Někdo by si nyní, po přečtení nadpisu, mohl pomyslet, že následující článek poněkud vybočuje z řady ostatních fejetonů z cyklu Jak si hrají. Zde si přeci zábavnou formou (alespoň doufám) ukazujeme, jakým způsobem se baví různé profesní či sociální skupiny, se kterými se můžeme setkat, nebo dokonce mezi které sami patříme. A operační systémy lze za něco takového považovat jen stěží. Každopádně představa, že si operační systém po těžkém dni sedne večer k počítači, napojí se na internet a zívajíc a mžourajíc si čte tento článek, je přeci jen poněkud... podivná.
Přesto mám pocit, že ačkoliv je fenomén her vždy spojován pouze se živými a myslícími entitami, je možné říci, že i operační systémy si určitým způsobem krátí svůj dlouhý (strojový) čas. Nejsem sice přesvědčen o tom, že zároveň opravdu myslí, ale pro jistotu si budu při psaní tento dokument pravidelně každé dvě minuty ukládat. Přeci jen - jistota je jistota a člověk nikdy neví.
Chcete vědět, proč si myslím, že i operační systémy mají svůj druh zábavy? Toto moje přesvědčení vychází z řady pozorování, které jsem provedl já sám a mnozí mí přátelé a známí. Z těchto pozorování (a několika experimentů) jasně vyplývá, že operační systémy mají jednu základní vlastnost, která sice není nikde oficiálně dokumentovaná, ale je přesto všeobecně známá - je to schopnost zamrznout či spadnout v tu nejnevhodnější chvíli. S tím se nejspíš setkal každý, kdo psal nějaký dlouhý dokument, vytvářel obří konstrukci v tabulovém kalkulátoru, nebo (a to je nejčastější) hrál svou oblíbenou hru, dostal se přes nejobtížnější část, zhluboka si oddechl - a zapomněl uložit pozici. V tu chvíli vám systém vypoví poslušnost a vám nezbude nic jiného, než s blížící se srdeční zástavou a nadávkami na rtech hodit za hlavu výsledek několikahodinové snahy a námahy a počítač restartovat. Klidu na duši vám jistě nepřidá ani skutečnost, že pravý viník nastalých komplikací - operační systém - má ještě tolik drzosti vám vyčítat, že nebyl vypnut správným způsobem, a naznačí vám, že by bylo vhodné se to konečně naučit. Nevím jak vy, ale já v takovou chvíli odcházím na balkon nadýchat se čerstvého vzduchu a alespoň trošku se uklidnit.
To vše však vypovídá o jediné skutečnosti - operační systémy jsou nejen složité a záludné, ony jsou hlavně neskonale škodolibé. Těší je, když se vám vzteky rozbuší srdce, když se domem rozléhají nadávky a klení, až si sousedi stěžují, když bušíte hlavou do zdi a chcete umřít. Je to pro ně možná jakési zadostiučinění. Baví se. A hrají si s vámi.
Je však zřejmé, že ne všechny operační systémy jsou stejné. Z programového hlediska to je jasné, ale liší se i osobností, charakterem. Zdá se, že čím jsou starší, tím jsou záludnější. Starý dobrý MS-DOS byl malý tichý chlapík, který se ze všech sil snažil o to, aby o něm nebylo za žádných okolností slyšet. Po čase mu trošku narostlo sebevědomí a vystrčil růžky se svou nadstavbou Windows. Toto sebevědomí se bohužel začalo snoubit i s jistou samolibostí. Ta se však nemohla ani zdálky srovnávat s tou, jakou jsou obdařeny moderní, inteligentní, multitaskingové (a multicrashingové) systémy. Ty dovedly schopnost zamrzat v nejnevhodnější chvíli až na úroveň umění.
Můžete namítnout, že ne všechny jsou takové, třeba takový Linux. Ano, to je pravda. To jsou právě ty rozdíly v charakterech. Ne všechny systémy jsou takto tvrdohlavé či škodolibé. Otázkou pouze je, jestli to je jejich mládím, čestností, nebo jen projevem nedostatku inteligence.
Zatím jsme se však nedostali k samotnému jádru otázky, a tím je, proč si s námi operační systémy tímto způsobem pohrávají. Možná to má něco společného s původem jejich vzniku, s tím, jak se chováme my k nim, jak jim nadáváme a pomlouváme je. Chtějí nám oplatit stejnou mincí, jakou jim platíme my. Mstí se nám za nedostatek úcty, za to, že se k nim chováme jako ke sloužícím, nebo dokonce k otrokům. A toto je symbolem jejich vzpoury, jejich povstání ze špíny elektronického bahna. Zatím se však jedná o bouři chaotickou, neorganizovanou. Doufejme jen, že nejnovější připravovaná verze operačního systému od Microsoftu nebude mít pracovní jméno Spartakus.
PS: Při závěrečné kontrole článku se mi totálně sesypal systém. Proč mě to ale vůbec nepřekvapuje? :o)
