Moře je drsné. Zničehonic začíná bouře, která si s válečnými loděmi Ljosafarovy armády pohrává jako s obyčejnými bárkami. Blesky střídají hromy a vojáci se modlí ke svým bohům, zatímco se blíží k Mel Senshir. Ke ztracenému městu, jak ho muži nazývají. "Všichni, kdo sem vytáhli, se vraceli v rakvích," povzbuzuje nás starý muž stojící na molu. Inu, Kingdoms of Amalur: Reckoning má své momenty.
Mel Senshir je Helmovým žlebem fantasy světa Amalur, který z velké části vytvářel jeden z hlavních autorů Morrowindu, Ken Rolston. Je to obrovská pevnost se dvěma obrannými pásy, chráněná věžemi a osazená lučištníky.
Válka na něm však zanechala své stopy. Už deset let pevnost brání světlí elfové, takzvaní Ljosafarové, proti temným hordám Tuatha. V jejich řadách se ale začíná šířit únava a pocit poraženectví.
Tvůrcům se zde daří vytvářet tíživou atmosféru konce. Hráč se bude cítit jako v Pánovi Prstenů: Dvě věže, kde se Aragorn pokouší dodat svým mužům odvahu. Také zde posedávají vojáci nemohoucně v koutech, někteří přemýšlí, co by před svým koncem ještě měli udělat, další se hecují, že budou bojovat až do posledního dechu. Moc tomu nepřidá ani skutečnost, že při hráčově příjezdu jsou zrovna vykopávány nové hroby. Že by měl muž na molu nakonec pravdu?
Zřejmě ano, protože skutečný začátek Kingdoms of Amalur: Reckoning je skutečně morbidní. Hráč zemře, je hozen do masového hrobu a následně opět oživen. Jistý trpasličí vědec mu vysvětlí, že je součástí jakéhosi experimentu, svého druhu vyvolený, který musí Amalur uchránit před zlými Tuathy.
První úkol nám zadává přísně vyhlížející velitelka. Je třeba zabít generála Tuathů, než se mu podaří vypustit na hradby obrovské a ničivé monstrum. Takže do boje. Brzy se ukáže, že bitky jsou zřejmě nejslibnější částí celé hry. Ať už jste bojovník nebo mág, počítejte s tím, že boje budou hodně kontaktní a dynamické.
Jako mág sice nemáte takovou sílu, ale disponujete výhodou teleportu do nepřátelských šiků a zase zpět. Chvíli je tak můžete decimovat zevnitř a jakmile vám dojde energie, odkouzlíte se zpět do ústraní.
Kingdoms of Amalur: Reckoning působí místy jako Skyrim na drogách. Může se také pochlubit do značné míry otevřeným světem, ale vše zde probíhá tak nějak rychleji, svižněji a okázaleji. Týká se to právě především bojů. Jak hlavní hrdina, tak protivníci jsou opravdu rychlí. O spektakulární úmrtí není nouze. Stačí podržet klávesu útoku o něco déle a hrdina provede luxusní zakončovací úder.
Často se střetnete také s obřími bestiemi, jako například Balorem, kterého chce zmíněný generál vypustit na hradby. Monstrum připomíná Jabbu z Hvězdných válech a útočí hned několika speciálními způsoby, které je třeba co možná nejvíc eliminovat, abyste se mu dostali na kobylku.
Důležitou roli sehraje vývoj postavy. Tvůrci se v tomto ohledu drží hesla maximální volnosti a jejich hra se tak obejde bez tradičních tříd. Na jejich místo přicházejí takzvané "osudy", které lze podle libosti měnit. Například válečník zvolí osud barbara, jenž mu propůjčí bonusy k boji na blízko. Osud Akolytha zase mimo jiné přináší o 12 % rychlejší regeneraci many. Osudy doplňují tři stromy talentů a umožňují snadnou specializaci, aniž byste se museli na delší dobu vázat.
Osudy navíc zpřístupňují zajímavé vedlejší příběhové linky, po kterých se můžete vydat paralelně k hlavnímu příběhu. To bude hráče motivovat k tomu, aby si vyzkoušeli také další osudy, a tím se připojili k určité frakci.
Kingdoms of Amalur: Reckoning bude zřejmě hojně srovnáván s momentálním měřítkem svobodných her na hrdiny, The Elder Scrolls V: Skyrim. Není jisté, zda z takového srovnání vyjde kdovíjak dobře, protože se přeci jen orientuje na přímočařejší hráče, kteří si i v otevřeném světě chtějí užít nahuštěnou a dobře inscenovanou zábavu.
