomto místě neobjevil jeho připravený článek a vy se nejspíš divíte, proč Mondyho páteční fejeton píšu já (nebojte, není to vůbec kvůli reakcím v diskusním fóru po minulém článku o milionářích). Původně se mi do toho nechtělo, to víte, líní šéfredaktoři mají na všechno lidi, ovšem do editorialu se mi to vměstnat nepodařilo a vzhledem k tomu, že mě tato včerejško-večerní historka nesmírně pobavila, doufám, že jejím vylíčením zlepším náladu třeba i vám.

Je léto, čas prázdnin a dovolených a tuto si rozhodla vybrat i máma se svým přítelem (rodiče jsou rozvedení), avšak má mladší sestra (16 let) pilně brigádničí a tudíž si nemohla jet užívat na přehradu s nimi. Z pochopitelných důvodů se máma strachovala o bezpečnost svého domova, a protože již s rodinou déle než rok nežiji a oni se mezitím přestěhovali (z Bruntálu do Opavy), dala mi klíče od bytu a požádala mě, abych na svou nezletilou sestru dohlédl. Já si to vyložil po svém - hlídat, aby nedělala doma párty, nekouřila, nepila alkohol, nesouložila s chlapci a podobně, od čehož mě máma částečně odrazovala nějakými řečmi o "milém chování k sestře", "citlivém a laskavém přístupu" a podobně, ale na ty jsem nějak zvláště nedbal. Mám svou hlavu a přece jenom jsem si podobná léta, v nichž je nyní sestra, prožil, na rozdíl od mámy, teprve nedávno.

Máma tedy minulou sobotu odjela a já měl sestru hlídat. "Prosím Tě, zajdi za ní odpoledne, povídej si s ní, dívej se s ní na televizi, aby se nenudila," kladla mi na srdce máma. Přece jenom jsem ale trochu vytíženější člověk, než si asi představuje, a tak jsem si poprvé na to, že mám hlídat svou sestru, vzpomněl až v úterý v půl desáté večer, a protože má sestra vstává v půl páte ráno na brigádu, nechtělo se mi ji budit. Ve středu jsem byl již pozornější a v půl deváté jsem alespoň telefonicky zkontroloval, jestli je doma pořádek (to víte, když mě se tak nechtělo ven do toho deště). Všechno bylo v pořádku a abych v sestře vzbudil dojem, že jsem opravdu přísný a nekompromisní bratr a že nechci žádné problémy, okamžitě jsem ji poslal spát :-) a s klidem v duši jsem zavěsil.

Co se ale nestalo včera (ve čtvrtek). Někdy kolem půl sedmé mi zazvonil mobil. Volající okamžitě zavěsil, podíval jsem se tedy, kdo byl tím "šetřílkem" a když se mi na displeji objevil zmeškaný hovor od "MATI", volal jsem zpět. "Čau brácha, dneska mě určitě nechoď kontrolovat, jo? Já se musím na zítra vyspat a nechci, abys mě vzbudil." Zamumlal jsem tedy něco jako souhlas a zavěsil. Sestra byla zřejmě spokojená, ve mně však začal hlodat jakýsi červík. Nejsem včerejší, aby mi nedošlo, která bije, a tudíž jsem přítelkyni informoval o tom, že v osm hodin večer si vyjdeme na procházku. Tušíte správně, rozhodl jsem se ověřit si sestřina slova o jejím brzkém odchodu na kutě a vydal jsem se směr Kateřinky, což je jedno opavské sídliště, kde máma, sestra a její přítel žijí.

Už cestou jsem měl pocit, že sestru nachytám při páchání něčeho nekalého a má slova se potvrdila hned poté, co jsem se tiše vplížil na hlavní chodbu. Hudba, hlasy a smích za dveřmi dávaly tušit, že sestra nejspíš nespí, neboť tolik různých hlasů a zvuků by ani v případě, že by byla náměsíčná, ze sebe rozhodně nebyla schopna vyloudit. Strčil jsem klíč do zámku, ovšem marně. Za dveřmi nastal chaos. Zazvonil jsem - bylo slyšet dupání a zrychlený dech, někdo také bouchl do dveří, avšak jejich otevření jsem se nedočkal. Opět jsem zazvonil a hlasitě sestru vyzval, aby otevřela. Pak jsem opět začal zkoušet, který klíč by mohl do dveří pasovat a pokoušel jsem se je otevřít. Sestra byla chytrá, zamkla se a z druhé strany strčila do zámku klíč, avšak jedním ze dvou klíčů, který do zámku pasoval, se mi podařilo vytlačit ten její a odemknout.

Vešel jsem dovnitř a viděl jen sestřiny záda mizející za rohem a následně jsem slyšel zaklapnutí dveří a klíč v zámku. Sestřino zděšení bylo totiž tak velké, že se přede mnou zamkla v ložnici. V klidu jsem se vysvlékl, vyzul si boty a nahlédl do obýváku. Cigaretový zápach, který mě praštil do nosu, mi napověděl, že tohle by se asi mámě, která nemá ráda kouř a ani návštěvy jí nesmí kouřit doma, maximálně na balkóně (lódžii), nelíbilo. Vydal jsem se směrem k ložnici, kde se ukrývala zamčená sestra s několika dalšími lidmi (podle počtu bot v předsíni a skleniček v obýváků jsem odhadoval minimálně pět lidí). Po několika výzvách otevřela a vylezla se dvěma kamarádkami. "Jak jsi se sem dostal? Vždyť bylo zamčeno a klíč byl v zámku," tázala se vyděšená sestra a zapomněla na fakt, že v případě, že klíč v zámku neotočíte, jej lze bez problémů vytlačit. "Otázky tady budu klást já," uzemnil jsem ji a rázem jsem se pasoval do pozice brutálního, nekompromisního bratra pouštějícího hrůzu. Kamarádky se začaly třepat a utekly na chodbu, stejně jako sestra. Došel jsem za nimi a začal opět pouštět hrůzu. "Kde je zbytek?" tázal jsem se. "Nikdo tady není, opravdu, jenom kámošky," tvrdila mi sestra. "Opravdu tady nikdo není, pane, my jsme se za Hankou (sestra) stavily cestou z diskotéky," blekotaly sestřiny kamarádky a bylo vidět, že má etuda "jak si hrát na přísného tvrďáka" na ně zapůsobila. "Nelžete mi do očí," obořil jsem se na ně a sám jsem se vydal na prohlídku bytu. Prošel jsem obývákem do kuchyně, na záchod a do koupelny a pak mě napadlo mrknout se do zamčené ložnice a následně na balkón, kde se pod oknem za dvěma stoličkami krčilo pět kluků. "Hra na schovávanou skončila, už můžete vylézt," vyzval jsem je. "Už můžeme?" zeptal se vyděšeně jeden z nich. "Jó, jó, klidně vylezte," potvrdil jsem svá slova a vrátil se na chodbu, kde, jak jsem se později dozvěděl, vyděšená sestra a její kamarádky informovaly mou přítelkyni o všem, co se děje, v domnění, že mi nic neřekne, případně mě přemluví, abych na všechno zapomněl a dovolil jim pokračovat v party. "Tak se rozlučte," vyzval jsem sestru, což ani nebylo nutné, neboť na balkóně nachytaní pánové byli myslím vyděšenější než dámy a pakovali se okamžitě sami. "Tak čau zejtra," rozloučily se i kamarádky se sestrou a ta šla uklízet nepořádek.

Já, pobaven sledem událostí a pyšný na to, jaký jsem skvělý detektiv a opatrovník, jsem si stoupl doprostřed obýváku, nohu položil na taburetku (kostka na nohy k sedačce) a začal sestře kázat: "Zítra, až to tady přijdu zkontrolovat, tu bude vyluxováno, vyblejskaný okna, vytřeno, utřený prach, nebudou tu cítit cigarety a všechno bude urovnaný a uklizený. Je to jasný?!?" Sestra jen vyděšeně přikývla a já jsem kolem deváté hodiny večerní spokojeně vyrazil směrem k domovu. Cestou jsem se ještě od přítelkyně dozvěděl, že vystrašená sestra při mé prohlídce mámina bytu napsala tužkou do jedné knihy přítelkyni vzkaz: "Nějak ho, prosím Tě, zabav, jenom ať zítra nechodí, protože tady má spát kámoška Terka" a podávala jí to pod stolem, abych si toho náhodou nevšiml v případě, že bych se vrátil z obchůzky bytu a kontrolování napáchaných škod dříve, než by jí bylo milé. Po návratu domů jsem tedy sestře volal, že na večer už mám sice plán, ale že pořádek v bytě přijdu zkontrolovat odpoledne. A buďte si jisti, už se hodně těším na zděšení v sestřiných očích, až večer rozrazím dveře mámina bytu a najdu opět mladistvou sebranku z Opavy v zakouřeném obýváku.


Témata: Alkohol, mladiství