Just Cause - jasný hit!

Dostal se nám do rukou perfektní derivát Grand Theft Auta, který vás zavede na rozsáhlé a exotické souostroví, kde se pokusíte o revoluci. Ta ještě nikdy nebyla tak zábavná! Just Cause byste neměli minout!

Klonování úspěšných a nejlépe několikrát prověřených herních modelů je oblíbenou vývojářskou činností. Samostatnou kapitolou jsou pak kopie fenoménu posledních let – Grand Theft Auta, které je pravidelně překonáváno pouze svými pokračováními. Nikdo další se jeho popularitě ani nepřiblížil. Možná je to nedostatkem invence, možná jen hluboko zakořeněnou značkou, jejíž hutné kořeny se nedaří přesekat. Třeba je to ale jenom tím, že jsme dosud neměli možnost okusit kopii skutečně povedenou, jež by svůj vzor po stránce nejdůležitější – hratelnosti – porážela. Pravý důvod by nám mohl pomoci poodkrýt právě nový kousek švédských Avalanche Studios, kteří za sebou sice nic moc významného nemají, avšak do podoby Just Cause se jim povedlo vytesat zřejmě nejlepší klon Grand Theft Auta, jaký se po monitorech a televizních obrazovkách kdy proháněl. Žádný chudý bratříček, ale opravdická HRA se všemi potřebnými atributy a také důkaz, že ne vždy je ke spokojenosti nutná absolutní dokonalost ve všech směrech.

Nikoliv samotný příběh, směřující k revoluci proti zkorumpovanému prezidentovi, nýbrž exotičnost každičkého momentu, který si dosyta vychutnáte, tvoří všechny osy hratelnosti.

Už volbou prostředí, exotického souostroví kdesi v Tichomoří, si autoři získávají sympatie, protože ač bychom všichni chtěli, většina z nás se tam nikdy nepodívá, a tak můžeme být alespoň vděční za virtuální atmosféru, která, byť notně zkarikována, ze hry přímo sálá. Nikoliv samotný příběh, směřující k revoluci proti zkorumpovanému prezidentovi, nýbrž exotičnost každičkého momentu, který si dosyta vychutnáte, tvoří všechny osy hratelnosti. Toho, kdo vám bude tvrdit, že je děj dobrý, pošlete s klidným srdcem na projekci sebraných snímků Uwe Bolla – bude si u nich libovat, jelikož vyprávění v podstatě nijak nepostupuje. Zpočátku sice likvidujete menší ryby, později si políčíte na vyšší předáky, ovšem nebýt v misím předcházejícím renderovaných animacích ona potřebná špetka humoru, zabalená navíc do originálního dialektu, nemělo by valného významu se na ně dívat. Nicméně plytký příběh je to poslední, nač by mělo význam si stěžovat. Just Cause je jednoduše freeform projektem a už z tohoto titulu nemá cenu v něm vyhledávat emotivní či nečekané zvratové okamžiky.

Nemalým počtem předností hra totiž útočí zcela z jiných pozic. Ačkoliv to má hlavní hrdina, Rico Rodriguez, taková holka Jamese Bonda pro všechno, v řídké příběhové omáčce s prosazováním svých sympatických rysů hodně těžké, dokážete se s ním ztotožnit během několika málo minut. Avalanche Studios se podařilo namíchat skvělý mix charakterových i fyzických předností snad všech významnějších akčních hrdinů objevivších se za poslední dekádu na stříbrném plátně – najdete v něm rysy postav ztvárněných Tomem Cruisem, Piercem Brosnanem nebo třeba Antoniem Banderasem, jemuž je mimochodem nejpodobnější. Hlavní je pochopitelně samozřejmá bezstarostnost, s jakou plní jeden zabijácký úkol za druhým a která ho provází od počátků na diktátorským režimem řízeném souostroví až po slastnou hudbu vítězné revoluce. Nemůže si odpustit ani četné hlášky, které nabývají největší peprnosti při dialozích se sličnou agentkou zprostředkovávající vojenský proviant.

Jak už to tak v podobných titulech bývá, nikdo vás nehoní ani do ničeho nenutí. Hrozba je sice zdánlivě akutní, ovšem než se rozhodnete pustit se do jednoho z úkolů, klidně se projíždějte po nesmírně rozsáhlém souostroví, jež zabírá takřka tisícikilometrovou plochu. A to už je nějaká porce na objevování. Je sice nezpochybnitelnou pravdou, že si jsou mnohé lokace podobné jako vejce vejci, ale to je přijatelná daň. Asfaltová silnice vedoucí po pobřeží, další cesty vinoucí se do vnitrozemí pod stínem všudypřítomného zalesnění a samozřejmě zablácené stezky směřující za těmi největšími dobrodružstvími. Idylka, řekli byste, ale jen do chvíle, než se pustíte do akce.

Hrozba je sice zdánlivě akutní, ovšem než se rozhodnete pustit se do jednoho z úkolů, klidně se projíždějte po nesmírně rozsáhlém souostroví, jež zabírá takřka tisícikilometrovou plochu.

Just Cause má poměrně jasně vytyčenou hlavní linku s jednotlivými zastávkami v podobě úkoly, které zpočátku dostáváte od svých nadřízených, později pak, s tím jak se plynule dostáváte do vnitropolitické situace, i od šéfů místních partyzánských skupin. Většinou jde o prozaické zneškodnění pohlavárů či zničení určitých statků, což by na dlouhou dobu nemuselo působit nutně zajímavě, nicméně buďte ujištěni, že mise je vždy natolik atraktivně zabalená, abyste vůbec měli chuť znuděně zívat nad stereotypností. Je jen a jen na vás, zda se rozhodnete plnit výhradně hlavní porci úkolů – pak se ale připravte na relativně lineární akci, při níž vás bude akorát štvát, že mezi zadáními jednotlivých misí budete muset několik minut přejíždět a také na brzký konec. Je naprosto evidentní, že tvůrci počítali s touhou hráčů pořádně si dobrodružství užít. Pochopitelně lze zběsile sprintovat k cíli a v takovém případě budete plus mínus za deset hodin hotoví, ale jde to i jinak. Nespěchat a vychutnávat – ostatně jste přeci v Karibiku – s takovou se klidně můžete dobrat dvoj i trojnásobku herní doby, aniž byste nějak výrazně museli ohrnovat nos.

Na nedostatek nabízených činností si totiž stěžovat nelze. Vedle obligátního hledání „secretů“ a chvilkových zpestření v podobě nejrůznějších závodů tu totiž najdete i několik mocenských toužících po moci na ostrově, s nimiž někdy spolupracujete i v rámci hlavního děje, ale jejich primární funkce je co možná nejvíce vás zaměstnat na vedlejší koleji, a tím připravit náležité útočiště pro další důležité výpady. Vysvětlíme. Na obří mapě naleznete desítky, ba rovnou stovky vesniček (nechybí ani několik velkých a kýčovitě osvětlených měst), v nichž se snaží převzít otěže jedna z mocenských frakcí. A to se rozumí, že bez pořádně krvavé potyčky, v jejímž čele s praporem nezávislosti stanete, to nepůjde. Přebírání jednotlivých vesnic pod kontrolu guerilly či riojského kartelu pak probíhá veskrze shodně a je to jeden z mála aspektů hry, kam se po čase vkrádá mírný stereotyp. Prakticky vždy totiž musíte zlomit odpor policie, zneškodnit několik jejích barikád a vztyčit tu „správnou“ vlajku. Není to nic těžkého a výhody jsou nasnadě. Vedle potěšující okolnosti, že vám pomoc sympatizující frakci přinese další útočiště (zbraně, lékárnička, ukládací funkce), tak povětšinou přinese další várku vedlejších úkolů. Jejich úspěšným plněním ještě více zvyšujete vliv frakce v dané oblasti a výhody v podobě lepší výbavy na sebe nenechají dlouho čekat.

Nesmí chybět ani oblíbený bod každé GTA-like hry a sice (nedovolené) používání všeho, na co narazíte. Ano, mluvíme zde o dopravních prostředcích všeho druhu. Auťáky už dnes nikoho nevytrhnou a v Just Cause jsou si navíc dosti podobné – vizuálně i funkčně. Jasně, poznáte rozdíl mezi náklaďákem a starou amerikou, ale hlavní těžiště je úplně někde jinde. Pro někoho snad v možnosti pořádně si zašpásovat v rychločlunech, k čemuž jsou kanály mezi jednotlivými ostrůvky či otevřené moře jako dělané. Vyblbnout se dá i v krásně ovladatelných vrtulnících a letadlech. Minimálně vyhlídkový let se nedá nedoporučit, my jsme se překrásným a naprosto nezkresleným výhledem shora kochali velmi dlouho a šlo o moc příjemný zážitek. Ke vzduchu se váže i Ricův padák – vězte, že letů volným pádem si užijete dosyta, na jejich konci se pochopitelně vyplatí rozepnout padák a někam si to hezky doplachtit. Nejlepší na tom je, že vůbec netřeba řešit kam. Lze si vypomoci i speciální serepetičkou, jakýmsi příchytným lanem, s nímž efektně přistanete přímo na střeše vybraného vozu. Podle mapy se na kýžené místo tak jako tak dostanete. Jelikož pracujete coby agent, můžete využívat i milých služeb rozvědky. Tou bezesporu nejlepší je zásobování. Ve chvíli největší nouze, kdy jste se shodou náhod ocitli na opuštěném místě a nikde nikdo, stačí zavolat velín a za několik sekund máte přistavenou motorku, ozbrojený jeep, loď nebo poletuchu. Všechno sice ne hned zpočátku, ale časem se k tomu propracujete. Co se zbraní týče, dají se odbýt několika slovy. Najdete jich tu velkou spoustu, ale v podstatě je vůbec neřešíte. Účinky nejsou kdovíjak diferenciovány, tudíž budete většinou střílet tím, v čem jsou zrovna náboje. Celou srandu pak zpestřují granáty a výbušniny.

Auťáky už dnes nikoho nevytrhnou a v Just Cause jsou si navíc dosti podobné – vizuálně i funkčně. Jasně, poznáte rozdíl mezi náklaďákem a starou amerikou, ale hlavní těžiště je úplně někde jinde.

Takže již znáte hrubá základy, na nichž je vystavěno to nejdůležitější – samotná hratelnost. Jaká je? Jedním slovem arkádovitá. A to tak, že větší show bez výraznějších mantinelů jste asi ještě neviděli. Negativisté by řekli, že je tu všechno akorát na efekt, ale ono to funguje, přátelé! Fyzikální model vozů či letadel je maximálně zjednodušen, auta jdou ihned do smyku a jezdí nesmírně rychle, přičemž pocit ze svižné jízdy se autorům podařilo převést i na hráče. Řízení je tak v hustém provozu a na méně přehledném horizontu vskutku adrenalinovou výzvou. Stejně tak dopadly přestřelky, až si občas připadáte jako Achilles bez zranitelné paty. Rico snese rej kulek jako nic a pálí dál. Abychom učinili spravedlnosti zadost, musíme přiznat, že akční pasáže nám občas přišly přeci jen až moc frenetické a nepřehledné. Zábavu však nijak nebrzdí.

Klady a zápory

Čirá hratelnost
Exotické prostředí
Volnost, v níž se neztratíte

Malá rozdílnost vozů a zbraní
Nedokonale optimalizováno

Ve spojení s grafickým zpracováním lze vyjadřovat akorát slova úcty, protože hra, ačkoliv se tvůrci museli kvůli obří rozlehlosti omezit co se detailů týče, vypadá vážně k světu a evokuje krásné vzpomínky na Far Cry. Efekty se sluncem, které se při svém západu romanticky odráží na hladině, opět patří k zapamatováníhodným momentům. A je jich víc! Jediné, co hatí naši radost, jsou vysoké nároky na hardware, především operační paměť a grafická karta dostávají pořádně zabrat, ale tak už to bývá.

Fyzikální model vozů či letadel je maximálně zjednodušen, auta jdou ihned do smyku a jezdí nesmírně rychle, přičemž pocit ze svižné jízdy se autorům podařilo převést i na hráče.

Pro mě je Just Cause jednou z nejlepších her roku, a to říkám při vědomí, že okopírovala léty osvědčený koncept. Ovšem i to, jak již bylo nastíněno, je velkým uměním, kterého se Avalanche Studios zhostili na jedničku. Na osvědčeném základu se jim podařilo stvořit osobitou hru, jíž je radost hrát. Čas u ní ubíhá jako v jiné dimenzi, což je podle mého hlavní, takže ještě rád odpouštím těch několik chybek a vřele doporučují.