Joint Task Force - zatočte s terorem!

Konečně se nějaká strategie vymanila z přeplněné škatulky s nápisem 2. světová válka. A není to ledasjaká strategie! Svým detailním pojetím dokáže strhnout k dlouhým hodinám nerušené pařby. Co všechno nabízí prozrazuje naše recenze.

Vytvořit v dnešním světe válečnou strategii není vůbec nic jednoduchého. Na jedné straně stojí zástupy her čerpajících z 2. světové války, na straně druhé pak prořídlý dav titulů, jejichž vývojáři to zkusili jinak a pohořeli. Joint Task Force si bezpochyby klade za cíl posílit druhou jmenovanou skupinu a ukázat, že lidé stojí i o jiné příběhy, než jen o vylodění v Normandii. Bude to však mít nesmírně těžké, protože zároveň se na trhu objevuje kousek z nejlepších – Company of Heroes, které sice opět prezentuje 2. světovou válku, ale dělá to tak skvělým způsobem, že si ji stěží nechá nějaký fanda strategií utéct. Přesto ale Joint Task Force nemusí poraženecky věšet hlavu. Ačkoliv možná není tak propracovaná a zábavná, pořád dokáže spoustou originálních a dobře propracovaných prvků zaujmout.

Nechybí obligátní Írán, Bosna, Afghánistán či Somálsko, přičemž design misí patří k tomu nejlepšímu, co současná strategická produkce dokáže nabídnout

Příběh se odehrává v současnosti, přesněji pak v roce 2007, kdy globální terorismus dosáhl svého vrcholu a už nelze dále čekat na další drtivý úder od jedné z četných teroristických skupin rozesetých po celém světě. Právě ty se stanou vaším protivníkem. Tedy spíše protivníkem nově založené jednotky Joint Task Force, což je jakási malá a flexibilní armáda, s jejíž pomocí se OSN rozhodlo potírat celosvětový zlořád. Její přednost spočívá především v rychlosti a skvělé operativnosti, z čehož vyplývá, že se protentokrát nedočkáte stohlavých vojenských zástupů, ani si nevybudujete vlastní základnu. To ale hře vůbec neškodí, ba právě naopak. Díky tomu nemusíte zůstávat neustále v jednom kraji, a zcela logicky procestujete celý problematický svět. Nechybí obligátní Írán, Bosna, Afghánistán či Somálsko, přičemž design misí patří k tomu nejlepšímu, co současná strategická produkce dokáže nabídnout. Jsou vskutku různorodé, detailní a pro taktický postup jako dělané.

Začátek mise vás přes naše upozornění překvapí. Začínáte totiž s opravdovým málem, které čitá několik vojáků a pár vojenských Hummerů. Nechybí pochopitelně velitel, major O’Conell, který zastává status hrdiny a je mu tak umožněno postupně získávat zkušenosti a ty pak, s každým dosaženým levelem, proměňovat ve vlastnosti a speciální schopnosti. Vylepšíte mu tak palebnou sílu, odolnost nebo dodáte velitelský upgrade, díky němuž bude lépe koordinovat kolem stojící jednotky. Ovšem modifikovatelnost nezůstává pouze u hlavního hrdiny, v menší formě se totiž projevuje i u řadových vojáků. Každému z nich můžete do inventáře přibalit kupříkladu raketomet, granáty nebo plynovou masku. Oni pak darované věcičky automaticky využívají. Jakmile se rozhodnete, že je toho dost, zase jim je vezmete a přidělíte třeba někomu jinému. Už z toho, že se takto musíte starat i o zbraně, vyplývá značný důraz na micromanagement. Naštěstí se svěřenci chovají poměrně schopně, pokud postupují společně vozidla a vojáci, přizpůsobí se rychlost pomalejším. V případě, že sestavíte skupinu, fungují dobře I nejrůznější formace.

Velmi důležitou roli zastávají ve hře média. Příběh je vám podáván formou zpráv, které často vstupují, v podobě malého okénka v pravém horním rohu obrazovky, do hry. Musíme říci, že to příjemně podporuje atmosféru – máte pocit, že jsou vaše akce pořád sledovány a závisí na vás opravdu hodně. Mnohem podstatnější však je, že vás často provázejí kameramani s lačnými čočkami po všem, co jen trochu zavání nespravedlností vůči civilnímu obyvatelstvu, které se po mapách rovněž celkem nerozumně poflakuje. Pokaždé máte omezenou toleranci mrtvých civilistů, a pokud ji překročíte, končíte neúspěchem.

Jakmile splníte nějaký ten úkol, jichž bývá v misi vícero, přičte se na vaše konto určitá sumička, jíž můžete využít na nákup dalších posil. K dispozici jsou různé typy vojáků, přičemž zcela nepostradatelný je podle nás především medik, či lehčí motorizovaná armáda. To vám vrtulník snese do těšné blízkosti. Když se vám navíc podaří dobýt třeba letiště, není problémem nechat si přivést těžké tanky nebo opravárenské vozidlo. Nakoupit lze i trhavinu či detektor min, ale povětšinou je to k ničemu, protože miny nepředstavují kdovíjak hrozné nebezpečí a připravovat výbušné pasti je akorát děsná piplačka bez většího účinku. Na druhou stranu panzerfausty a rakety země-vzduch se hodí velmi. Ne vždy ale musíte pouze objednávat – občas narazíte na poškozený tank, který si opravíte, pošlete do něj vlastní posádku a máte vítanou posilu. Coby přibližovadlo se dají využívat i civilní vozidla, která můžete dokonce ovládat šipkami.

Ačkoliv se třeba ocitáte na konci mapy, kterou máte celou prošlou, neznamená to konec, hra jednoduše k již objevenému území připojí další kus mozaiky a takhle postupuje klidně několikrát. Nikdy tak dopředu nevíte, co vás může čekat.

Mise probíhají velice dynamicky a splněním původního úkolu to obvykle ani zdaleka nekončí. Jednak jsou tu k dispozici vedlejší úkoly, druhak se hlavní cíl pořád vyvíjí a děje se tak velmi zajímavou formou. Ačkoliv se třeba ocitáte na konci mapy, kterou máte celou prošlou, neznamená to konec, hra jednoduše k již objevenému území připojí další kus mozaiky a takhle postupuje klidně několikrát. Nikdy tak dopředu nevíte, co vás může čekat. S úkoly si tvůrci docela vyhráli a dá se říci, že netrpí syndromem neustále stejného vykydlování nepřátel. Dynamičnosti napomáhá i změna dne a noci doplněná o měnící se počasí. Narazíte na déšť, sníh i mlhu, což se jasně podepisuje i na zhoršených vlastnostech jednotek. Abychom je dojeli, zmíníme, že vedle klasických tanků, jeepů a vojáků budete později operovat i s artilerií, špičkovými Harriery, parádními vrtulníky třídy Apache a vůbec se vším, co k moderní válce patří.

Dosud se nesla recenze v čistě pozitivním duchu, avšak máme i výtky, které se týkají především mikromanagementu, tvořícím alfu a omegu hry. Každý stroj potřebuje minimálně jednoho paňácu, aby se rozjel, ideálně více, aby mohl i střílet. Z toho vyplývá, že je do něj musíte poslat a jelikož vojáků často není nazbyt, je zapotřebí, aby jednotlivci mezi tanky či jeepy přebíhali podle aktuální potřeby. O to se musíte ručně postarat, což ještě není nic tak hrozného. Jenže připočtěte nutnost neustálého opravování a léčení po sebemenší bitce. To také obstaráváte vy. Stejně jako koordinaci zbraní u pěchoty. Není toho zrovna málo a popravdě tím hra trochu trpí, protože ztrácí skvělý spád. Inu, ale všechno něco stojí. O mnoho příjemnější je rozhodování o tom, které z vojáků si vezmete do další mise. Časem jim, podobně jako hrdinům, můžete přidat i nějakou tu speciální schopnost.

Klady a zápory

Atraktivní téma
Atmosféra, hratelnost
Většina jednotek má reálné využití

Příliš velký důraz na mikromanagement
Občasné bugy

Multiplayer je rozhodně hodnotným doplněk hry. Nabízí hned tři partaje (JTF, rebely a teroristy), které se sice nijak významně neliší, přesto ale dobývání letišť a vlajek zaujme. Vedle očekávatelných módů jako je deathmatch či domination na hráče čeká i vysoce přitažlivý, kooperativní způsob průchodu kampaní.

Graficky je titul na strategii vynikající, akorát renderované sekvence v podobě zpráv v současné konkurenci neobstojí, ale to na perfektním technickém zpracování prakticky nic nemění, zvláště když zvukům se nedá vytknout prakticky vůbec nic. Hudbě jakbysmet.

Každý stroj potřebuje minimálně jednoho paňácu, aby se rozjel, ideálně více, aby mohl i střílet.

Joint Task Force je jednou z těch strategických her, které vám bezodkladně doporučíme, přestože má pár mušek. Nabízí lákavý konflikt, který odráží problémy reálného světa, disponuje hutnou atmosférou a hlavně se po většinu času pěkně hraje.