Píše se rok 1984, hluboko v Sovětském svazu za staženou železnou oponou. V moskevské Akademii věd mladý počítačový inženýr Alexej Pajitnov právě doťukal na svém stroji s honosným názvem Elektronika 90 poslední řádky programového kódu malé zábavné hříčky. V následujících letech obletí a dobude svět pod názvem Tetris. Kdo by si to tenkrát pomyslel. Alexej tedy rozhodně ne.
V roce 1984 byl Sovětský svaz po technologické stránce přinejmenším sto let za opicemi. Vyspělé technologie musel dovážet nebo přinejmenším kopírovat. Stejné to bylo s Elektronikou 90, jež byla notně zvětšeným klonem amerického mikropočítače PDP-11.
Popravdě, efektivita práce v komunistickém bloku nebyla valná, stejně jako řízení, které bylo v moskevské Akademii věd někde na bodu mrazu. Schopní lidé typu Alexeje, který zrovna nastoupil, nicméně nechyběli. Jejich kreativita tak měla rozličné výstupy, v případě Pajitnova to byl právě Tetris.
Alexej Pajitnov byl vždycky hračička a liboval si v psaní zábavných, důvtipných programů. Chtěl vytvořit něco návykového, v čem by bylo možné se neustále zlepšovat. Povedlo se mu to na jedničku. Až si ve Spojených státech amerických říkali, zda náhodou nejde o diverzní sovětskou akci s cílem vnutit americké mládeži bezcílnou aktivitu.
"Začal jsem skládat všechny možné matematické puzzle, které jsem miloval od svého dětství," řekl Pajitnov britskému listu Guardian. Vznikla spousta balastu, které si většinou nikdo nevšímal a Alexej se mu věnoval jen pro onu tvorbu.
| Tetris: různé varianty (zdarma ke stažení) |
|
-> Prohlédnout různé varianty Tetrisu ke stažení zdarma <- |
Jednou si ale na chvíli sedl k jednomu ze svých výtvorů a už se nemohl odtrhnout. "Ten program nebyl komplikovaný. Nebylo tam žádné skóre, žádné úrovně, ale poté, co jsem začal hrát, už nešlo skončit," vzpomíná na první verzi Tetrisu.
Rusko je sice zemí revolucí, ale v očích světa jen těch politických a řádně krvavých. Jaký byl údiv světové veřejnosti, když odtud vzešla i revoluce herní. Možná nejhranější hra všech dob.
Jak už to u podobných legend bývá zvykem, princip byl jednoduchý, až primitivní. Mohl se ho proto snadno naučit každý. Z vrchu obrazovky padají kostičkové útvary několika tvarů, které je možné za jejich pádu natáčet a skládat do spodních řad. Pakliže se podaří zkompletovat zarovnanou linii, tato zmizí. Pokud ne, kostičky se vrší, až jednou dosáhnou vrcholu a hra končí. Vyhrát se nedá, jde jen o to, jak dlouho vydržíte a kolik bodů zahrajete (do dalších verzí už bylo skóre pochopitelně zakomponováno).
Pětadvacet let od svého vzniku se může Tetris směle titulovat jako hra, která dobyla svět. Znají ji v Japonsku, USA, Dánsku, Turecku, Keni, Brazílii, zkrátka všude. Vyšla v bezpočtu oficiálních i neoficiálních verzí. Odhady hovoří o prodeji více než 70 milionů kopií, ať už čistě softwarových nebo spojených s kdysi oblíbenými "digihrami". Jejích hráčů je ale s velkou pravděpodobností několikanásobné množství.
Tetris ovlivnil umění, architekturu či hudbu. Několikrát je v různých souvislostech zapsán v Guinnessově knize rekordů. Například v kolonce "Nejdelší trest ve vězení za hraní videohry". To se jednou jistý závislák přes četné výzvy posádky nemohl od hry odtrhnout na palubě letadla.
Alexej Pajitnov může jen litovat, že nemohl tvořit v jiném státě nebo aspoň o několik let později, po pádu komunismu a Sovětského svazu. Takhle totiž práva na Tetris nedržel on, nýbrž stát, který z něj finančně profitoval. Na Pajitnova přešla práva až v roce 1996, kdy už byla hlavní vlna zájmu pryč.
Už v roce 1985 se objevila víceméně kompletní a základní verze pro počítače všeho druhu. Pár let to byl tip "insiderů", ale už roku 1989 šlo o masovou záležitost. Spousta lidí si i dnes vzpomene na první okamžik setkání s touhle drogou.
U většiny z nich je tento zážitek spojen se slavným Game Boyem od Nintenda. Tetris se stal jeho hlavním "killer" titulem, jak by se řeklo v dnešní terminologií. Tyhle dva produkty si zkrátka pomohly navzájem. Jeden bez druhého by pravděpodobně nebyl tak úspěšný. O propojení se postaral Henk Rogers, který si Tetrisu všiml na veletrhu CES v roce 1988 a stal se jeho hlavním zástupcem na Západě.
"Navštívil jsem hlavní sídlo Ninenda a viděl jsem všechny ty sklady plné cartridgí Tetrisu. Byly toho stovky tisíc. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, že je to docela velká věc, a ne jen malá hříčka," vzpomíná Pajitnov na první výlet do Kjóta, kam ho přivedl právě Rogers.
Oba muži začali po pádu komunismu spolupracovat na licencování Tetrisu. Dokonce vytvořili jakousi "franšízingovou" příručku. Ano, ten pravý Tetris není jen tak. Je třeba dodržet velikost herního pole, konfiguraci ovládání a součástí je i požadavek na zakomponování titulní skladby známé jako Korobeiniki. V roce 1992 z ní dokonce udělal popový hit Adrew Lloyd Webber.
Nikdo vlastně přesně neví, proč je Tetris tak úspěšný. Při vší úctě k návykovému konceptu můžeme říct, že takových se za pětadvacet let urodila celá řada. Ale žádný nezaznamenal tak masivní úspěch jako Tetris. A kdo ví, zda tuto legendu někdo někdy překoná. Je to zkrátka jeden z těch neuvěřitelných příběhů, který by nevymyslel sebelepší spisovatel.
