King Arthur se stal v roce 2010 nečekaným hitem, který skvělým způsobem kombinoval prvky strategie a hry na hrdiny. Navíc hráčům umožnil sjednotit pod svým velením celou Británii.
Jenže tím historie statečných a moudrých rytířů od kulatého stolu rozhodně neskončila. Postarala se o to čarodějnice z Orknejských ostrovů, jež přivolala starobylou rasu démonů, Fomoriany. Ta nyní ničí zemi a na vás je, abyste napsali další kapitolu Artušova hrdinství.
Jenom už ne s Artušem samotným. Namísto legendárního britského krále se zhostíme role jeho syna, Williama Pendragona. Jeho otec se totiž spolu se svými nejbližšími spojenci, mimo jiné rytířem sirem Lancelotem, uchýlil ke konzultacím k oltáři svatého grálu. Zde se však odehrála mysteriózní příhoda: zničehonic nebe osvítil světelný sloup a grál se rozletěl na malé kousky. Král Artuš byl raněn.
Pokazilo se tedy, co se pokazit mohlo a William tak nebojuje jen s Fomoriany, ale musí se vypořádat také s mocenským vakuem. Toho se rozhodla využít knížectví, jež se od říše oddělila. Nezbývá než je přivést zpět na správnou cestu.
Jenže problémů k řešení je mnohem více. Kde je vlastně sir Lancelot? Co ví čarodějnice Morgana Le Fey? A jak je vůbec možné zavřít brány do dimenze Fomorianů? To jsou otázky, na které poskytne odpověď teprve kampaň o pěti kapitolách.
Na strategickou hru, která ze všeho nejvíc připomíná oblíbenou sérii Total War, je kampaň snad až příliš příběhová. Ale King Arthur 2 chce stejně jako jeho předchůdce zdůraznit svou hrdinskou komponentu.
A skutečně, s hrdinskými elementy se budete setkávat neustále. Zrcadlí se především v tom, že prakticky vše ve hře je možné vylepšovat. Předně jsou to až tři hrdinové, se kterými povedete kampaň, ale samozřejmě také řadové jednotky.
Stromy schopností jsou poměrně rozvětvené a najdete v nich talenty jak aktivní, tak pasivní, magické i bojové. K tomu je třeba připočíst také hrátky s předměty, kterými své hrdiny můžete vybavovat. Dokonce je možné je v základním řemeslném systému upravovat.
Hra je doslova prošpikována hrdinsky koncipovanými úkoly. Ty se v zásadě dělí do tří kategorií: diplomatických, bojových a dobrodružných. Zatímco v diplomacii jde především o vyjednávání a v bojích o rozhovor vojáků a zbraní, ty dobrodružné jsou přeci jen něčím novým.
Na první pohled se jeví snad až příliš jednoduše. Nejprve je vám textově (s povedeným dabingem) osvětlena situace a následně dostanete na výběr možnosti, jak ji ze své pozice vojevůdce řešit.
Kupříkladu čelíte problému s vesnicí, ve které jsou obyvatelé posedlí démony. Jak zareagovat? Necháte vesnici být, pošlete tam tajně své vojáky k infiltraci, nebo vesnici rovnou srovnáte se zemí?
Rozhodnutí nemusí být úplně jednoduché a následně je docela napínavé čekat na výsledek a především na to, zda pro nás bude ideologicky správný. Rozhodnutí totiž budují hodnotový systém, na kterém tvoří póly tyranie/spravedlnost a křesťanství/pohanství. Podle toho pak získáte přístup ke speciálním schopnostem.
Celkově se ale King Arthur 2 přeci jen dost podobá sérii Total War. Bohužel ale nedosahuje její komplexnosti. Dokonce je zjednodušen i oproti svému předchůdci. Správou provincií tak budete trávit o poznání méně času. Starat se musíte pouze o jednu surovinu (zlato) a v zimních měsících pak v omezené míře rozhodnete, jaké budovy postavit.
Alespoň diplomacie je propracovanější a ke slovu přijde především v první polovině kampaně. Tehdy budete vést jednání s britskými knížaty. Ve druhé části kampaně pak napřete síly proti démonům.
Bitvy probíhají v reálném čase a jsou hezky a velkolepě zpracované. V obou ohledech jsou ale poslední díly série Total War přeci jen opulentnější. A také taktičtější. V King Arthur 2 často nerozhoduje ani tak správné vedení boje jako vhodné nasazení speciálních (magických) schopností, které jsou snad až příliš silné.
King Arthur 2 by byl každopádně dobrou hrou, jen kdyby nevyšel v tak katastrofálním stavu. V prodejní verzi narazíte na problémy, kam se podíváte. Mezi ty nejhorší patří pravidelné a bezdůvodné zpomalování hry kvůli její hardwarové neodladěnosti, padání na plochu či vážné nedostatky v umělé inteligenci.
Pravdou je, že autoři již řadu problémů napravili, takže lze hru vcelku bez problémů hrát. K dokonalosti má ale stále ještě daleko a navíc se musí srovnat s velkou konkurencí v podobě Total War, na kterou při nejlepší vůli pořád ztrácí.
