Kane and Lynch: Dead Men - utíkají před trestem smrti

Dvojice na smrt odsouzených vrahů se dostává na svobodu a začíná dost drsně řádit.

Kane and Lynch: Dead Men

Kane and Lynch: Dead Men zcela určitě patří k nejočekávanějším hrám když ne roku, tak podzimu určitě. Nakonec, tvůrci čtyř Hitmanů nejsou žádná ořezávátka a jejich dosud jediný titul nezabývající se osudem holohlavého zabijáka, Freedom Fighters, sklidil také velice slušné ohlasy. Zdá se tedy, že dánské studio IO Interactive zaměstnává samé talentované vývojáře a na co sáhne, to promění ve zlato. Navíc tu byla velká očekávání spojená s dospělým vyzněním hry.

Od počátku bylo jasně stanoveno, že tohle by se dětem do rukou dostat nemělo, což je sympatické, protože většina firem se snaží zaujmout co nejširší publikum, jehož jsou mladiství významnou součástí, a v otázkách násilí či brutality činí kompromisy. To někdy může být ku prospěchu věci, většinou však ona surovost hře, která z ní do velké míry vychází, chybí.

Hlavní antihrdina Kane je na své poslední cestě – za popravou.

Velká očekávání jsou způsobena také drtivou mediální masáží, kterou v případě Kane and Lynch prošel každý trochu znalý hráč. A tak jistě většina z vás ví, oč jde. Úvodní scéna nakonec byla známa nějakou dobu dopředu. Hlavní antihrdina Kane je na své poslední cestě – za popravou. Nečekejte žádný slaďák, tenhle zabiják gangu nechvalně známého jako The Seven si předčasný konec zaslouží. Jenže není mu dopřán. Podivný spolucestující Lynch (ten pro změnu zabil svou ženu a dítě) vám v jednom okamžiku úvodní sekvence řekne, abyste se sklonili, přičemž následuje rána, vůz se převrátí a vrahoun s kriminálníkem se ocitají na svobodě. Rozhodně ale není čas ani důvod pro bouchání šampaňského. O útěk se oběma vězňům postarala právě organizace The7, což by bylo fajn, jen kdyby je Kane před časem kromě jiného nezradil a údajně nevzal něco, co pro ně hodně znamená (peníze).

VIDEO

Možná by smrt byla lepší než to, co Kana teď čeká. Musí svou zradu totiž odčinit a odpudivý Lynch má sloužit jako pomocník, ale zároveň i dozorce, který nahlásí cokoliv podezřelého. To mezi obě postavy, jež spolu musí kooperovat, od začátku vkládá animozitu.

Bohužel ze slibovaných slovních přestřelek a škádlení v hodně černém humoru zbylo pouhé torzo. Přestože i záporné postavy mohou být sympatické, tady se to zkrátka nedaří a žádný vřelejší vztah si k nim nevytvoříte. To se ukazuje jako jeden z největších problémů hry, protože tvůrci jakoby počítali, že právě tohle bude fungovat a postavili na konceptu tzv. „buddy-game“ celý příběh a vlastně i hratelnost. Samozřejmě dojde ke zvratům, pokud jste však čekali promyšlený thriller s vynikající gradací, budete zklamáni. Neříkáme, že děj je špatný, ovšem těžko ho hodnotit výše než jako nadprůměr.

V zásadě není Kane and Lynch ničím jiným než střílečkou z pohledu třetí osoby, stylem hry vzdáleně připomínající například Maxe Payna či Stranglehold. Běháte po lineárních úrovních, čas od času přehrazených větším prostranstvím, kde se odehraje nějaká ta větší krvavá lázeň, a prakticky neustále držíte prst na spoušti. Takzvanou střelbou od boku jste hodně nepřesní, takže se rozhodně vyplatí zamířit, což ale nejde vždy – pouze když je chvilka klidu. I tehdy je však téměř nemožné sejmout nepřítele jednou ranou, rozptyl zbraní je totiž hodně velký a přeci jenom zřídkakdy útočíte na menší vzdálenost. Autoři se rozhodli zakomponovat v dnešní době oblíbený systém krytí a střílení naslepo.

Systém je vymyšlen intuitivně – přiblížíte se například ke zdi, postava se k ní přicucne a vy podlé ní můžete malými krůčky postupovat, až se dostanete na roh, kde vypálíte několik salv naslepo, abyste posléze zjistili, že takhle netrefíte už vůbec nikoho. Navíc ve frenetické akci není jednoduché se správně k překážce postavit, aby došlo k výše popsané interakci. Někdy je to naopak kontraproduktivní, když o krytí nestojíte, ale hra přesto uzná za vhodné, že vás někam přilepí.

Kromě Lynche máte k ruce ještě několik dalších pohůnků. Těm je možné zadávat jednoduché rozkazy buď jednotlivě, nebo jako celému týmu. V některých situacích se to hodí a především na vyšší obtížnosti se bez pomoci a relativně dobré koordinace parťáků neobejdete. Škoda, že občas vyvedou blbost a padnou. To pak pro vás nastává problém, protože ho za určitý čas musíte oživit vpíchnutím adrenalinové injekce. Pokud se vám to nepodaří, hra končí. Stejně tak se kamarádi ale zachovají vůči Kanovi, když se mu pod vaším vedením zrovna nevede a válí se na zemi v kaluži krve. Parťák většinou přiběhne s injekcí svižně, ovšem nejde o samospásné řešení, které uchrání před koncem hry. Pokud padáte příliš často, brzy se adrenalinem předávkujete, zastaví se vám srdce a končíte tak jako tak.

Co se týče samotných misí, musíme přiznat, že jsou postaveny docela dobře, a byť jde většinou o vystřílení všech nepřátel, co si stoupnou do cesty, je to celé zaobaleno do zajímavého úkolu a navíc se tu najdou i výjimky, kdy akce není tím hlavním. Příkladem budiž přelidněná a stroboskopy osvětlená diskotéka, odkud musíte unést v jistém směru důležitou osobu. On se Kane and Lynch vůbec nehraje špatně, bohužel ani kdovíjak dobře. Veškerá ta akce působí svižně, ale tak nějak ploše. Zbraně nemají ten pravý efekt, čímž hra docela dost trpí.

Navíc graficky rozhodně nejde o next-genovou záležitost, což je docela obtížně pochopitelné. Když se podíváme na fantasticky vypadající Crysis či Call of Duty 4, musíme tady vůči Kane and Lynch směrovat výtku. Vizuální zpracování skutečně není nejdůležitější, především v akcích však jeho podstatnost vzrůstá. S tím se navíc pojí i nepříliš detailní a tím občas i nuzně působící úrovně. Ani postavy mnoho polygonů nepobraly, byť jsou rozpohybovány docela slušně. Některé objekty se nám zdály ale vysloveně odbyté a mnoho let zastaralé či odbyté. Naopak hudbou se hra může jednoznačně chlubit, protože velice dobře podtrhuje akci.

Chtě nechtě musíme Kane and Lynch: Dead Men označit za velké zklamání tohoto roku. Něco už jsme tušili, když jsme na letošní Games Convention hráli zkušební verzi, stále jsme si však říkali, že to bude ve výsledku mnohem lepší. Nyní nezbývá než konstatovat, že o moc tedy rozhodně ne. Jedná se o dobrou akci, která ale měla jednoznačně na víc a svůj velký potenciál trestuhodně nechala ležet ladem.