Jsou filmové náměty, které se za námět pro hru hodí více než jiné. Mezi ně bezesporu patří dobrodružství agenta Jejího veličenstva s povolením zabíjet a krycím označením 007. Jeho takřka neomezené schopnosti pronásledovat padouchy po celém světě a v případě potřeby i ve vesmíru, špičkové superextratajné vybavení a především jistá dávka nadsázky a parodování sama sebe jsou vysloveně ideální pro svět elektronické zábavy. Přesto se tento milovník Martini s vodkou, rychlých aut a krásných žen ještě na monitory počítačů nepodíval. Zato úspěšně bodoval na televizních obrazovkách majitelů konzolí. Všichni písíčkáři proto netrpělivě očekávali počin firmy Electronic Arts, jenž se pyšnil nejen potřebnou licencí na samotné ztvárnění příběhů Jamese Bonda, ale též na jeho současného představitele Pierce Brosnana. Všechny potřebné ingredience pro vytvoření špičkového titulu tedy byly pohromadě, teď už záleželo na kuchařích z týmu Gearbox, jak se jim podaří novou hru uvařit.
Za základ pro svoji střílečkou viděnou vlastním pohledem nepoužili žádné z filmových dobrodružství, ale 
vymysleli si vlastní příběh, jenž by však jako z oka vypadl některé z dvacítky bondovek. Ono to není zase tak složité. Stačí vzít odporného bídáka s nějakou strašlivou zbraní, v tomto případě smrtícím zařízením zvaným Nightfire, a máte to. Svět je opět v nebezpečí a M vysílá do boje svého nejlepšího muže. Než se ale vydá na cestu, musí si ještě nacpat kapsy svého obleku technickými vymoženostmi z dílny odborníka na špiónské vybavení Q. Bond vyfasuje brýle, jež nejen svému majiteli dodávají ještě drsnější vzhled, ale též umožňují vidět ve tmě, výrazně vyznačit teplejší, a tudíž živé objekty a v neposlední řadě nahlížet skrz stěny a oblečení dam. Kromě brýlí je tu ještě další slušná řádka vymožeností - zapalovač s fotoaparátem, elektrický paralyzér, pero vrhající uspávací šipky, nezbytné rolexky s laserem, mobil vystřelující lano s kotvičkou, dekodér zámků v neobyčejném PDA nebo zavirovávací cédéčka v kreditní kartě. Nechybí ani přísavky na lezení po stěnách budov a pár dalších specialit.
Hra vám ale příliš neumožní vymýšlet rafinované postupy za využití vychytávek z dílny Q. Autoři přesně nalinkovali, 
kdy se vám má které zařízení hodit. Například telefon s kotvou můžete vystřelit jen na speciální oka na stěnách, která tam zřejmě umístil nějaký neznámý hrdina, běžící několik kroků před Bondem. Laserem z hodinek můžete řezat jen zámky, pokud jej namíříte jinam, třeba i do obličeje některé z postav, nic se nestane. Jakákoli možnost improvizace v podstatě mizí, postupujete jen po vyšlapané cestičce dané scénáristy. Možná by to ani tolik nevadilo, kdyby ona pěšinka byly do nejmenších detailů promyšlená a vy jste díky komplexnosti příběhu a vymakaným úkolům nemohli odtrhnout oči od monitoru. Bohužel tomu tak není.
Vaše putování se omezuje na sbírání přístupových karet, ničení daného počtu věcí a přepínání správných pák či tlačítek. Čas od času sundáte vrtulník, případně odstřelujete nepřátele sniperkou. Nechybí sice plížící mise, v nichž někdy ani nesmíte nikoho zabít. Ty vás kvůli ale nevychytané umělé inteligenci spíše potrápí nemožností odhadnout kdy vás nepřítel zmerčí a kdy ne. Téměř vždycky na vás totiž některý ze strážných vidí, ale jen někdy začne střílet či spustí poplach. Hra se tak zvrhne v opakované a nikterak rychlé nahrávání pozice a postup systémem pokus - omyl.
Specialitou šéfkuchaře jsou pak místa, kde vás autoři někam zavřou a počnou na vás vypouštět naštvané padouchy. Nezbývá než je hrdinně kosit, dokud nevyprší stanovený limit (například propadnutí se s výtahem až ke správné kotvičce, k níž se můžete přitáhnou lanem), případně dokud nejsou všichni pod drnem (a to doslova, jelikož mrtvoly se jednoduše vsáknou do podlahy a zmizí). Kdybyste si na chvíli vypnuli reproduktory, abyste neslyšeli klasické bondovské hudební motivy, za chvíli by vám ani nepřišlo, že hrajete za agenta 007, ale jen za nějakou neznámou postavu, v nějaké neznámé střílečce.
Je pravda, že jen do chvíle, než byste splnili nějaký z úkolů a nenaběhl by některý z průměrně zpracovaných filmečků, který vám připomene, že se jmenujete Bond, James Bond. Ze začátku vám autoři servírují jednu animovanou sekvenci za druhou, ale jak postupujete hrou, je jich čím dál tím méně, vyprávění příběhu je odsunuto na pozadí a začíná převažovat nekonečné střílení hord nepřátel. Ti jsou nejspíše přiváženi na místa
střetů v autobusech, jelikož jich během misí mordujete desítky. Vypadá to legračně, když jsou přepadená vila či mrakodrap až po střechu narvané tupými střelci.
Umělá inteligence vašich soupeřů je opravdu ubohá. Nejenže si často neumějí otevřít dveře, ale ani nijak rozumě nereagují na vaši přítomnost. Pokud se octnete v jejich zorném poli, jsou vás schopni dostat v okamžiku, jakmile k nim ale přijdete z boku, klidně se může stát, že si váš až do své smrti nevšimnou. Dokonce někdy neregistrují ani střelbu ve své blízkosti, a to ani nemluvíme o mrtvolách jejich kolegů, které jsou jim úplně ukradené. Malý příklad. Vystřelíte raketu do kanceláře. Nábytek je namaděru, obrovská skleněná tabule se řítí v tisících kouscích zemi, tři nepřátele mrtví. A čtvrtý? Klidně dál hlídá dveře na opačné straně místnosti. To je ale ještě ta lepší varianta. Pokud by jich přežilo víc, není pro ně problém začít se vraždit navzájem. Zajímavé je i chování omráčených strážných. Ti se po probrání klidně seberou a pokračují v obchůzce, jako by se nic nedělo. Prostě ryzí ukázka toho jak by moderní hra neměla vypadat. Místo několika 
nebezpečných a logicky se chovajících soupeřů tu máte velkou vlasteneckou válku se spoustou odhodlaných mužů jdoucích na odstřel.
I když jsou panáci úplní troubové, beze zbraní si s nimi neporadíte. James u sebe může mít najednou čtyři zbraně plus klasické a zábleskové granáty. V jeho výzbroji se octne několik druhů pistolí, brokovnice, automatické pušky, odstřelovačka i granátomet (chvíli též kosmický paprskomet). Navíc má k dispozici kulometnou věž ukrytou v kufříku a nejrůznější miny. Příjemné je, že některé zbraně mají sekundární mód střelby, povětšinou se ale jedná o nasazení tlumiče či optický zaměřovač, ale třeba raketomet umožňuje částečně řídit vystřelenou raketu. I když je Nightfire vyslovená střílečka, zbraně nejsou tak účinné, jak by se u tohoto typu hry dalo čekat a vyplatí se mířit na hlavu.
Zatím jsme se příliš nezmínili o technickém zpracování. Bohužel ani to nic nezahraňuje. Kdyby byla vypsána soutěž o maximální vyždímání možností z enginu Half Life, obsadil by zřejmě Gearbox první místo. James Bond 007: Nightfire totiž běží na stejném základě jako ona zmíněná letitá legenda. Pokud obě hry porovnáte, nezbývá
než před autory smeknout. Když ale poměříte Nightfire s některým z titulů běžících na enginu Quaka 3 či poslední verzi Unreal enginu, nemůžete přehlédnout rozdíl. Grafika není nijak detailní a například modely aut jsou skutečně hrozné a nezachrání to ani Fabie parkující v podzemních garážích mrakodrapu, v němž se odehrává několik misí. Design levelů však není špatný a vše k sobě hezky pasuje. Je vidět, že si s ním autoři vyhráli, ale bohužel celkové grafické pojetí nepatří mezi současnou špičku. Kdyby vám to ale nevadilo a Bond vás z nějakého důvodu uchvátil, nechybí mutltiplayer s klasickými módy, ale těžko říci proč byste jej chtěli hrát.
Skutečně zde není moc důvodů proč Nightfire hrát. První díl skvělé No One Lives Forever není oproti Bondovi graficky tolik pozadu, přičemž hratelností ho dalece převyšuje a vůbec nemá smysl mluvit o NOLF 2, která je ve všech směrech na míle před 007. Nelze než konstatovat, že agent Jejího veličenstva má v tuto chvíli své místo jen na stříbrném plátně a televizních obrazovkách.
| James Bond 007: Nightfire | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
