Všichni milovníci fotbalu a počítačových her jásejte! Anco nám přináší Kick Off 2002. Jásejte, protože fakt, že je další fotbal na světě, je to jediné, z čeho v tomto případě můžeme mít radost. Jásejte a smějte se, protože až si Kick Off zahrajete, tak vás smích opravdu přejde. Možná i nadobro.
A přitom to vypadalo tak hezky... Poté co se mi hra uvelebila na harddisku, spustil jsem ji a hned jsem se ocitl v nadějně vyhlížejícím menu. Očka se mi rozsvítila, jakmile jsem při zběžném prohlížení hry spatřil kromě obligátního exhibičního utkání i kolonky liga, pohár, kvalifikace na MS, vlastní šampionát MS a neobvyklou položku challenge, ve které se postupně vyřazovacím systémem utkáváte se stále lepšími a lepšími soupeři. Kromě toho na vyzkoušení čekal tréninkový mód a team editor. Nastavil jsem si rozlišení 1600x1200 a další podružnosti, jako jsou trilineární filtrování, mip mapping atd., a jakožto správný virtuální fotbalista a od přírody soutěživý typ jsem ihned pln očekávání vyrazil na zelené virtuální kolbiště.
A pak přišla rána. Na hřiště (lze-li tak onu homogenní zelenohnědou placku nazvat) se za jásotu davu, jenž spíše připomínal šum rozladěné televize, vyřítila dvaadvacítka individuí spolu se třemi rozhodčími. Kick Off 2002 se sice nedá hodnotit jako absolutní esence hnusu, ale vypadá „jen“ velmi uboze. 
Co byste také chtěli od hry, která včetně instalačních souborů DirectX nezabírá ani třetinu CD. Hráči i rozhodčí se podobají jeden druhému jako vejce vejci a liší se jedině co do barvy dresu, vlasů a odstínu pokožky (to znamená, že může být buď hnědá nebo bílá). Celé dění na hřišti sledujete z ptačí perspektivy, přičemž si můžete kameru přiblížit či oddálit. Pokud by vás ani toto neuspokojilo, existuje zde i velice sofistikovaná eventualita, doporučovaná jen pro ty nejzkušenější uživatele – změna úhlu kamery :-). Další perličkou je ovládání. To je velice propracované. Skládá se zhruba z třicítky kláves. Pokud ale odečteme klávesy pro střídání, změny rozestavení hráčů, ovládání kamery, pauzu a kurzorové klávesy, zbudou nám celá DVĚ tlačítka. Rovnou tedy zapomeňte na nějaké fintičky, v této hře nemůžete dokonce ani zrychlit nebo přepínat hráče. Pokud byste snad chtěli udělat kličku, máte pro změnu také smůlu, protože jakmile změníte směr běhu, pokračujete již bez balónu, který mezitím sleduje svou původní trasu. Hra se tak zvrhne v neustálé předkopávání míče a nahrávky z oleje. Ani přihrávku nemůžete pořádně zamířit. To, kam přihrajete, za vás rozhodne počítač. Pokud se snad pokusíte změnit směr nahrávky, opět od míče odběhnete. Stane-li se vám to neštěstí, že běžíte kolmo k autové čáře nebo snad proti vlastní bráně, musíte balón oběhnout a nabrat nový směr, protože neexistuje moci, která by jej donutila zůstat vám u nohy. Když v takové situaci přihrajete, beznadějně míč zakopnete do autu, pokud se pokusíte přihrávku korigovat, dopadne to téměř vždy taktéž nebo, jak jsem již popsal výše, od míče odběhnete. Opravdu neuvěříte, jako jsem ani já nechtěl věřit, že autoři do hry neimplementovali žádný způsob, jak rozumně vést balón. 
Leč je tomu tak a nezbývá, než se s tím smířit. Naopak s trochu cviku lze vcelku solidně zatočit střelu, a někdy dokonce i do míst, do kterých jste ji zamýšleli umístit.
Nakonec jsem zápas za stavu 0:4 ukončil, v menu si pokorně vybral položku "practice" a jal se trénovat. Nejprve jsem se vrhl na penalty. Ty jsou zde řešeny velice zvláštně. Místo, aby člověk střelu sám zamířil, před bránou se pohybuje terčík určující směr kopu. V pravou chvíli musíte zmáčknout tlačítko střelby a doufat, že brankář vaši ránu nechytne, což se většinou vyplní. Naopak vzhledem k tomu, že střelba probíhá z místa, nemáte téměř šanci odhadnout, kam se protihráč chystá střelu vypustit. To, zda budete úspěšní či ne, záleží víceméně na náhodě, ostatně stejně jako většina prvků v této hře. Kromě penalt je k dispozici týmový trénink, ve kterém útočí celá vaše jedenáctka na jednoho brankáře, a trénink rohových a přímých kopů. Během nich se můžete naučit rotovat střely, ale bohužel si nemůžete postavit hráče k balónu tak, jak byste potřebovali. Jak to tak vypadá, hráči ve hře jsou všichni ortodoxní praváci - pokud totiž stojíte vpravo a chcete rotovat doprava, hráč vystřelí zcela nesmyslně pravou nohou a vyšle míč krásnou šajtlí kamsi do autu.
Kromě World Cupu a kvalifikace si musíte ostatní herní módy, čili ligu a pohár, nakonfigurovat, což znamená vybrat si účastníky a navolit některé parametry (systém bodování atd.). 
Pokud budete hrát za náš národní tým, setkáte se se světoznámými jmény jako Seifrt,Vyhnal, Mika, Prochazka a další... Že vám nic neříkají? Aha, to buď nebudou až tak známí nebo autoři pozapomněli koupit příslušné licence. Alespoň že se nesnaží jména komolit. Do nové ligy si můžete vytvořit vlastní tým, editor je sice poněkud méně uživatelsky příjemný (všech 8 parametrů musíte u každého hráče ručně vepsat do připravených polí), můžete si ale nastavit spoustu serepetiček - sestavami a rozestavením hráčů počínaje a názvem stadionu, klubovou hymnou, počtem diváků, texturami hřiště, barvou sítě či druhem balónu konče. Pro megalomany jsou k dispozici sloty pro celé tři stovky týmů, ovšem pochybuji, že by je někdo všechny využil. Také si můžete zvolit před každým zápasem druh terénu, počasí, zdali se bude mač odehrávat ve dne nebo v noci, nastavit sílu větru či vybrat konkrétního rozhodčího. Ne, že by to hrálo podstatnou roli (otázkou je, hraje-li to vůbec nějakou), alespoň to působí jako jakési placebo.
Tím se dostáváme k fyzikálnímu modelu a umělé inteligenci. Vaši svěřenci se chovají opravdu zvláštně. Pokud už pomineme to, že hráči v poli se vůbec nesnaží nabíhat, rozhodně se nedá přehlédnout chování brankářů. Ti se, krom toho, že rozehrávají jen přímo před sebe, občas nemohou rozhodnout, zda vyběhnout či ne, takže nakonec vyrazí směrem k rohu, ale na malém vápně se zaseknou a chvíli stojí. Protivník si mezitím doběhne pro míč, přihraje před prázdnou branku a v pohodě skóruje. 
Jsou-li dva hráči přibližně stejně daleko od balónu, program nevybere jednoho z nich, ale stále mezi nimi přepíná, výsledkem čehož je zdržení, během kterého vám soupeř v pohodě uteče. Diskutabilní je také rozhodování rozhodčích. Ti vám v jedné chvílí prominou jasnou kosu zezadu (pokud nemá protivník míč), o pár minut později vám dají čtyři karty za sebou. Hráči se mohou zranit, pak se rozlišují dva druhy zranění – lehčí, kdy je hráč jen vystřídán a těžká, v tom případě do hry vpluje sanitka (vůbec se nedotýká země) a ve stylu Carmageddonu po cestě srazí hráče, kteří jí překážejí. Do sanitky se vbelhá zraněný fotbalista a ta na zpáteční cestě opět povalí ty ubožáky, kteří se právě zvedli.
Hráči jsou hranatí, nepěkní a při pohledu na jejich pohyb začíná člověk přemýšlet, zda autoři vůbec někdy slyšeli magické zaklínadlo „motion capture“. I když - jak by se ti chudáci měli pohybovat jinak, když je co chvíli převálcuje zuřivá sanitka... Hřiště je pak tvořeno nevýraznou, většinou jednolitou plochou, proti níž se jen velmi těžko odhaduje pohyb míče ve vzduchu. Celou tuto trapnou situaci pak dokresluje třešnička na dortu v podobě spritových diváků, kteří vypadají jako kaluž modročervených zvratků. Zvuky, skládající se povětšinou jen z povzbuzování ochozů, dunění nakopávaného míče a občasného heknutí některého z hráčů, a hudba, která hraje jen v menu, jsou co do kvality průměrné čí spíše podprůměrné. Komentář samozřejmě chybí.
Arkády nemusí být vždy špatné, ani ty sportovní ne – většinou jsou akčnější, méně realistické, s jednodušším ovládáním a často také s vysokou hratelností. Ovšem Kick Off 2002 je obtížně ovladatelná a nezajímavá hra s nulovou hratelností. Autoři zřejmě sázeli na to, že se jim z kdysi slavného jména podaří ještě nějaký ten zlaťáček vyždímat.
| Kick Off 2002 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
