Vše začalo za dávných dob, za dob, kdy o Kristovi neměl ještě nikdo ani páru. Tenkrát známému světu dominovala Římská říše a v jejím čele stál nejznámější vojevůdce všech dob: Caesar. Ten se jednoho krásného dne rozhodl, že si podrobí Galii. A zatímco probíhají přípravy dobyvačného tažení, v jedné galské vesnici dospívá chlapec. Zatím bezstarostný, ale jednoho dne … Po několika letech je válka v plném proudu a Larax, dnes už dospělý muž, se vydává s ostatními bojovníky do jedné z dalších potyček. Mezitím jejich rodná vesnice čelí nájezdu barbarů. A jak už to tak bývá, barbaři útočí jen když mají přesilu, a tak těch několik statečných staříků, kteří proti nim pozvedli meč, končí svoji pouť na zemi bolestivou smrtí. Celá osada je vypálena do základů a barbarské hordy si již jen vychutnávají, ve světle plamenů, bezmocné ženy a děti. Larax, objevivší tu všeobjímající zkázu (a co hůř, svoji milou po smrti) se zaprodal bohům. Celý svůj život zasvětil mocné bohyni války, a to jen pro jedinou věc, pro pomstu! Tím začíná legenda o nemilosrdném hrdinovi obdařeném 
nadlidskou silou.
Zápletku kampaně máme za sebou. Rovnou předesílám, že se nejedná o klasickou strategii, ale kombinaci několika žánrů: strategie, adventury a nechybí ani něco RPG prvků. Takhle by to mohlo znít zajímavě, ale výsledek je v jistých aspektech spíše sporný. Vy, jakožto Larax, jdoucí za svou pomstou se pohybujete po dost velkých mapách (což je hodně zdlouhavé a nudné), občas plníte „nepovinné“ úkoly a občas dostanete pod velení několik vojáků.
O dost více zábavy a strategického uvažování přináší multiplayer s možností hrát i sám proti počítačem řízeným oponentům. Zde je podporováno až 8 hráčů na jedné mapě. A jak to vůbec funguje? Na začátku hry obdrží každý hráč domovskou osadu. Buď Galskou, nebo Římskou (to si můžete vybrat). Tato osada je vaše centrála, kde se dají rekrutovat jednotky a hrdinové, a zároveň nějaké ty upgrady. Tím se 
dostáváme ke zdrojům. Prvním jsou lidé, každý voják je rekrutován z populace a to mimo jiné znamená, že nemůžete rekrutovat víc vojáků než máte lidiček. Další funkcí obyvatelstva je generování zlata – čím více jich je, tím rychleji přibývá. Pokud je lidí nedostatek, dají se „nakoupit“ za jídlo. Druhým zdroj představuje zlato. Za něj se, kupodivu, nakupuje a kromě lidí ho generují i pevnosti. A poslední na řadu přichází jídlo. Všechny jednotky ve hře potřebují jíst, jinak je to stojí nějaké to „zdraví“. No a jídlo zase generují vesnice, které jsou roztroušeny po mapě. A aby to nebylo tak jednoduché, každý ze zdrojů musíte mít tam, kde provádíte nákup. K tomu slouží muly, díky nimž se dá jídlo a zlato převážet kamkoliv je potřeba. Naštěstí se to dá i zautomatizovat a vesnice můžou jídlo do osady dopravovat automaticky (proč naštěstí poznáte na větších mapách).
Pro ty, kteří netrpělivě čekají pár slov o boji: každá jednotka má svoji vlastní charakteristiku a většinou i nějakou zvláštní schopnost. Mezi ně patří zranění, zbroj, počet životů a úroveň. Ano, i obyčejné jednotky mají úroveň. A čím jsou výše, tím více mají životů a více zraňují jednotky na nižších úrovních. Dále tu máme hrdiny - silní válečníci, kteří díky několika málo artefaktům nacházejících se porůznu po mapě mohou ještě výrazně posílit. Ale to není jejich hlavní funkce. Hrdinové fungují jako velitelé a může jim být přiřazeno až 50 jednotek. To má několik výhod. Zaprvé získají část jeho zkušeností a zadruhé stačí dávat příkazy jen hrdinovi a on se postará o zbytek. Ještě jednu výhodu to má, všichni se můžou pohybovat v jedné ze tří formací, když každá z nich má své vlastní výhody a nevýhody. Bohužel, vojáci formace dodržují jen při přesunu z místa na místo. Když dojde k boji, rozprchnou se a nastane nepřehledná řež, do které se bohužel vždy zapojí i lučištníci, a tak se z nich stává nedostatkové zboží.
OBRANNÁ FORMACE - umožní jednotce přestát první útok kteréhokoliv útočníka bez toho, že by utrpěla ztráty |
Pro někoho možná překvapující, ale zásadně ovlivňující aspekt hry je absolutní absence budovatelské činnosti. Mám na mysli budov, osad,… Všechny osady, vesnice a pevnosti jsou už na začátku hry vybudované a v provozu. Chcete-li se jich tedy zmocnit a využít ku svému prospěchu (a porážce nepřítele), musíte je zajmout. Každá budova má „loajalitu“ vůči vlastníkovi, která je bohužel otřesitelná skandujícím davem nepřátelských vojáků přede dveřmi. A tak se nedá nic jiného dělat, než se přidat k rozdováděnému davu a změnit vlastníka. Tímto způsobem může změnit majitele vesnice, pevnost a dokonce i celá osada. Když už jsem se zmínil o pevnostech. Ty se dají použít jako skladiště zásob a samozřejmě v nich můžou přebývat vojáci, kteří automaticky střílí na kolemjdoucí. Stejným způsobem fungují i hradby. Pokud jsou v radnici jednotky, hradby a věže automaticky střílí a pokud je nablízku nepřítel, brána do osady se sama zavře a nevpustí jej dovnitř. To vše má bohužel jeden háček. Jakákoli jednotka může kdekoli a zcela zdarma vybudovat katapult s docela 
slušným dostřelem a s opruzujícími salvami šípů (a zavřenou bránou) se vcelku snadno vypořádá. Ještě jsem vynechal malou část a to vodu. V přístavech se dá postavit loď, jen jeden druh (nepočítám obchodní – obdobu mul na přepravu zlata a jídla), která funguje jako transportní pro armádu a dokonce i střílí zápalné šípy.
To vše se odehrává na detailně (po grafické stránce) zpracovaných mapách, obohacených spoustou doplňkových objektů - pseudo 3D krajina, poletující ptáci a pěkně vyvedené jednotky, to vše v docela vysokém rozlišení. To vše způsobuje, že nemám výrazné výhrady ke grafickému zpracování. Zato z hudebního doprovodu by se musel zbláznit úplně každý. Neustále dokola se omílající asi tři, velmi krátké, hudební motivy a to je hodně i pro mě. A snad nejvíce na zešílení jsou slovní projevy jednotek. Každá má dva až tři a při každém kliknutí se ozve. Tisíckrát za sebou slyšet „Já jsem ta s mečem!“ je tak hrozný zážitek, že se zdržím dalších komentářů (a tím se uchráním bolesti hlavy).
K překladu se dá říct, že se celkem zdařil. Pokud jste ovšem ochotni překousnout počeštěná slovíčka typu: hit points = úroveň zdraví. Ale to je jen na vkusu každého jednotlivce. Zato mluvené komentáře se podle mého nezdařily. Postrádají jakýkoli nádech emocí - ať je řeč o čemkoliv, z reproduktorů se line jen naprosto monotónní a ubíjející hlas. Tím se dostáváme k závěrečnému hodnocení. Celtic Kings je hra s docela zajímavým nápadem (a na krátký čas i celkem chytlavá), který bohužel není dotažen až tam, kde by měl být.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
